Jupiter obklopuje extrémní radiační prostředí. Jaké podmínky čekají sondy a budoucí mise?

Na ohromné radiaci Jupitera se podílí hned několik faktorů. V prvé řadě planetu obklopuje velmi silné magnetické pole, podobné jako to zemské, jen zhruba s dvacetkrát vyšší intenzitou. Proto se v rozsáhlé magnetosféře mnohem účinněji zachycují a energizují nabité částice – elektrony, protony a ionty – a vznikají tak radiační pásy připomínající van Allenovy pásy u Země, ale mnohem intenzivnější.

Na radiační zátěži se podílejí i některé galileovské měsíce. Například z povrchu Io uniká velké množství ionizovaných částic a vytvářejí v okolí dráhy souputníka hustý plazmový torus. V jeho nitru pak dávka ionizačního záření dosahuje asi 10–100 grayů (Gy) za den, přičemž pro člověka je smrtelných zhruba 5 Gy celkově. Kosmonaut ve skafandru vystavený prostředí plazmového toru zmíněného průvodce by tudíž za pár desítek minut zemřel na akutní nemoc z ozáření.

Se vzdáleností od planety však intenzita ionizujícího záření významně klesá a na povrchu měsíců Ganymed či Kallisto se jedná asi už jen o desetinásobek oproti povrchu Země.

Radiace v blízkosti Jupitera zároveň výrazně ovlivňuje elektroniku průzkumných automatů. Sonda Galileo přežila v popsaných podmínkách déle než 13 let, ale palubní vybavení utrpělo značné škody. Juno, která kolem plynného obra krouží od roku 2016, jej obíhá po výstředné dráze, aby se poškození minimalizovalo. Stejně jako Galileo bude přitom na konci své mise navedena do atmosféry Jupitera, aby v případě ztráty kontroly nemohla kontaminovat ledové měsíce pozemskými mikroorganismy, které na ní v malém množství nepochybně přežívají.