Reklama


Tři největší nepřátelé Říma: Před kým se třáslo slavné impérium?

26.04.2018 - Judith Krulišová

Římská říše byla téměř neporazitelnou vojenskou velmocí. Ale pouze téměř – přece jen se v každé době našli tací, kteří dělali těžkou hlavu i nejschopnějším legionářům a jejich velitelům

<p>Součástí Hannibalovy armády byli i jezdci na slonech</p>

Součástí Hannibalovy armády byli i jezdci na slonech


Reklama

Z jednoho města na Apeninském poloostrově do celého tehdejšího známého světa. Tak se rozrostlo Římské impérium, svého času nejmocnější říše Antiky. Nejrozsáhlejší byla za císaře Traiana, kdy obklopovala celé Středozemní moře, dosahovala Černého moře, hluboko do Galie a na území Británie. Přestože Římané ponechávali podrobeným národům poměrně širokou míru autonomie a někde dokonce byly národní jazyky kupříkladu důležitější, než „imperiální“ latina, ne všem se status říšského poddaného zamlouval. 

Řím řešil problém svých nepřátel různými způsoby. Dokud měl sílu, bojoval. Později, když během stěhování národů přestalo být udržení neprostupných hranic prakticky možné, nechal tzv. „barbary“ usídlit se těsně za nimi s tím, že budou Římu pomáhat hranici střežit. Ale jen velmi, velmi málokdy byl Řím ochoten stáhnout se z území, která již jednou dobyl a považoval za svá. Za jejich udržení proti nepříteli byl ochoten platit zlatem i životy legionářů. 

Hannibal ante portas! 

Podle řeckého politika a nejvýznamnějšího historika období helénismu Polybia, generál a státník z Kartága Hamilcar Barca během první války s Kartáginci vzal svého syna Hannibala za ruku, odvedl ho k oltáři a poručil mu, aby přísahal, že se nikdy nestane přítelem Římanů. Hannibal přísahu dodržel. Nejen, že se nikdy nestal jejich přítelem, ale Římská říše v něm našla zavilého nepřítele odhodlaného pomstít svou rodnou zem.

Po první prohrané válce proti mocnému impériu se proslavil ve druhé, takzvané Punské válce svým odvážným tažením proti Římu. Se svou armádou, v níž bok po boku s lidmi bojovali i váleční sloni, se vylodil v Ibérii, zdolal Pyreneje a přešel Alpy. Porážel Římany ve všech bitvách a ničil vše, co mu stálo v cestě. Konečného vítězství ale nedosáhl. Na obléhání samotného Říma si netroufal. Nakonec byl kartágský hrdina poražen v bitvě u Zamy, kde se utkal se zkušeným římským velitele Scipionem Africanem v roce 202 před Kristem. 

Neklid u sousedů

Mithridates VI. žil v prvním století před naším letopočtem u Černého moře, v dnešním Turecku, kde vládnul v sice malém, zato však bohatém království. Jeho otec byl otráven a matka se mladého nástupce trůnu pokoušela zabít, aby mohli vládnout Mithridatovi sourozenci. Už jako dospělý muž tedy odešel do exilu, kde se k němu přidalo mnoho kmenů nespokojených s vládou královny matky a jejich podporou se dostal k moci. Návrat do rodného domu měl však k idyle hodně daleko, Mithridates nechal zabít mnoho členů své rodiny, kteří se proti němu dříve spikli.

Římský konzul Manius Aquillius musel sledovat, jak šílený král v následujících letech zmasakroval asi osmdesát tisíc Římanů žijících v asijských městech. Nakonec vládce, který se tolik bál, že bude otráven jako jeho otec, a tak každý den vypil trochu jedu jako prevenci, nepadnul do rukou Římanům. Když Mithridates viděl, že neprohrává jen bitvu, ale i válku, chtěl spáchat sebevraždu. Jenže jeho tělo nasáklé jedem nezabila ani silná dávka smrtícího lektvaru a jeho život skončil pod ostřím meče jeho vlastního syna.

Bič Boží 

Když se Attila, vládce Hunů, dostal k moci, vychutnával si každý moment, kdy mohl kdysi mocnou Římskou říši udržovat v napětí a nejistotě. Zdvojnásobil daň, kterou museli Římané odvádět výměnou za klid zbraní a přišel s řadou dalších doplňujících podmínek, které měly blíž k vydírání než k dohodě. Není divu, že to v říši začalo vřít. Římané dokonce (byť neúspěšně) podplatili Attilovy generály, aby obávaného vojevůdce zavraždili. Když v roce 450 zemřel císař Theodosius II, donesla se k Attilovi překvapivá zpráva: “Řím už Hunům nezaplatí ani sestercii!”

TIP: Zánik civilizací: Římská říše, zaniklá chlouba starověku

Attila v odpověď na tuhle výhrůžku dobyl několik měst na západě říše a vytáhl proti samotnému Římu. V jeho armádě ale propukly nakažlivé nemoci, a to ho nakonec donutilo uzavřít mír. Jak byl život hunského ničitele inspirativní a legendární, jeho konec byl neslavný. V pokročilém věku se rozhodnul pojmout mladou germánskou dívkou Ildikó za svou sedmnáctou manželku. Ráno bylo jeho tělo nalezeno v kaluži krve. Podle jedné verze ho jeho spanilá nevěsta podřezala nožem, podle jiné se udusil, když mu o svatební noci začala z nosu téct prudce krev.

  • Zdroj textu:

    100+1 historie Speciál

  • Zdroj fotografií: Wikipedie (José Luiz Bernardes Ribeiro)

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907