Možná nejste Lev ani Kozoroh: Astronomie vysvětluje, proč dnešní horoskopy nedopovídají současné poloze souhvězdí

Horoskopy a znamení zvěrokruhu patří k nejrozšířenějším symbolům populární kultury. Mnoho lidí zná své znamení, čte si horoskopy v časopisech nebo je sleduje na sociálních sítích. Přestože většina vědců považuje astrologii za vědecky nepodloženou, její kořeny nejsou tak nevědecké, jak by se mohlo zdát. Příběh zvěrokruhu totiž začal pečlivým pozorováním oblohy před tisíci lety – a zároveň ukazuje, proč dnešní astrologické „znamení“ vlastně neodpovídají skutečným souhvězdím.

Návrat astrologie

Mnoho lidí se s horoskopy setkalo už v dospívání – například na stránkách nejrůznějších časopisů. Často jde spíš o zábavnou hru než o něco, čemu by člověk měl skutečně věřit. Přesto se astrologie v posledních letech vrací do popředí zájmu, zejména na sociálních sítích. Příspěvky o „typických Blížencích“, „charismatických a sebevědomých Lvech“ nebo o „ambiciózních a cílevědomých Kozorozích“, jsou dnes velmi populární.

Tento trend může souviset s lidskou potřebou hledat identitu v určitých osobnostních typech a zároveň získat alespoň nějakou představu o budoucnosti v nejistém světě. Zajímavé je, že astrologický obsah dnes často sdílejí i lidé, kteří se jinak považují za vědecky založené.

Z pohledu moderní vědy však astrologie a vědecké poznání stojí proti sobě. Neexistuje žádný důkaz, že by znamení zvěrokruhu mělo skutečný vliv na náš každodenní život. Přesto historie zvěrokruhu vznikla z něčeho, co mělo k vědě poměrně blízko: ze systematického pozorování hvězd a z vývoje kalendářního systému.

Co vlastně znamenají znamení zvěrokruhu?

Zvěrokruh, jak jej známe dnes, je založen na dvanácti souhvězdích: Beranu, Býku, Blížencích, Raku, Lvu, Panně, Vahách, Štíru, Střelci, Kozorohu, Vodnáři a Rybách.

Nejde ale o jediná souhvězdí na obloze. V roce 1922 Mezinárodní astronomická unie oficiálně uznala 88 souhvězdí. Pro starověké pozorovatele ale byla klíčová ta souhvězdí, která ležela na zdánlivé dráze Slunce po obloze – v takzvané ekliptice.

První systematické pozorování těchto souhvězdí prováděli už před tisíci lety lidé v Mezopotámii. Oblast měla relativně stabilní klimatické cykly: střídala se období dešťů a sucha a také směry větrů se pravidelně měnily během roku. Protože se jednotlivá souhvězdí objevovala na noční obloze v různých ročních obdobích, mohli lidé získat dojem, že mezi hvězdami a pozemskými událostmi existuje určitá souvislost.

Taková úvaha nebyla úplně nelogická. Dnes víme, že Slunce a Měsíc skutečně ovlivňují dění na Zemi – například počasí nebo příliv a odliv. U vzdálených hvězd to však neplatí.

Na konci 5. století př. n. l. babylonští astronomové rozdělili ekliptiku na 12 stejných úseků po 30 stupních. Tento systém odpovídal jejich kalendáři, který měl dvanáct měsíců po třiceti dnech. Vznikl tak první známý astronomický souřadnicový systém. Každému z těchto úseků tehdejší učenci přiřadili souhvězdí, které se na dané části oblohy nacházelo. Tím byl položen základ astrologie. Myšlenka zvěrokruhu se později rozšířila z Mezopotámie do Řecka a Říma a postupně se stala součástí i evropské kultury.

Astrologie vs. moderní astronomie

Z dnešního pohledu je pochopitelné, že lidé ve starověku věřili ve vliv souhvězdí na lidský život. Tehdejší znalosti o vesmíru byly omezené. Moderní astronomie však ukazuje několik zásadních problémů této představy.

Souhvězdí totiž nejsou skutečné skupiny hvězd, které by spolu souvisely. Jde pouze o obrazce, které z našeho pohledu ze Země vypadají, jako by byly blízko sebe, i když ve skutečnosti mohou být od sebe vzdálené tisíce světelných let. Navíc jsou tyto hvězdy od Země tak daleko, že na nás nemohou mít žádný fyzikální vliv. Jsou to obří „jaderné reaktory“ vzdálené světelné roky, které rozhodně neurčují naše povahové vlastnosti ani životní události.

Tři problémy klasického zvěrokruhu

Pokud bychom chtěli astrologický systém porovnat s moderní astronomií, objevují se minimálně tři zásadní nesrovnalosti.

Tou první je skutečnost, že ve skutečnosti neexistuje dvanáct znamení, ale třináct. Podíváme-li se na souhvězdí ležící na ekliptice, nenajdeme jen dvanáct, ale třináct souhvězdí – tím třináctým je Hadonoš. To se do astrologického systému nedostalo pravděpodobně proto, že by narušilo babylonský model dvanácti měsíců.

Astrologie také předpokládá, že každé znamení odpovídá zhruba jednomu měsíci. Ve skutečnosti však Slunce prochází jednotlivými souhvězdími po různě dlouhou dobu. Například souhvězdím Štíra prochází jen asi šest až sedm dní, zatímco souhvězdím Panny, které je mnohem větší, putuje přibližně 44 až 45 dní.

Dalším problémem je pomalý pohyb zemské osy. Ta se kývá podobně jako roztočená káča v rámci jevu známého jako precese. Tento pohyb způsobuje, že se souhvězdí na ekliptice během tisíciletí postupně posouvají. Zatímco v babylonských dobách bylo kolem 21. března na ekliptice souhvězdí Berana, dnes je v tomto období na stejné části oblohy souhvězdí Ryb.

Existuje „správný“ zvěrokruh?

Znamení zvěrokruhu se tedy za tisíce let výrazně změnila a neodpovídají dnešnímu stavu. Pokud bychom chtěli vytvořit systém odpovídající současné astronomii, bylo by možné sestavit moderní zvěrokruh, který by přesně odpovídal skutečným polohám souhvězdí na ekliptice. Takový systém by však vypadal úplně jinak než ten, který astrologové používají dnes. A i kdyby existoval, neznamenalo by to, že by hvězdy skutečně určovaly lidské osudy.

Zvěrokruh tak zůstává především zajímavým historickým pozůstatkem starověké astronomie – připomínkou doby, kdy lidé začali systematicky pozorovat oblohu a snažili se v jejích vzorcích najít smysl. My v redakci „stoplusjedničky“ na astrologii nevěříme. Šéfredaktor je totiž Kozoroh a ti na astrologii, jak známo, nevěří.