astronomie

Působivou hvězdnou asociaci, Orion OB1b, najdeme v oblasti Orionova pásu. Tvoří ji mladé horké hmotné stálice spektrálních tříd O a B.

Koláž zachycuje průběh úplného zatmění Slunce (zleva doprava). Uprostřed je patrná i tvář Měsíce, díky jevu nazývanému „popelavý svit“, zatímco zakrytý disk hvězdy obklopuje paprskovitá koróna. Na začátku a na konci úkazu jsou vidět oslnivé kapičky slunečního světla a také narůžovělá obálka stálice, tzv. chromosféra.

Analýza spektra zachyceného infračerveného záření Velké mlhoviny v Orionu odhalila přítomnost řady anorganických i jednoduchých organických látek, včetně oxidu uhelnatého, formaldehydu, metanolu či vody.

Počátky spektroskopie se obvykle pojí se jménem Isaaca Newtona a s jeho legendárním rozkladem světla pomocí optického hranolu.

Digitální model rozloženého mechanismu z Antikythéry.

Tycho Brahe dokázal vést soustavné a systematické pozorování. I když jeho vlastní myšlenky o podobě okolního vesmíru byly víceméně chybné, zanechal obrovské archivy pozorování, které dalším vědcům posloužily k posunutí hranice poznání o notný kus vpřed. 

Vyřeší noční můru astronomů sluneční clona pro satelity internetové konstelace Starlink?

Atakamská velká milimetrová anténní soustava (ALMA) v Chile.

Gekon, nebo temná gekonní mlhovina?

Dlouhodobým pozorováním a pečlivými zápisky Chaldejci dospěli k objevům, jimiž předčili svou dobu

Koperníkův heliocentrický model

Podle Aristotela, jehož myšlenky vládly až do 17. století, není Země středem vesmíru pro svou důležitost, ale proto, že k ní přirozeně směřují všechna těžká tělesa