Tis červený v Lužických horách: Pozvolný návrat nejvzácnější dřeviny

25.03.2020 - Denisa Mikešová

Vzácný pozůstatek z pravěku, německý eben nebo také strom smrti. Všechna tato pojmenování označují jednu z našich nejohroženějších domácích dřevin, tis červený

<p>Dužnatý míšek <em>(epimatium)</em>, který obaluje semena, je jedinou částí stromu, jež není prudce jedovatá. Epimatiem se živí řada živočichů.</p>

Dužnatý míšek (epimatium), který obaluje semena, je jedinou částí stromu, jež není prudce jedovatá. Epimatiem se živí řada živočichů.


Reklama

Rod Tis (Taxus) zahrnuje osm druhů stále zelených stromů, které jsou pozůstatkem z období rozhraní triasu a jury (tedy zhruba přes 200 miliony let). Všech osm druhů je v přírodě vzácných a některé jsou chráněné mezinárodní úmluvou o obchodu s chráněnými druhy živočichů a rostlin CITES.

Obavy a export

Tisy se vyskytují po celém mírném pásmu severní polokoule od Střední Ameriky až po Sumatru. V Alpách je můžete vidět do nadmořských výšek až 1 400 metrů. Tis červený (Taxus baccata) patří k původní české flóře a na našem území byl dříve hojně rozšířen. Dnes je zařazen do kategorie ohrožených druhů a najdeme ho v podhorských oblastech.

Příčinou vymizení tisů byla změna v obhospodařování lesních porostů a export do Anglie, když byly vyčerpány tamní zásoby této dřeviny. Tisy byly také kvůli přehnaným obavám z jedovatosti vymycovány preventivně. V současnosti je základním problémem tisů jejich nedostatečná přirozená obnova, způsobená pomalým růstem a pravděpodobně také vysokými stavy spárkaté zvěře.

Jedovatý strašák

Celá rostlina vyjma červených semenných míšků je jedovatá. Hlavní toxickou složkou je směs přibližně deseti pseudoalkaloidů, souhrnně pojmenovaných taxin. Zajímavé je, že více taxinu obsahují samčí jedinci. K otravě tisem ovšem dochází u člověka velmi zřídka.

Potenciálně jsou nejvíce ohroženy děti a také nezkušená domácí zvířata, především koně a skot. Otrava se projevuje zvracením, křečemi, slabým pulsem a nakonec bezvědomím. Jed se rychle vstřebává a smrt může přijít už během několika minut. Co se však týká plodů, jedovatá je pouze pecka. Málokdo by ji ale vědomě polknul, protože má odporně hořkou chuť. Nerozkousnutá by ale při náhodném spolknutí měla projít zažívacím traktem bez zdravotních potíží. I když tímto způsobem běžně rozšiřují semena tisů ptáci, vy to raději nezkoušejte.

Legenda dvou tisíciletí

V případě, že si budete chtít prohlédnout opravdu královský exemplář tisu červeného, doporučuji vám návštěvu pohraniční obce Krompachy u Cvikova. Když ze silnice klikatící se vískou sejdete do louky a vydáte se prošlapanou pěšinou, stanete před legendárním tisem Lužických hor. Dosahuje sice výšky pouhých 12 metrů, ale po obvodu kmene měří něco přes čtyři metry.

Krompašský tis je mimo jiné pozoruhodný tím, že ještě v druhé polovině 20. století byl považován za nejstarší strom v Čechách. Pověsti mu totiž přisoudily stáří kolem 2 000 let a na starých rakouských mapách byl zakreslen jako význačný orientační bod. Jeho stáří nelze ani dnes určit naprosto přesně (statný kmen vznikl zřejmě srůstem několika výhonků a navíc je již uvnitř dutý), je věk tohoto exempláře odhadován na více než 400 let. Podle doc. Jaroslava Hofmana z Botanického ústavu ČSA v Praze zde byl uměle vysazen v 16. století. Zřejmě se tedy nejedná o pozůstatek původního porostu.

Otec nové generace

Krompašský tis se však stal významným stromem Lužických hor ještě z jiného důvodu než jen pro dlouhověkost nadsazenou legendami. V roce 1999 odebrali semena tohoto tisu dobrovolníci Českého svazu ochránců přírody, vyseli je do lesních školek a vzešlé semenáčky později vysadili v rámci projektu návrat tisu červeného zpět do Lužických hor. Za posledních dvacet let zde bylo vysazeno několik tisíc sazenic tisu červeného. Všechny sazenice jsou potomky legendárního krompašského tisu a několika dalších staletých jedinců v okolí. Zároveň s výsadbou provádí ochránci přírody i terénní průzkum, aby zjistili, v kterých místech a v jakém počtu přežily původní tisy až do současnosti. O návrat tisů červených usiluje i občanské sdružení Čmelák, které již vysadilo několik stovek tisových sazenic do Jizerských hor a něco málo i na Ještědský hřeben v rámci projektu Nového pralesa. Ačkoli nutno dodat, že v tomto případě se nejednalo o semena Krompašského tisu, ale tisů z PR Pod Dračí skálou u Fojtky.

TIP: Úžasné stromy lužních lesů: Soumrak starých dubů

Podobné tendence jsou i na Vsetínsku nebo v CHKO Český les, kam ochránci přírody vysázeli rovněž několik set sazenic tohoto druhu. Bylo by hezké, kdyby se české krajině vrátil její původní ráz a také znovu naplnil zastřený smysl názvů českých vísek, jako je brána k romantickému kraji Labských pískovců Tisá, Tisová v údolí potoka Labuťky, kutnohorská Tisí skála nebo Tisovské rybníky na Tachovsku.

Minulost magie a zbraní

Vědecké jméno tisu červeného (Taxus baccata) má spojitost s řeckým výrazem pro luk (toxon) a jed používaný k přípravě otrávených šípů (toxicon)V antickém Řecku byl tis zasvěcen vládkyni temných sil a čarodějnici Hekaté a v ostatních zemích Evropy mělo jeho jméno přídech magie a smrti. Žádný jiný strom snad nebyl tolik nenáviděn a zároveň milován.

I když je celá rostlina, až na dužnatý míšek (epimatium) obalující semena, prudce jedovatá, bylo tisové dřevo v minulosti velmi ceněno a pro svou tvrdost a pružnost se stalo důležitým vývozním artiklem. Ve středověku se z něj vyráběly například hudební nástroje nebo slavné Velšské luky. Napuštěno černou barvou bylo pod názvem německý eben užíváno při výrobě nábytku. Údajně i nejstarší zbraň (kopí) vyrobená lidskou rukou před 150 000 lety je z tisu.


Významný pro krajinu

Tis červený je stále zelený jehličnan. Vyskytuje se ve formě keře nebo nižšího stromu, který bývá často vícekmenný. Někdy můžeme pozorovat vzdušné kořeny, jimiž strom podpírá svou korunu. Tis je dřevina dvoudomá, což znamená, že jedinec nese jen samčí nebo samičí květy, které vyrůstají jednotlivě v úžlabí jehlic. Samčí jsou malé kulovité a žlutě zbarvené, samičí jsou velké, zelené a podobají se listovým pupenům.

Tisy obecně netvoří husté porosty. Rostou spíše rozptýleně jako součást podrostu listnatých lesů nebo solitérně. Nejčastěji na skalnatých stráních. Šířka takto osamoceně rostoucích stromů bývá větší než jejich výška, která málokdy přesáhne patnáct metrů. Tisy se vyznačují odolností vůči emisím a mimořádnou schopností snášet zástin. Pro tyto specifické vlastnosti a dlouhověkost jsou významnou složkou lesního ekosystému. Červeným obalem semen se také živí řada živočichů (především drozdovití), čímž tato dřevina přispívá i ke zvýšení druhové diverzity.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

El Comandante Fidel Castro - Pro Bílý dům představoval vládce Havany úhlavního nepřítele. CIA údajně jen v letech 1959–1963 provedla neuvěřitelných 638 pokusů o atentát.

Zajímavosti

Jedovatá a nebezpečná homolice síťkovaná

Věda

Vizualizace hvězdy s obří magnetickou skvrnou - Skvrna je jasná, zabírá až čtvrtinu povrchu hvězdy a je způsobena magnetickým polem hvězdy. Při rotaci hvězdy se skvrnu objevuje a mizí na polokouli přivrácené k Zemi, což způsobuje pozorovatelné změny jasnosti hvězdy.

Vesmír

Albert Eduard byl požitkář a nic na tom nezměnil ani sňatek s princeznou Alexandrou.

Historie

Vojáci museli využívat každé příležitosti k odpočinku, během samotné bitvy jich ale moc nebylo

Válka

Růžová záplava v ohrožení

Obří hejno plameňáků růžových nedaleko keňského jezera Nakuru je oblíbenou turistickou atrakcí. Turismus zde generuje příjmy okolo 1,3 milionu dolarů měsíčně (v přepočtu asi 30 milionů korun). Jezero ale trpí značným znečištěním a poklesem hladiny. V záchraně jezera a jeho růžových obyvatel se proto angažuje místní neziskové sdružení.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907