Reklama


Tragédie pěti bratrů: Zkáza amerického křižníku Juneau (1)

18.05.2018 - Alois Bělota

Bojová kariéra lehkého křižníku Juneau byla poměrně krátká. Plavidlo se totiž stalo jednou z mnoha obětí bitev, které v druhé polovině roku 1942 zuřily v jižním Pacifiku. Jeho zkáza navíc skrze příběh bratrů Sullivanů ukázala americké veřejnosti, jak krvavá válka se vede a jak může zasáhnout do osudů kterékoli rodiny

<p>Americký lehký křižník <em>Juneau</em> padl za oběť japonské ponorce <em>I-26</em></p>

Americký lehký křižník Juneau padl za oběť japonské ponorce I-26


Reklama

Lehké křižníky americké námořnictvo stavělo už na počátku 20. století a původně se jednalo o relativně rychlé, leč nevalně vyzbrojené lodě pro průzkumné mise. Jenže v letech 1913–1915 Britové do služby zařadili lehké křižníky třídy C. Nové jednotky, v podstatě jen zvětšené torpédoborce, nesly pouze symbolický pancíř, což jim ovšem současně dávalo takovou rychlost, že mohly vyztužit svazy malých torpédových plavidel slušnou palebnou silou. Zkušenosti z první světové války pak ukázaly, že se jedná o velmi užitečné lodě, a o vývoji podobných jednotek začaly uvažovat i jiné námořní mocnosti. 

Nepovedený kříženec?

Japonsko reagovalo experimentálním křižníkem Júbari, americké námořnictvo kontrovalo třídou Omaha. Ve 30. letech Američané ve stavbě lehkých křižníků pokračovali a v roce 1941 zahájili stavbu třídy Atlanta, do níž jako druhý v pořadí patřil i Juneau. Třída se vyznačovala úctyhodným počtem 16 děl hlavní baterie, byť s ráží 127 mm měla oproti japonským konkurentům se 140mm děly nezanedbatelný handicap.

Velký počet děl a s ním související nárůst hmotnosti způsobil také jistý úbytek rychlosti, takže s torpédovými plavidly už nové lehké křižníky operovat nemohly. Třída Atlanta se výzbrojí, pancířem, ba ani rychlostí nemohla měřit ani se standardními těžkými křižníky, a když k tomu připočteme fakt, že pro protiponorkový boj byla zbytečně velká, zdálo se, že Američané stvořili hodně nepovedený hybrid. Jenže zdání klame.

Platforma protiletadlového dělostřelectva

Dělostřelečtí specialisté totiž krátce před válkou v tajnosti dokončili speciální roznětku protiletadlových granátů, kterou iniciovalo magnetické pole blížícího se cíle. Hodně si od ní slibovali a věřili, že pokud granáty vypálí hodně hlavní, některé projektily z výsledné salvy útočící letouny smetou do moře.

Křižníky třídy Atlanta tak vlastně byly jakousi plující platformou pro protiletadlové dělostřelectvo, jehož palebná síla měla hrát svou úlohu při ochraně letadlových lodí; s klasickými souboji děla proti dělu konstruktéři a admirálové vůbec nepočítali. Reminiscence na minulost vůdčích lodí torpédoborců ale ještě zůstala – třeba v podobě torpédometů a protiponorkových zbraní.

USS Juneau

  • VÝTLAK: 6 826 t
  • DÉLKA: 165,05 m
  • ŠÍŘKA: 16 m
  • PONOR: 6,25 m
  • POHON: 4× kotel a 2× parní turbína o celkovém výkonu 56 000 kW, 2× lodní vrtule
  • MAX. RYCHLOST: 32,5 uzlu (60,2 km/h)
  • VÝZBROJ: 16× 127mm kanon, 16× 28 mm kanon (později 10× 40 mm), 8× 20 mm protiletadlový kanon, 8× 533 mm torpédomet
  • PANCÍŘ: 28–95 mm boční pás, 32 mm paluba a dělové věže, 64 mm velitelské stanoviště
  • POSÁDKA: 673 mužů 

Vlk se nažral...

Kýl křižníku Juneau položily loděnice v Kearny ve státě New Jersey 27. května 1940. Prvním (a posledním) velitelem se ještě před dokončením plavidla stal kapitán Lyman Swenson. Hotové plavidlo zařadilo námořnictvo do služby 25. října 1941, a zatímco Juneau podnikal testovací plavby, Spojené státy vstoupily do války. Křižník sloužil nejdřív v Atlantské flotile, konkrétně v blokádní skupině u břehů Martiniku. Právě tam totiž kotvily poměrně silné námořní síly vichistických Francouzů v podobě letadlové lodi Béarn s těžkými křižníky Emile Bertin a Jean d´Arc, které by zřejmě zvládly zničit zdymadla v nedalekém Panamském průplavu.

Záležitost se na jaře 1942 nakonec vyřešila diplomatickou cestou. Vichistický guvernér Martiniku totiž o střet s Američany neměl nejmenší zájem a ochotně souhlasil s demontáží důležitých strojních součástek z lodí i letadel, čímž se pomyslný americký vlk nažral a francouzská koza zůstala celá. Juneau se ještě do srpna 1942 pohyboval kolem východního pobřeží Spojených států, ale protože v té době stále více vřela situace v Tichém oceánu, odplul na nové bojiště. 

Smrt číhá na Guadalcanalu 

Dne 10. září 1942 se Juneau začlenil do svazu admirála Leigha Noyese a jeho úkolem se stala přímá podpora letadlové lodi Wasp. Jenže už za pět dní prošel křižník hodně nepříjemným bojovým křtem, když na americký svaz vypálila ponorka I-19 kapitána Takakazua Kinašiho salvu šesti torpéd. Z nich tři potopily Wasp, jedno poškodilo bitevní loď North Carolina a další způsobilo takové škody na torpédoborci O‘Brien, že šel ke dnu cestou do oprav.

Námořníci z Juneau pomohli aspoň se záchranou trosečníků a křižník se vrátil na základnu Espírito Santo v Nových Hebridách. Během příštích týdnů podporoval letadlovou loď Hornet, když podnikla smělý výpad proti nepříteli s cílem útočit palubními letouny na japonská postavení na ostrovech Bouganville, Buin a Guadalcanal. Křižník Juneau chránil Hornet také v bitvě u Santa Cruz (25.–27. října 1942), a když útočná vlna 27 japonských bombardérů napadla svaz kolem Hornetu, Juneau s jinými plavidly vytvořil tak účinnou protileteckou baráž, že většinu útočníků byla buď sestřelena, nebo se dala na ústup.

Dokončení: Tragédie pěti bratrů: Zkáza amerického křižníku Juneau (2)

Jenže japonští piloti se neobětovali zbytečně. Dvě torpéda a dvě pumy svůj cíl našly, a když se na palubu Hornetu zřítil ještě poškozený japonský bombardér, záchranné čety měly plné ruce práce. Další vlny nájezdníků se na nepohyblivou loď slétly jako sršni a po dalších dvou zásazích posádka potápějící se vrak opustila. Juneau se přesunul do svazu kolem Enterprise – v té době poslední americké letadlové lodi v jižním Pacifiku.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Operace Kruh skončila na přelomu ledna a února 1943 vítězstvím Rudé armády

 

Válka
Věda

Japonská sonda Hajabusa 2 u asteroidu Ryugu.

Vesmír

Diamantový kopeček

Black Diamond
podnik: Scoopi Café | cena: 18 407 Kč

Nejdražší kopeček zmrzliny vám naservírují v dubajském podniku Scoopi Café, a to aniž by pochutina předtím čekala v mrazáku – na počkání ji tam vyrábějí pomocí tekutého dusíku. Základ delikatesy, jež dostala jméno Black Diamond, tvoří vanilkové lusky dovezené z Madagaskaru. Jedinečnost dál dotváří nejdražší šafrán planety pěstovaný v Íránu a hoblinky černých lanýžů z italské oblasti Alba. Kopeček se sype vločkami 23karátového zlata a podává se v ručně vyrobené misce Versace a se stříbrnou lžičkou – obojí si přitom můžete nechat. 

Revue

Při ekologickém pohřbu vznikne hromada kvalitní zeminy, do které je možné zasadit strom, či jinak uctít mrtvého.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907