Jupiter

Průměrná rychlost větru se ve vnější části Velké rudé skvrny za poslední dekádu zvýšila o 8 % a přesahuje 400 mil za hodinu (přes 600 kilometrů v hodině).

José Luis Pereira a jeho úlovek ze 13. září.

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Data sond, které zkoumaly Venuši ukazují, že v její atmosféře je několiksetkrát méně vody, než kolik potřebují i ty nejodolnější pozemské organismy. 

Vizualizace znázorňuje proudění větru ve stratosféře planety Jupiter v blízkosti jižního pólu – modré úsečky představují rychlost větru.

Jupiter je sice velkou planetou, ale jeho hmotnost je hluboko pod limitem pro zážeh hvězdné fúze.

Jupiter dnes dosahuje 318násobku hmotnosti Země a představuje největší, nejtěžší i nejstarší planetu naší soustavy.

Kvadrantidy jsou meteorický roj, jehož radiant se nachází v souhvězdí Pastýře. Maximum tohoto meteorického roje nastává 3. ledna,  aktivní je od 1. ledna do 6. ledna.

Pokud se 21. prosince 2020 podíváte kolem páté hodiny večerní na Jupiter se Saturnem třeba jen malým dalekohledem, spatříte kotoučky obou planet i jejich největší měsíce.

Snímky Velké rudé skvrny, jak je pořídil Hubbleův teleskop. Zatímco v roce 1995 měřila v průměru necelých 21 tisíc kilometrů, o 19 let později to bylo již jen necelých 16 tisíc kilometrů.

Na povrch ledového měsíce Europa prší vysokoenergetické elektrony. To by mohlo vyvolávat zelené světélkování, zřetelné na noční straně měsíce.

Na povrchu Venuše nalezneme četné sopky, přičemž přes 150 z nich má průměr základny větší než 100 km. Na Zemi jsou srovnatelným útvarem pouze Havajské ostrovy.