Tragédie na pláži: Na pobřeží Nového Zélandu uvízly stovky kulohlavců

12.02.2017 - Stanislav Mihulka

Příbuzní delfínů kulohlavci se opakovaně dostávají do smrtelného nebezpečí na mořském pobřeží

Kulohlavci na pláži -<p>Uvíznutí na pláži znamená smrt pro velký počet kulohlavců</p>
Kulohlavci na pláži -

Uvíznutí na pláži znamená smrt pro velký počet kulohlavců


Reklama

V těchto dnech se na pobřeží Nového Zélandu odehrává drama. Tragickou roli v něm sehrávají kulohlavci, kytovci blízce příbuzní delfínům, kteří vypadají, jako by na hlavě měli meloun.

Nejprve na jedné pláži přes noc na pátek 10. února uvízlo několik set těchto zajímavých mořských savců. Do rána jich asi 300 zahynulo, což představuje třetí nejhorší uvíznutí velryb na pobřeží ve známé historii Nového Zélandu. Ještě to ale nebyl konec.

Více než 500 dobrovolníků se snažilo všemi myslitelnými prostředky udržet zbývající kulohlavce naživu a více než 100 jich dokázali dostat do vody. Z těchto kulohlavců ale vzápětí téměř stovka opět uvízla na pláži.

Tragédie bez šťastného konce

V sobotu 11. února dopoledne se uvězněné kulohlavce zase podařilo osvobodit, aby jich v sobotu odpoledne tentokrát celé dvě stovky znovu uvízly na pobřeží, nedaleko původního místa tragédie. Dobrovolníci to nevzdávají, ale kulohlavci jsou prý už ve velmi špatném stavu.

TIP: Přistiženi při činu: Vědci poprvé nahráli konverzaci dvou delfínů

Právě kulohlavci náležejí ke kytovcům, kteří uvíznou na pobřežích nejčastěji, mnohdy ve velkých skupinách zdravých jedinců. Přes intenzivní výzkum jsou ale důvody těchto masových úmrtí zatím neznámé.

  • Zdroj textu:

    Live Science, DOC

  • Zdroj fotografií: Deb Price

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907