Táhnout v bahně za vojskem: Život markytánek nebyl žadný med

02.08.2021 - Monika Feyfrlíková

Markytánky byly ženy ze železa, nejenom že zvládaly těžké podmínky vojenských přesunů, ale při tom se ještě věnovaly svému hlavnímu úkolu, kterým bylo starat se o potřeby vojáků


Reklama

Markytánky byly většinou šikovné obchodnice, které se živily tím, že se staraly o vojáky a obvykle byly také za některého z nich provdány. Mužům prodávaly především alkohol, jídlo a věci každodenní potřeby, také jim za peníze praly či vařily. Pro vojáky byly nedocenitelné zejména na delších taženích, kde si oni sami neměli jak jinak potřebné věci opatřit. Markytánky si ale nesmíme plést s příslušnicemi nejstaršího řemesla, i když si někdy mohly i touto formou přivydělávat.

Oblečení do nepohody

Obvykle se dostaly k vojsku jako mladé dívky, které se z nejrůznějších pohnutek přidaly k trénu. Tak se nazývala velká a pestrá skupina civilistů, která táhla za vojskem. Jelikož se v období sedmileté války (1756–1763) mohli vojáci ženit, nalézaly se zde jejich ženy a děti, dále obchodníci a řemeslníci, kteří se starali o jejich vybavení. Markytánky se tak s vojskem mohly dostat opravdu hodně daleko od domova a při tom musely snášet někdy až extrémní podmínky počasí. V létě parná vedra, na jaře a na podzim deště s rozbahněnými cestami a v zimě kruté mrazy. 

Těžkým životním podmínkám odpovídal i zjev jejich oděvu. Markytánky byly ve srovnání s venkovskými obyvatelkami daleko více vystaveny nepřízni počasí a tak nosily to, co se jim hodilo a bylo právě po ruce. Obvykle k vojsku přišly v šatech typických pro jejich rodný kraj. Jenže ty se v tak náročném prostřední lehce otrhaly a obnosily, takže nakonec ženy nepohrdly tím, co se jim podařilo právě sehnat a nerozpakovaly se obléct ani mužské části oděvu. 

Na těžkých rozbahněných cestách upřednostňovaly kožené vojenské střevíce a stejně tak tomu bylo se svrchním oděvem, kdy nepohrdly kabátcem vojenské uniformy, který si šikovnější markytánky upravili na svoji postavu. Stejně tak mohly nosit jiné části mužského oblečení, jako je třeba klobouk. Na některých vyobrazeních  se setkáváme i s tím, že si pod sukně oblékaly mužské kalhoty. Vždy ale u jejich oděvu převažovaly prvky ženského oblečení. Na dochovaných vyobrazeních mají markytánky většinou po ruce také džbánek či čutoru a jsou ověšeny nejrůznějšími taškami a ranci, ve kterých přepravovaly svoje zboží. 

Šněrovačka, kapsář, fěrtoch

Skladba oblečení markytánek vycházela z běžného pracovního oděvu konkrétního venkovského prostředí (odkud pocházely, ale i kudy táhlo vojsko). Základní kusy šatníku markytánky tvořila košile, která plnila funkci spodního prádla, přes ni se oblékal živůtek či šněrovačka, která v základu formovala postavu a nosily je všechny ženy. V pase si také mohly uvazovat kapsáře, což byly dva pytlíčky, ve kterých nosily nezbytnosti každodenní potřeby. Tím, že se kapsáře nacházely pod sukněmi na bocích, byly v bezpečí před nenechavými prsty a ženy zde mohly nosit i peníze a cennosti. 

TIP: Němá tvář armády: Jakou roli hrál pes v Napoleonových bitvách?

Přes kapsáře se v pase uvazovaly lněné či bavlněné spodničky a na vrch svrchní sukně, které mohly být ze stejného materiálu, nebo jemné vlny. Přes sukni se uvazovala zástěra, někdy nazývaná fiertoch. Navrch si ženy oblékly plátěný či soukenný kabátek a v zimě potom nosily kožichy, které se nazývaly šuby. Nedílnou součástí ženského oděvu byl čepec, klobouk, nebo šátek, který si uvazovaly buď přes hlavu, nebo si jej aranžovaly okolo krku a ramen do výstřihu. Na nohou nosily punčochy a střevíce.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Charles Ponzi (1882–1949) ve dvacátých letech 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Mgreason, CC0)

Historie

Šamana si veřejnost bude moci společně s originály venuší nalezených na území Moravy (i té nejslavnější Věstonické) na vlastní oči prohlédnout na výstavě Nejstarší šperky a ozdoby těla v Pavilonu Anthropos od 19. srpna 2022. (foto: Moravské zemské muzeum, Jan Cága, CC BY 4.0)

Zajímavosti

Samečci australských delfínů Sousa sahulensis nabízejí samičkám dar, který nelze prakticky využít, ale slouží jako důkaz síly a zdatnosti. (foto: Shutterstock)

Příroda

Protoplanetární disk u mladé hvězdy FU Orionis. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC0)

Vesmír

Kosterní pozůstatky uvnitř pohřební jeskyně Hagios Charalambos. (foto: INSTAP Academic Press, BetancourtCC BY 4.0)

Věda

Legenda aviatiky

Louise Blériota není ve světě létání potřeba představovat – do dějin se zapsal už v roce 1909 jako první člověk, který v letadle překonal kanál La Manche. Nemusíme asi dodávat, že šlo o stroj vlastní konstrukce, jehož repliku nesoucí název Blériot XI je dnes možné obdivovat na různých leteckých dnech po celé Evropě.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907