Třepotaví dravci a žlutý kankán: Poštolky obecné a sírovec žlutooranžový

30.09.2019 - Jaroslav Monte Kvasnica

Podzimní strniště, oraniště a posečené louky jsou ideálním jevištěm pro sledování poštolek obecných, kterým se v nízké vegetaci snadněji vyhledává kořist. Příroda však i na podzim chystá speciální představení také pro ty, kdo se většinou rozhlížejí níž při zemi

<p>Přepeřená mladá poštolka obecná se zbytky prachového peří na hlavě</p>

Přepeřená mladá poštolka obecná se zbytky prachového peří na hlavě


Reklama

Při „úrodě“ myší a hrabošů můžete poštolky obecné (Falco tinnunculus) sledovat, jak se třepotají na místě a vyhlížejí kořist. Hlodavci tvoří až 90 % jejich potravy a vzhledem k tomu, jak je technika poštolčího lovu nesmírně energeticky náročná, třepotavý let malých dravců přitáhne vaše oči jen nad lokalitami s bohatým výskytem potenciální kořisti.

Lety dálkové i akrobatické

Poštolky obecné jsou patrně našimi nejběžnějšími dravci, ornitologové odhadují, že v Česku žije 9–13 tisíc hnízdních párů a zimní populace je odhadována na 15–30 tisíc exemplářů. Tehdy lze u nás kromě „našich“ poštolek zastihnout i dravčíky ze severu, zatímco mnozí z ptáků, kteří jsou Česku věrní jen v létě, směřují v zimě většinou k jihozápadu. Například jeden u nás kroužkovaný dravec byl zastižen až v Portugalsku. Zpět na hnízdiště se poštolky vracejí koncem zimy, kdy předvádějí nápadné zásnubní lety s celou škálou svého fascinujícího leteckého umění.

Jen u lidí s pochopením

Necitlivé hospodaření s krajinou způsobilo, že poštolky již řadu let pronikají do našich měst. Hnízdí na věžích kostelů, ale také na střechách a lodžiích panelových domů. V žádném případě však nejde o ptáky typicky synantropní, kteří by blízkost člověka vyhledávali. Zůstávají plaché a mohou vyhnízdit jen v blízkosti těch lidí, kteří v sobě najdou dostatek pochopení, ohleduplnosti a pokory, při hnízdění dravce nevyrušují a jsou třeba ochotni vzdát se po dobu několika týdnů využívání svých lodžií.

Vidí i lidmi neviděné

Kořistí „městských“ poštolek jsou, kromě hlodavců, i ptáci - především rehci domácí, kosi černí, mláďata holubů a větší hmyz (převážně sarančata a kobylky). Poměrně často se tedy jejich obětí stávají také drobní pěvci, což je ve volné přírodě spíše výjimečné.

Mezi poli se malí dravci zaměřují hlavně na hraboše, pro jejichž hledání jsou skvěle vybaveni. Hraboši si svá teritoria a cestičky často značí trusem a močí. Sokolovití (i mnozí další) dravci přitom dokážou vidět ultrafialové světlo a čerstvá moč hlodavců odráží UV záření charakteristickým způsobem. Pozorná poštolka objeví místo, kde si hraboš nebo myš před chviličkou udělal značku, a dokáže odhadnout, kde se s největší pravděpodobností zase objeví. Aby poštolka obecná přežila, musí denně ulovit aspoň dvě myši.

Smrtící balet žlutooranžových vějířů

Pokud vás svět rostlin oslovuje víc než trpělivé hlídkování poštolek, od května až do října můžete na kmenech stromů objevit nepřehlédnutelný sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Je rozšířený po celém světě a já jej za teplého podzimu často nacházím především v říjnu například na pobřežních vrbách u řek na okraji Brna. Jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnacovitých připomíná roztažené vějíře nebo nařasený lem sukýnek kankánových tanečnic. Mladé plodnice jsou zbarveny jasně žlutě až žlutooranžově, spodní strana bývá sírově žlutá. V tomto období jsou jedlé. Stárnutím plodnice někdy bledne do krémova, jindy naopak tmavne.

TIP: Labyrinty kamenných poutníků – Rezervace Maštale ve Východních Čechách

Přes svoji nepochybnou estetickou působivost je sírovec nebezpečným parazitem, který vyvolává poměrně rychlý úhyn dřeviny. Do živých stromů se dostává poraněním na kořenech, nebo na kmeni. Na dřevinách nejsou zpočátku znát žádné příznaky napadení do doby, dokud houba nepronikne celým profilem kmene a nezačnou se tvořit plodnice. Někdy se tato hniloba nazývá kostková, protože napadené dřevo se rozpadá na nepravidelné kostky.

Lék i riskantní pochoutka

Sírovec žlutooranžový hraje velmi důležitou roli v čínském lidovém léčitelství. Číňané jednak využívali jeho schopnost regulovat lidský organismus, zapálené staré plodnice jim zase sloužily k odhánění moskytů a jiného obtížného bodavého hmyzu. Z rozdrcených suchých plodnic se v Číně dokonce pekl chléb.

Dužnina sírovce je za mlada měkká, šťavnatá a aromatická – s příjemnou houbovou vůní a nakyslou chutí. Znalci tvrdí, že nejchutnější jsou mladé plodnice z ovocných stromů, které prý lze připravovat na mnoho způsobů. Je ovšem nutné je nejprve vylouhovat, aby ztratily kyselou příchuť. Až poté jsou vhodné například pro přípravu řízků.

Ovšem pozor! V kombinaci s alkoholem způsobuje sírovec žaludeční nevolnost a zvracení.

U některých osob může požití této houby vyvolat silnou alergickou reakci, což by mohla na vlastní kůži, respektive útroby, doložit fotografka Zdenka Prokešová, jinak zanícená mykoložka i konzumentka hub.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Velryby se potápějí za potravou a z hlubin stoupají zpět, pouze když se potřebují nadechnout. U hladiny pak vypouštějí výměšky bohaté na železo a dusík, jež slouží fytoplanktonu k růstu. 

Zajímavosti

Zmrzlý skřivan ze severovýchodní Sibiře

Věda

Šílený Mike s raketou na parní pohon

Vesmír

 Rozbíjení zvonů v rámci jejich rekvizice, Čechy 1915

 

Válka

Dvojbarevné oko

Sibiřský husky se pyšní zářivýma modrýma nebo hnědýma očima, přičemž se občas stává, že každé oko má jinou barvu. Dokonce dochází i ke křížení přímo v jednom oku, kdy je část modrá a zbytek hnědý. Psi jsou částečně barvoslepí a vidí některé odstíny žluté a modré. Ostatní barvy se jim jeví jako odstíny šedi.  

Zajímavosti

Brusinky s citrusy fungují jako účinná dezinfekce

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907