Reklama


Turnaje na přemyslovském dvoře: Který král patřil k obávaným soupeřům?

28.11.2018 - Robert Vlk

Turnaje si získaly v českém prostředí nesmírnou popularitu a čeští rytíři brzy patřili mezi evropskou špičku. Mnohdy se jich účastnil i panovník

<p>Mela, tak se nazývaly turnaje, kde rytíři bojovali každý proti každému</p>

Mela, tak se nazývaly turnaje, kde rytíři bojovali každý proti každému


Reklama

Podle kronikářů byly turnaje zavedeny do Čech v roce 1249 za vlády krále Václava I. Svým českým kolegům je zprostředkovali němečtí rytíři vychovaní v tradicích rytířské kultury. Jedním z nich byl Ojíř z Friedeberka, věrný služebník a diplomat Václava I. S jeho počínáním nás seznamuje kronikář Dalimil: „Ojíř velmi potrpěl si na turnaje. Ta zábava zubožila české kraje. Dřív bohatí rytíři a velcí páni, utráceli spousty peněz na svá klání. Co to bylo čabrak, rouch a fanfrnochů! Uskrovnit se nikdo nechtěl ani trochu. (…) A když potom k válce dojde, v měšci není, zčistajasna ani vindra na brnění.“

Přemyslovci a turnaje

Za Václavova syna Přemysla Otakara II. (1253–1278) „počala v turnajích sláva národa“, píše Zbraslavský kronikář. Král železný a zlatý byl nejen udatným rytířem, ale také štědrým mecenášem. Na den sv. Václava roku 1264, uspořádal u Prešpurku na počest sňatku neteře Kunhuty Braniborské se synem uherského krále Bely IV. velkolepý turnaj. Okolí ozdobily barevné stany, mezi nimiž se pohybovali významní rytíři, nechyběly ani krámky řemeslníků a množství zvědavců. Poté, co Přemysl Otakar II. ve stanu upraveném na kostel slavnostně pasoval na rytíře čtyři markrabí, knížete polského a mnoho jiných hrabat a šlechticů, začaly turnaje. Den končil velkolepou hostinou, při níž král sám obsluhoval.  

Chatrné zdraví a křehká tělesná konstrukce jeho následovníka Václava II. (1283–1305) způsobily, že nový král v turnajích aktivně nebojoval. Věnoval se však jejich pořádání a proslul jako významný mecenáš. Při jeho slavné korunovaci na českého krále v roce 1297 se v Praze konala velkolepá oslava. Vedle klání se tu pořádaly také speciální turnaje pro panoše a adepty čekající na rytířský pás, kteří chtěli přítomným ukázat své umění. Celých 240 z nich pak v ten den Václav II. pasoval na rytíře.   

Král Rytíř

Bezesporu nejproslulejším rytířem z řad českých králů byl Jan Lucemburský (1310–1346), jenž „z boje nikdy neutíká“. Čeští historikové ho přezdívali králem Cizincem i králem Diplomatem, on sám se však nejvíce cítil králem Rytířem.

Kronikář Petr Žitavský, jenž v jeho době zastával úřad opata Zbraslavského kláštera, ho popisuje těmito slovy: „pěstuje veškeré rytířství, hojně navštěvuje turnaje, koná klání, takže celá Francie a Itálie sotva stačí vylíčit jeho znamenité činy, jaké štědré dary dává, jaké přebohaté hostiny se značným nákladem pořádá. Šíří se pověst, že při klání v Burgundsku probodl svým kopím rytíře.“

Je ovšem zajímavé, že v českém prostředí se králi příliš nedařilo. Zachovaly se nám zprávy o dvou turnajích, které v Českém království pořádal a které pro něj nijak příznivě nedopadly. Ten první se měl odehrát v roce 1319. Za králem přišli mladí šlechtici a naléhali na něj, aby uspořádal turnaj ve stylu krále Artuše a  rytířů kulatého stolu. Neopomněli připomenout, že se tímto široko daleko proslaví. Nebylo asi příliš těžké bojechtivého krále přemluvit. Vždyť vedle odvahy a věrnosti právě touha po slávě, čest a štědrost charakterizovaly pravého rytíře. A tím Jan Lucemburský byl. 

A tak rozeslal spoustu listů nejrůznějším německým knížatům a šlechticům, vybral mnoho peněz od měšťanů a kleriků a pro širokou veřejnost nechal v královské oboře v Ovenci (tj. ve Stromovce) postavit dřevěnou stavbu. Za zahajující den vybral 24. červen, svátek Jana Křtitele. Do Prahy mezitím zdaleka přijížděli kupci doufající v tučný zisk, místní řemeslníci připravovali zboží na trh, židovští lichváři byli připraveni komukoliv poskytnout půjčku, nevěstky se těšily na zajímavou klientelu, přicházeli zvědaví vesničané, ranhojiči a báby kořenářky, žebráci, lupiči, kapsáři a jiní lidé pochybné pověsti.

TIP: Turnajový šampion: Výprava rytíře Jana z Michalovic do Francie

Všechny přípravy byly už skončeny, zvědavost a očekávání Pražanů dosáhly nejvyšší míry a snad i věční nespokojenci a karatelé marných světských zábav napjatě očekávali počátek této veliké slavnosti. Někteří snad i věřili, že se zjeví sám král Artuš doprovázený svými slavnými rytíři. Celá Praha v čele s králem se těšila na vzácné cizí hosty. Král Artuš se nakonec nezjevil, ale ani z cizích šlechticů nepřišel naprosto nikdo! Tato nemilá skutečnost vysvětlovaná moderními historiky různými a ne vždy zcela přesvědčivými důvody byla vodou na mlýn pomlouvačů. Prahou se šířilo zklamání, vynaložená námaha přišla vniveč. Ti, co od začátku král nepřáli, měli nyní důvod své výtky a rozhořčení dát naplno najevo. Nelze se divit, že král raději zase odcestoval na nějaký čas pryč.   

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Pixabay

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Potřeba spánku je individuální záležitost. Přesto platí, že dospělý zdravý člověk by měl spát přibližně 8 hodin denně. Někdo potřebuje o hodinu více, jinému stačí o dvě hodiny méně.

Věda
Věda
Historie
Vesmír

Na tomto záběru je krásně vidět nejen zbarvení, podle nějž dostal tuleň leopardí druhové jméno, ale rovněž jeho úctyhodné zuby.

Příroda
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907