Romanovci

Carští sloužící, sedící Catharine Schneiderová (vlevo) a Anastázie Hendriková, na fotografii z válečných let

Zleva doprava velkovévodkyně Anastázie a Olga; car Mikuláš II, carevič Alexej, velkovévodkyně Taťána a Marie s kozáky v roce 1916.

Carská idyla – společná fotografie rodiny na soukromé jachtě z roku 1906.

Carevna Alexandra Fjodorovna (sedící v křesle) se svými třemi nejstaršími dcerami v úborech zdravotních sester.

Velkokněžny Xenie a Olga

Váhavý střelec Nikolaj

Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918)

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí svému otci, caru Alexandru III. a matce, carevně Marii Fjodorovně. Vlády se musel ujmout již ve svých dvaceti šesti letech, když jeho otec zemřel na nefritidu. Vzápětí se oženil s hesenskou princeznou Alexandrou, se kterou zplodil celkem pět potomků, z nichž posledním byl vytoužený následník trůnu Alexej. Mikuláš rozhodně nebyl rozeným panovníkem a rozhodování o důležitých otázkách vlády mu činilo nepřekonatelné potíže. Svou pozornost tak věnoval spíše řešení jednoduchých problémů, na které stačil jeho intelekt. 

Rusko se za jeho vlády potýkalo s vážnými sociálními a hospodářskými problémy, které po prohrané rusko-japonské válce vyústily roku 1905 v takzvanou první ruskou revoluci. Mikuláš byl nucen reagovat částečným opuštěním své samoděržavné politiky skrze vytvoření Dumy coby carského poradního orgánu. Po neúspěších ruské armády v bojích první světové války se namísto vládnutí sám ujal vrchního velení svých vojsk, čímž přispěl k postupnému rozkladu ruského státu a vlně revolucí, které se Ruskem přehnaly roku 1917 a které jej smetly z pozice vládce Ruska. (zdroj: Shutterstock, kolorováno AlixofHesse)

Car Mikuláš II. s rodinou - (zleva): Olga, Marie, Mikuláš, Alexandra, Anastázie, Alexej a Taťána (Livadijský palác, 1913)

Mocný muž, který dokonale využil situaci a možná i umění hypnózy…

<p>Když se v&nbsp;roce 1913 slavilo 300. výročí nástupu Romanovců na trůn, jistě si nikdo nepomyslel, že za pouhé čtyři roky bude carská dynastie svržena</p>