Tarbíkomyši proti chřestýšům: Hlodavci vítězí díky prvotřídním reflexům

07.04.2021 - Zuzana Teličková

Tarbíkomyši žijí v polopouštních oblastech na západě Severní Ameriky. Jsou zdánlivě bezbranní a vydaní napospas množství skvěle vyzbrojených predátorů, jako jsou například jedovatí chřestýši. Společný výzkum zoologů z několika amerických univerzit ale ukázal, že tito nepatrní hlodavci pohybující se skoky po zadních končetinách, mají schopnosti, díky nimž se často dokážou výpadům chřestýšů vyhnout.

<p>Oba účastníci „rychlostního souboje“ – chřestýš a tarbíkomyš.</p>

Oba účastníci „rychlostního souboje“ – chřestýš a tarbíkomyš.


Reklama

„V rámci dřívějších výzkumů jsme útoky chřestýšů (Crotalinae) na tarbíkomyši (Dipodomys) měli vícekrát zaznamenány na běžné kamery. Několikrát jsme na záznamu viděli, že had úspěšně zasáhl svou kořist, ale ta nějakým způsobem unikla nezraněná. Záznam byl ale příliš rozmazaný, takže jsme netušili, k čemu přesně došlo,“ popisuje okolnosti jeden z účastníků výzkumu Malachi Whitford.

Tým výzkumníků proto na vytipovaná místa umístil vysokorychlostní kamery a díky záznamům pak mohl měřená sil mezi chřestýši a tarbíkomyšmi analyzovat. Mrknutí lidského oka trvá asi 150 milisekund zatímco výpad chřestýše z absolutní nehybnosti po okamžik zásahu kořisti většinou není delší než 100 milisekund (tedy desetinu sekundy). Jenže tarbíkomyši byly ještě rychlejší – jejich reakční čas byl průměrně 70 milisekund dlouhý a někteří jedinci reagovali odskokem od útočníka pouhých 38 milisekund po zahájení jeho výpadu.

TIP: Mimořádné výkony světové fauny: Nejlepší atleti zvířecí říše

Často tak došlo k tomu, že hlodavci včas nadskočili (až do výšky odpovídající 7 až 8 délkám jejich těla) a úplně se hadímu útoku vyhnuli. Pokud ale nereagovali dostatečně rychle a had je zasáhl, měli v zásobě ještě jeden trik.

Dříve, než had mohl skousnout a vstříknout do jejího těla smrtící dávku jedu, tarbíkomyš se v odskoku otočila ve vzduchu a zadníma nohama od sebe hada odkopla. Vědci si proto při sledování záběrů připadali jako diváci zápasu mezi špičkovými bojovníky.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Není jisté, kolik vojáků sloužilo na hranici Římské říše, historici jejich počet odhadují na osm až devět tisíc. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti
Věda

Zvědavé chobotnice

V současnosti je známo asi 300 druhů chobotnic. Jejich evoluční počátky sahají minimálně do období prvohorního karbonu, tedy do doby asi před 300 miliony let. Téměř všechny druhy jsou masožravé a v poměru k ostatním bezobratlým tvorům obvykle vysoce inteligentní.

U těchto nápadných hlavonožců se dříve žádná velká chytrost nepředpokládala, ale detailnější pozorování nebo i chov v uměle vytvořeném prostředí postupně ukázaly, že některé druhy chobotnic (řád Octopoda) vykazují na poměry bezobratlých živočichů až neuvěřitelně vysokou míru inteligence. Chobotnice například využívají svoji schopnost měnit barvu a texturu povrchu těla, aby ukázaly své emoční rozpoložení. Potápěči dále tvrdí, že chobotnice často koukají člověku zpříma do očí a když nemají strach, natáhnou chapadlo a dotknou se například lidské ruky nebo si dokonce se zájmem prohlížejí a chapadly zkoumají předměty, které jim jsou potápěčem nabízeny. Ačkoliv je těžké hodnotu inteligence u těchto měkkýšů jakkoliv měřit, její projevy jsou nepopiratelné. (foto: Shutterstock)

Příroda

Vojenský tábor Milovice v roce 1910. (foto: Wikimedia Commons, Brück & Sohn Kunstverlag MeißenCC0 1.0)

Historie

Některé hvězdy ve vesmíru nesvítí stále stejně jasně. (ilustrace: University of SydneyCC0)

Vesmír

Vstupem USA do války přibyly na západní frontu statisíce vojáků, s jejichž pomocí se konečně podařilo zvrátit poměr sil a zajistit vítězství nad centrálními mocnostmi. (foto: Alamy)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907