Reklama


Tradice, nebo předražený anachronismus? Přichází konec emírů v Nigérii?

17.06.2018 - Kevin Sieff

Pozice emíra je v nigerijské společnosti nesmírně silná. Moderní svět však staré mocenské struktury cíleně rozebírá a nahrazuje je novými. Dokážou se tradiční vůdci postavit přívalu změn a uchovat si moc i autoritu?

<p>Emír funguje jako nejvyšší soudce v řadě občanských sporů. Jeho rozhodnutí respektují i oficiální autority.</p>

Emír funguje jako nejvyšší soudce v řadě občanských sporů. Jeho rozhodnutí respektují i oficiální autority.


Reklama

Nejmocnější muž v prastarém městě brázdí tamní ulice na vzácných plnokrevnících nebo v kabrioletech Rolls-Royce. Služebník mu drží nad hlavou slunečník, bez ohledu na počasí. Další ho neustále ovívá vějířem z exotického peří. Jakmile skupinu spatří muži v uniformách, vypálí do vzduchu slavnostní salvu z kanonů. 

Vybledlé dědictví

Mohamed Sanusi II. je emírem nigerijského státu Kano a sídlí ve stejnojmenném městě. Po tisíc let odtud jeho předci vládli jednomu z největších afrických impérií. Nyní zdědil rodinný palác, jenž je ztělesněním pompy a nostalgie po Nigérii, která už dávno neexistuje

Sanusi je svým způsobem nejdůležitějším tradičním kmenovým vůdcem v západní Africe. Jenže v zemi plné popových hvězd, ropných baronů a vypočítavých politiků funguje jeho vláda spíš jako pomyslný lakmusový papírek pro posouzení, zda mají kmenoví náčelníci a duchovní vůdci ještě nějaký vliv na budoucnost. Představuje muž sedící na sametovém trůnu Kana jen předražený anachronismus? 

Podobné otázky zaznívají napříč Afrikou. Starostové a ředitelé firem se přetahují o moc s kmenovými staršími a vrchními náčelníky, zatímco mladí lidé se setkávají na facebookových fórech stejně intenzivně, jako se věnují reálným komunitám svých rodných vesnic. Raketově rostoucí města mezitím přitahují další a další rodiny z venkova a mění jejich životy i tradice. 

Únik o vlásek

Šestapadesátiletý Sanusi se do zodpovězení otázky, zda má modernímu světu co říct, pustil s vervou a ukazuje, že nové může v Nigérii existovat bok po boku s tím starým. Pro daný úkol se jeví jako muž na správném místě: Bývalý šéf Nigerijské centrální banky, tvrdý kritik dětských sňatků, jehož knihovnu plní rovným dílem svazky o islámském právu a finanční politice a jehož iPhone o sobě neustále dává vědět. „Lidé mají představu, jak by měl správný emír vypadat – jako tichý postarší pán, který žije v odloučení od ostatních,“ vysvětluje Sanusi. „Jenže já jsem z jiné generace.“

V roce 2014 se ho dokonce pokusilo zavraždit Boko Haram, asi nejvíce zpátečnické islamistické hnutí na světě. Teroristé zaútočili na mešitu, kde se měl ten den emír nacházet – ale shodou okolností cestoval jinam. Víc než sto jiných podobné štěstí nemělo a doplatilo na útok životem. Pokus o atentát ještě zdůraznil Sanusiho prominentní postavení a upozornil na risk, který s sebou volání po reformách přináší. On však nepolevuje. 

Pompézní audience

Několikrát do týdne pořádá Sanusi ve svém paláci audience a veřejná slyšení. Sedí na ornamentálním trůnu v čele sálu připomínajícího katedrálu, usazený na poduškách s jeho vyšitým jménem. Návštěvníci se před ním uklánějí a obličejem se dotýkají rudého koberce. 

Na jednu stranu představují tato slyšení čiré divadlo. Emírovi poskoci jej obklopí, kdykoliv si potřebuje upravit oděv nebo posunout čapku, aby tak zakryli „nedůstojné“ pohyby. Jiní služebníci dují na třímetrové trubky, aby oznámili jeho usednutí na trůn. Dokud někoho nenapadne vyndat z kapsy chytrý telefon, vypadá to, že by se mohl celý dvůr nacházet klidně i v 10. století

Na druhou stranu je podle řad namačkaných lidí přicházejících pro radu jasné, že je emírova role mnohem víc než jen ceremoniální. Řeší se rozvody, spory o majetek a přijímání vládních úředníků. Během jedné z nedávných audiencí se u trůnu postavil do pozoru šéf nigerijské policie se svými zástupci. Sanusi jim dal krátkou přednášku o důležitosti reformy soudnictví – muž bez formálních pravomocí tak poučoval představitele zákona nejbohatší africké země. „Mnozí lidé mu věří víc než oficiálnímu systému,“ myslí si nejvyšší státní zástupce v Kanu Ibrahim Mukhtar, který přišel Sanusiho navštívit. „To musíme všichni vzít na vědomí.“ 

Vyžaduje to oběti

Tato dualita moci existuje napříč celým kontinentem. V Malawi například neuděluje tresty za krádež stát, nýbrž hlava vesnice – a pokuta obvykle činí dvě slepice. Během epidemie eboly v Sieře Leone to byli kmenoví náčelníci, nikoliv vládní úředníci, kdo dokázal přesvědčit lidi, aby se vzdali tradičních pohřebních rituálů včetně líbání mrtvých, a pomohli tak ukončit vlnu ničivé nemoci. Jenže Sanusiho hřiště je mnohem větší, než o jakém mohou ostatní kmenoví vůdci byť jen snít. Stát Kano má jedenáct milionů obyvatel a emírovy akce či slova rezonují celou západní Afrikou

Propagovat modernost a zůstat u kormidla nicméně vyžaduje oběti. Sanusi veřejně kritizuje muže, kteří se ožení víckrát, ačkoliv si další ženu a rodinu nemohou dovolit. Vyzdvihuje antikoncepci a plánované rodičovství, zastává se žen, jež chtějí vystudovat, než se vdají. V konzervativní islámské společnosti se ovšem podobné názory nesetkávají s pochopením. „Spousta lidí si myslí, že emír vychyluje rovnováhu směrem k prozápadní agendě, a to vytváří problémy,“ vysvětluje Tijani Nanyia, profesor historie na Univerzitě Maitamy Suleho. 

Vysněné místo

Království Kano vzniklo v 10. století a vyrostlo v jedno z největších obchodních center na kontinentu díky poloze na subsaharské stezce, která spojovala jih a sever Afriky. Během staletí mnohokrát změnilo vládce, až se v roce 1805 nakonec stalo islámským emirátem. Na důležitosti mu neubrala ani koloniální britská správa: Například v roce 1961 přijela emíra navštívit samotná královna Alžběta. Město vyváželo bavlnu a kůži pro nejlepší návrhářská studia v Evropě. Emír dostával od centrální vlády apanáž. Prezidenti se sjížděli do Kana, aby byli vidět v přítomnosti toho, kdo v severní Nigérii tahá za nitky. 

O tom, že se stane emírem, snil Sanusi už jako dítě – jeho prastrýc tuto pozici zastával mezi léty 1963 a 2014. „Když jsme si hráli na hřišti, vždycky dělal emíra,“ vzpomínal na někdejšího spolužáka Ahmed Umar, bývalý nigerisjký ambasador v Saúdské Arábii. Před splněním svého snu ovšem Sanusi zahájil kariéru investičního bankéře a v mezičase v Súdánu studoval islámské právo. Roku 2009 stanul v čele nigerijské Centrální banky, nosil motýlka, vystupoval na stanici CNBC a diskutoval o inflaci i zahraničních rezervách. V roce 2011 zavedl reformy zvané „Sanusiho tsunami“, načež jej odborný časopis Banker vyhlásil Centrálním bankéřem roku. 

Kde se rodí autorita

Když Sanusiho strýc v roce 2014 zemřel, zvolila rada starších jeho synovce novým emírem. A odehrála se téměř šokující proměna: Motýlka vystřídaly ornamentální róby, vyšívané klobouky a hůlky. Sanusi se stal středobodem celého představení – kanony teď pálí na jeho počest a dávní přátelé se mu klanějí. Jenže on ví lépe než kdo jiný v Nigérii, že časy se mění. Čte o tom v novinách, vidí to v televizi. 

„Padesát sedm let po získání samostatnosti stále nevíme, co dělat s našimi tradičními politickými institucemi,“ myslí si Morenike Taireová, sloupkařka v nigerijských novinách Vanguard. „Jsou takové milé, jenže v moderní mašinerii moci nehrají žádnou roli. Představují relikty mrtvé minulosti v novém světě.“

Sanusiho předchůdci kdysi v severní Nigérii zajišťovali veřejné vzdělávání, kontrolovali rozpočet, stanovovali ekonomické priority. Technicky vzato je dnešní emír méně mocný než oficiálně zvolený guvernér státu Kano, který jej může propustit. Jenže Sanusiho autorita je skutečná. V poslední době věnoval spoustu energie reformám, jež si nelze u jeho předchůdců představit. Za svůj liberalismus sklidil spoustu obdivu – i když především v zámoří. Ještě než poskytl interview deníku The Washington Post, četl z ručně psaného dopisu, který dostal od nizozemské královny. 

Nejistá budoucnost

Ovšem způsob, jakým Sanusi komunikuje s poddanými, vyvolal v Kano pozdvižení. Na počátku své vlády se často účastnil poměrně vyhrocených diskusí na internetových fórech, jež se týkaly sladění islámu a moderního života. Některé tradicionalisty to šokovalo. Emír nakonec od svých příspěvků upustil. 

„Lidé říkali: Tohle není emírova role. Nemá se účastnit diskusí na WhatsApp. Takto si nelze získat respekt,“ vysvětluje Tijani Garba, profesor na Severozápadní univerzitě v Kano. Sanusi souhlasí: „Byl to obtížný přerod.“ Dál se snaží dokázat, že neexistuje rozpor mezi funkcí emíra a moderním světem. Občas má však pocit, že se tentýž moderní svět pokouší jeho úsilí zhatit. 

Minulý měsíc přinesly nigerijské noviny zprávu, že policie konečně dopadla muže, který se za Sanusiho vydával a spravoval na Instagramu jeho falešný účet – měl 260 tisíc následovníků. 

Nigerijský stát Kano

První králové Kana se ujali vlády v roce 999 sjednocením menších kmenů. Od počátku 15. století se země postupně islamizovala a přerodila se v náboženský sultanát po arabském vzoru. Fungoval s otrokářským zřízením ještě dlouho poté, co byl atlantický obchod s lidmi zakázán. Útvar zanikl v roce 1805, kdy si jej podrobili válečníci kmene Fula a ustavili emirát. Po několika občanských válkách však země oslabila. Roku 1903 ji dobyl britský expediční sbor, načež se stala součástí protektorátu, který ovšem místním vládcům umožňoval podržet si moc. Po vzniku Nigérie v roce 1960 se Kano začlenilo do nové federace a změnilo se v jeden z 36 vyšších státních celků. 

  • Zdroj textu:

    The Washington Post

  • Zdroj fotografií: The Washington Post

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vizualizace zachycuje první mezihvězdný objekt pojmenovaný `Oumuamua. Materiál v okolí tělesa je zobrazen jako difúzní oblak na straně přivrácené ke Slunci.

Vesmír

New Orleans zaplavené hurikánem Katrina

Věda

Archeologové často nacházejí dokonale zachovalý a stále jedlý med starý tisíce let například v egyptských hrobkách.

Zajímavosti

Nejpočetnější jednotky na Sibiř vyslali Japonci, na snímku přehlídka ve Vladivostoku 

Válka
Zajímavosti

Oblast nově objeveného vulkánu na měsíci Io

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907