Lze pozorovat černou díru ve dvojhvězdném systému?
Moderní astronomie často stojí na nepřímých důkazech, díky nimž odhalujeme i objekty skryté našim očím. Jak je v případě černých děr v dvojhvězdném systému?
Přímo černou díru pozorovat nelze, a to bez ohledu na fakt, zda je osamocená, nebo ji doprovází hvězda či jiné objekty. Okolní svítící objekty ovšem její přítomnost prozrazují. Ostatně detekování ve dvojhvězdném systému představuje jednu z hlavních cest, jak dnes černé díry objevujeme – i když je samotné nevidíme, protože nic nevyzařují ani neodrážejí světlo.
Hvězda a černá díra totiž obíhají kolem společného těžiště. Viditelná stálice tedy periodicky mění svoji polohu nebo rychlost, což lze měřit například z Dopplerova posunu spektrálních čar. Nepřímo takto můžeme určit třeba hmotnost černé díry: Pokud je větší než asi tři ekvivalenty Slunce a není vidět žádný zdroj světla, znamená to, že jde nejspíš o černou díru.
V určitých situacích ji přitom může obklopovat akreční disk, kupříkladu v centrech galaxií nebo v těsných dvojhvězdách. V takovém případě se plyn při pádu zahřívá na miliony kelvinů a vydává silné rentgenové záření s charakteristickým spektrálním tvarem. Osamocenou černou díru pak dokážeme zachytit, jen pokud přejde přes vzdálený zdroj světla a projeví se efektem gravitační čočky.
