Vesmírný objekt na hranici možností: Astronomové objevili kandidáta na možnou supermasivní neutronovou hvězdu
Nedávno objevený dvojhvězdný systém vzdoruje astronomickým modelům. Rudého obra v něm doprovází objekt, jehož neobvyklá hmotnost i oběžná dráha by mohly přinést odpověď na otázku: kde končí neutronové hvězdy a začínají černé díry?
Mezi neutronovými hvězdami a černými dírami zeje podivná hmotnostní mezera. Nově objevený vesmírný objekt by mohl pomoci odhalit, kde leží jejich hranice. (ilustrace: Shutterstock)
Astronomové objevili neobvyklý dvojhvězdný systém, ve kterém doprovází rudého obra dosud neznámý objekt. Jeho přítomnost vědci odhalili při analýze dat z přehlídek LAMOST a APOGEE, které zachytily pohyb rudého obra pod vlivem gravitace jeho průvodce. Samotný objekt přitom zůstává neviditelný.
Podle nové studie zveřejněné v časopise Science Advances by mohlo jít o mimořádně hmotnou neutronovou hvězdu, která se blíží hranici možností tohoto typu vesmírných těles.
Kde končí neutronové hvězdy?
Neutronové hvězdy jsou mimořádně hustými pozůstatky hmotných hvězd, které zanikly při výbuchu supernovy. Neutronové hvězdy mají obvykle hmotnost asi 1,4násobku slunce, která je ale vměstnána do tělesa o průměru pouhých 20 kilometrů. Dosud objevené exempláře neutronových hvězd nepřesahují 2,5násobek hmotnosti slunce.
Černé díry vznikají ze zbytků ještě hmotnějších hvězd a obvykle dosahují nejméně pětinásobku hmotnosti slunce. Mezi oběma typy objektů tak zeje zvláštní mezera v rozmezí přibližně 2,5 až pěti slunečních hmotností.
Kde přesně leží hranice mezi neutronovou hvězdou a černou dírou, zatím vědci nevědí. Maximální možná hmotnost neutronových hvězd souvisí s tím, jak se hmota chová při extrémních tlacích v jejich nitru. Příslušné stavové rovnice však dosud nejsou dostatečně prozkoumané. Každý objev mimořádně hmotného exempláře proto může pomoci lépe určit, kde neutronové hvězdy přecházejí v černé díry.
Supermasivní neutronová hvězda?
Nově objevený systém dostal označení J0008+0128. Podle výpočtů má jeho neviditelný člen hmotnost mezi 1,8 a 2,8násobkem slunce, přičemž nejpravděpodobnější hodnota činí 2,2 sluneční hmotnosti. Už samotné toto rozpětí je zajímavé: jeho horní hranice zasahuje do oblasti, v níž se nachází takzvaná hmotnostní mezera mezi neutronovými hvězdami a černými dírami.
Obě tělesa oběhnou společné těžiště jednou za přibližně 3,3 roku. Přestože jsou od sebe poměrně daleko, jejich oběžná dráha má téměř kruhový tvar. Astronomové navíc nezaznamenali žádné záření pocházející od neviditelného průvodce. Nemůže tedy jít o běžnou hvězdu a nejpravděpodobnějším vysvětlením zůstává neutronová hvězda.
Neobvyklá je především kombinace její předpokládané hmotnosti a vlastností dvojhvězdného systému. Mnohé jiné hmotné neutronové hvězdy obíhají své průvodce po mnohem menších drahách a svou hmotnost zřejmě získaly postupným přebíráním hmoty od druhé hvězdy.
Rudý obr v systému J0008+0128 je však zřejmě příliš vzdálený na to, aby z něj neutronová hvězda mohla takto získávat materiál. Analýza navíc neodhalila žádné obvyklé známky toho, že by k přenosu hmoty docházelo.
Výzkumníci se pokusili zjistit, jak mohl objevený systém vzniknout, pomocí přibližně 300 tisíc počítačových simulací izolovaných dvojhvězd v modelu POSYDON. Ani jedna z nich však nedokázala napodobit kombinaci hmotností a oběžných vlastností nově objevené dvojice.
Autoři studie proto předpokládají, že její vznik vyžadoval mimořádnou souhru několika okolností. Patřit mezi ně mohla velmi účinná fáze společné obálky při vývoji předchůdce neutronové hvězdy, vysoká počáteční hmotnost vznikající neutronové hvězdy a jen malý impuls, který jí udělil výbuch supernovy. Takový scénář je podle vědců fyzikálně možný, současné modely vývoje dvojhvězd jej však nedokážou běžně reprodukovat.
Neviditelný společník
Přes všechny zvláštnosti považují astronomové za nejpravděpodobnější vysvětlení přítomnost neutronové hvězdy. Určitou podobnost vykazuje objekt Gaia NS1, který je rovněž kandidátem na neutronovou hvězdu. Jeho hmotnost odpovídá přibližně 1,9násobku slunce a kolem svého průvodce oběhne jednou za dva roky. J0008+0128 je ovšem ještě extrémnější a ostatní možná vysvětlení jeho vlastnostem příliš neodpovídají.
Vědci přesto nevylučují ani další možnosti. Mohlo by jít například o trojhvězdný systém, v němž rudého obra doprovázejí dvě velmi blízké neutronové hvězdy s menší hmotností. Další variantou je dvojice tvořená neutronovou hvězdou a bílým trpaslíkem, které obíhají kolem rudého obra. Je také možné, že systém původně tvořila trojice těles, z nichž dvě menší později splynula.
Nelze vyloučit ani to, že neviditelným průvodcem je velmi malá černá díra. Žádný objekt tohoto typu se však dosud nepodařilo objevit.
Ať už se nakonec ukáže, že J0008+0128 ukrývá neutronovou hvězdu, černou díru, nebo složitější soustavu těles, poskytuje astronomům další cenné údaje o nejasné hranici mezi neutronovými hvězdami a černými dírami. Zároveň ukazuje, že současné teoretické modely vývoje dvojhvězd zatím nedokážou uspokojivě vysvětlit všechny podoby těchto systémů.