Neuvěřitelná cesta Voyageru 1: Jako pvní lidský výtvor se dostal do vzdálenosti jednoho světelného dne od Země
Sonda Voyager 1 překonala další hranici, která byla dosud vyhrazena jen světlu. Od Země ji nyní dělí celý světelný den. Její cesta přitom zdaleka nekončí. Na palubě nese pozoruhodné poselství, které může přežít celé lidstvo.
Už téměř půl století putuje vesmírem a stále se vzdaluje. Sonda Voyager 1 nyní dosáhla vzdálenosti jednoho světelného dne od Země. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC BY 4.0)
Sonda Voyager 1 dosáhla 18. listopadu dalšího historického milníku. Jako první lidský výtvor se od Země dostala tak daleko, že ji od ní nyní dělí celý světelný den, tedy přibližně 26 miliard kilometrů. Rádiový signál potřebuje k cestě k sondě celých 24 hodin a stejně dlouho pak trvá, než její odpověď dorazí zpět na Zemi.
Voyager 1 odstartovala 5. září 1977 a dodnes se žádný jiný lidský výtvor nedostal dál od Země. Pohybuje se rychlostí přibližně 17 kilometrů za sekundu a je v současnosti nejrychlejším objektem opouštějícím Sluneční soustavu. Potřebnou rychlost získala při průletech kolem Jupiteru v roce 1979 a Saturnu o rok později, kdy využila jejich gravitační působení. Obě planety přitom fotografovala a zkoumala také jejich okolí.
Po průzkumu Saturnova systému zamířila mimo rovinu Sluneční soustavy směrem k souhvězdí Hadonoše. V srpnu 2012 její detektory nabitých částic potvrdily překročení heliopauzy, neviditelné hranice, za níž sluneční vítr ustupuje proudění částic od okolních hvězd. Voyager 1 se tak stala první mezihvězdnou sondou v historii lidstva.
Mezihvězdný vyslanec
Provozní životnost Voyageru 1 se pomalu chýlí ke konci. Sonda využívá tři radioizotopové termoelektrické generátory napájené plutoniem, které při startu dodávaly přibližně 470 wattů. Jejich současný výkon už klesl na méně než polovinu a funkční zůstávají pouze dva vědecké přístroje: detektor plazmových vln a magnetometr. Kolem roku 2036 už generátory nebudou mít dostatek energie, aby sonda mohla komunikovat se Zemí.
Tím však její cesta neskončí. Podle prvního Newtonova zákona bude bez vnějšího zásahu pokračovat v pohybu dál. Nemá sice dostatečnou rychlost, aby unikla z Mléčné dráhy, nadále však bude obíhat kolem jejího středu. Její cesta bude mít ještě jeden význam: Voyager 1 se stane trvalým mezihvězdným vyslancem Země.
Voyager 1 i její sesterská sonda Voyager 2 měly původně sloužit jako časové schránky lidstva. Na jejich palubách jsou zlaté gramofonové desky s ukázkami lidské kultury a života na Zemi. Jsou na nich obrazy lidí, míst a věcí, zvuky živého světa, hudba z různých koutů planety, pozdravy v 55 jazycích i vzkazy pozemských představitelů. Součástí jsou také instrukce k přehrání poselství.
Obal disku navíc obsahuje mapu pulsarů, která případným nálezcům umožňuje určit původ sondy. Je na něm také naneseno nepatrné množství mimořádně čistého uranu 238. Z poměru jeho izotopů lze přibližně určit, kdy byla deska vypuštěna do vesmíru.
Voyagery byly nákladné mise NASA – obě stály v přepočtu na dnešní peníze přibližně pět miliard dolarů. Zlaté desky byly spíše dodatečným nápadem, který na poslední chvíli prosadili astronomové Frank Drake a Carl Sagan. Původní projektový manažer mise John Casani, který s myšlenkou zlatých desek přišel, zemřel v roce 2025 ve věku 92 let.
Poselství mimozemským civilizacím
A proč vlastně lidstvo vysílá do vesmíru poselství, když je pravděpodobné, že na ně nikdo neodpoví? Za tímto počínáním stojí zvědavost, hrdost a možná i pocit osamělosti.
V naší galaxii se nachází přibližně 100 miliard hvězd, z nichž každá pravděpodobně hostí alespoň jednu planetu. Mezi miliardami těchto světů mohou být planety podobné Zemi. Život se na naší planetě objevil krátce po jejím vzniku před zhruba 4,5 miliardy let a nic nenasvědčuje tomu, že podmínky pro jeho vznik byly zcela jedinečné.
Lidstvo je však ve vesmírném měřítku velmi mladé. Homo sapiens obývá Zemi přibližně 300 tisíc let, zatímco rozhlasové vysílání známe zhruba století a kosmické sondy pouhých sedm desetiletí. Vývoj inteligence tak mohl být velmi složitý a její vznik rozhodně nebyl samozřejmostí.
Pokud je náš vývoj typický, inteligentní civilizace jsou mimořádně vzácné a dělí je obrovské prostorové i časové vzdálenosti. Nasvědčuje tomu jak skutečnost, že nemáme potvrzené zprávy o návštěvách mimozemšťanů, tak i dosavadní rádiové mlčení při systematickém hledání signálů cizích civilizací.
Přesto se zdá, že touha navázat spojení s inteligencí přesahující tu naši je lidstvu vlastní. Připomínáme tak trosečníky na opuštěném ostrově, kteří navzdory mizivé naději na záchranu vhazují do moře láhev se zprávou. Možná se nikdy nedočkají odpovědi, ale pokud jejich poselství někdo jednou najde, nezůstanou úplně zapomenuti.
Historický milník Voyageru 1 připomíná, jak daleko už lidstvo dokázalo dojít, ale také kolik prostoru před sebou stále má. Budoucí sondy mohou naše poselství dopravit ještě dál a rychleji. Každá z nich by nesla svědectví o tom, že na jediné osamělé planetě kdysi žili zvědaví tvorové, kteří měli vůli i schopnosti vydat se vstříc hvězdám.