pověra

Jak poradit Bohu

Alcázar, Španělsko 

Segovijský Alcázar se dočkal slávy v průběhu 13. století za vlády Alfonse X. Kastilského: Podle legendy panovník zpupně prohlásil, že by Bůh dokázal stvořit lepší svět, kdyby se nejprve poradil s ním – a přivolal tak na sebe hněv nebes. Když se pak v roce 1258 na hradě konal soud, přihnala se bouře, poničila střechu a zdevastovala zasedací místnost. Alfons se poté kál a k další pohromě již nedošlo.  

Ya-Te-Veo, obdoba madagaskarského lidožravce, jež měla podle knihy Jamese W. Buela z roku 1887 růst v Jižní Americe.

Tradiční čínská medicína připravuje z tygřích kostí léky na vymknuté klouby a ochrnuté končetiny. Tygří moč je považována za účinný lék proti revmatismu.

Nestydaté žáby

ropucha obecná
kde žije: Evropa, Asie, Afrika | nařčení: spojení s černou magií 

Mnohé pověry a špatná reputace některých zvířat jsou důsledkem jejich přirozeného chování, které se lidem mohlo zdát vulgární, nestoudné a zavrženíhodné. Například rozmnožování určitých žabích druhů připadalo mravokárné společnosti ve středověku hanebné. Odtud byl už jen krůček k tomu, spojit zmíněné živočichy s nekalými úmysly, se zlými bytostmi, nebo dokonce s černou magií. O ropuchách se tak ve středověkých a raně novověkých textech nedočteme prakticky nic pozitivního: Obvykle se považovaly za oblíbené „průvodkyně“ čarodějnic a dalších bytostí temna. 

Vampýří hysterie se v 18. století šířila Evropou.

Lidová víra spojující křesťanství a víru v magii předmětů i míst zůstávala dlouho součástí života venkovanů v odlehlých oblastech

Za nešťastné datum označovali zloději to, kdy je poprvé zatkli

Kostry byly nalezeny v nestandardních polohách a se speciálními zásahy

<p>Hlavní příčina toho, že dva prostí venkované věřili, že se z&nbsp;nich stávají vlci, zřejmě tkví v tom, že Bourgot a Verdung byli při svých „proměnách“ pod vlivem halucinogenních drog, tedy záhadné masti zvané „salve“</p>

<p>Francouzský Besançon neblaze proslul velkým množstvím případů údajné lykantropie</p>

<p>Pověrčiví obyvatelé monarchie neváhali vykopávat „podezřelé“ nebožtíky z hrobů</p>

Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu  a Adam František ze Schwarzenbergu.

Kněžna a vévodkyně Eleonora Amálie se svým synem Josefem I. Adamem v roce 1727.