panovník

Dobře fungující stroj

Ludvík XVI. (1754–1793) | Francie

Byť je dnes Ludvík XVI. považován za osvíceného panovníka, jeho reformy neměly šanci na úspěch. Přispěl k tomu i tím, že se stále považoval za absolutistického mocnáře, jenže tenhle model vlády už měl svůj zenit za sebou. Navíc: Francie byla tehdy sice ohromně zadlužená, ale daně tu přitom platili jen obyčejní lidé. Šlechta si dál žila v přepychu a navíc se neustále pokoušela uzurpovat moc. Podmínky pro revoluci tak byly rozdané dřív, než s nimi mohl v rozhodování dost omezený panovník něco udělat. Ne že by se nesnažil. Například očesal výdaje marnotratného a zastaralého námořnictva a uspořený peníz vložil do likvidace daně na chleba pro chudé. Jenže to už nestačilo.

Čím se tedy Ludvík ve volných chvílích baví? Uspokojení a relaxaci nachází v „systémech, kde všechno dokonale funguje“. Jedno zubaté kolečko sem, druhé tady, pružinka – a hodinový strojek se točí! Ano, v takové prosté mechanice měl zalíbení. Ozubená kolečka vahadel totiž běžela bezchybně podle jeho zadání, nekradla z poloprázdné královské pokladnice, nešidila na daních a nežádala si svolání stavů a větších práv. Tiše tikající hodinky a lehce cvakající zámky, to bylo prostě jeho. Lid tuhle ušlechtilou zálibu krále nedocenil a strhal ji v pomlouvačných pamfletech. Na konci téhle hodinářské pohádky se bohužel tyčila naostřená gilotina. (foto: Wikimedia Commons, Joseph-Siffred Duplessis, CC0)