Proč se černým dírám říká díry? Odpověď souvisí s extrémní gravitací a horizontem událostí
Stačí se přiblížit příliš blízko a cesta zpět přestane existovat – černé díry tak vytvářejí jedny z nejextrémnějších oblastí známého vesmíru. Proč se jim ale vlastně říká černé díry?
Za horizont událostí nikdy neuvidíme. Nemůže odsud uniknout světlo, které by nám informace přineslo. (ilustrace: Shutterstock)
Označení „černá díra“ je ve skutečnosti čistě obrazné: Nejde o díry v běžném slova smyslu, nýbrž o mimořádně hmotné a husté objekty. V některých ohledech se ovšem skutečně chovají jako díry: Věci mohou „padat dovnitř“, ale už se nemohou vrátit ven.
A proč právě „černé“ díry? Představují totiž zdroj natolik extrémní gravitace, že v určité vzdálenosti od jejich středu – na tzv. horizontu událostí – je úniková rychlost vyšší než rychlost světla. Z této oblasti tudíž nemůže uniknout vůbec nic, ani samotné světlo, a pro vzdáleného pozorovatele se objekt jeví jako dokonale „černý“.
Pravdou zůstává, že černé díry svou gravitací vytvářejí v časoprostoru hluboké gravitační jámy, do nichž může jednosměrně padat látka z okolí. Nejde ovšem o nějaký kosmický „vysavač“: Pokud by Slunce náhle nahradila černá díra o stejné hmotnosti, planety by dál obíhaly po stejných dráhách. Rozdíl by spočíval jen v tom, že by naše hvězda přestala svítit. Gravitační působení černé díry na velké vzdálenosti se totiž nijak neliší od působení jiného, stejně hmotného tělesa.
