Reklama


Ukrajinský tygr: Na vzestupu navzdory zbraním

20.11.2014 - Martin Nekola

V Charkově dnes žije asi 1,5 milionu obyvatel, což z něj činí druhé největší město Ukrajiny. Centrum regionu s prosperujícím průmyslem, bohatou kulturou i mnoha historickými památkami zažívá v poslední době nebývalý rozmach navzdory nedaleko řinčícím zbraním


Reklama

Ačkoliv Charkov a obležený Doněck dělí necelých tři sta kilometrů, vypadá to, jako by v prvním zmíněném městě existoval jiný svět. Centrum Charkovské oblasti tepe životem a rozvíjí se závratným tempem. Brzy by tak mohlo rozšířit řady nejmodernějších evropských metropolí. S otevřenou náručí však vítá své návštěvníky již nyní. V roce 2012 se Charkov zařadil mezi hostitelská města mistrovství Evropy ve fotbale a na nezájem diváků si organizátoři rozhodně nemohli stěžovat. Místní sport milují a vytvářejí fotbalovému týmu Metalist, hokejovému Dynamu i volejbalovému Lokomotivu skvělou kulisu. 

Stejně jako celá Ukrajina však Charkov stále zůstává místem propastných rozdílů. Při čekání na přechodu uvidíte nejnovější model „vytuněného“ Mercedesu a za ním oprýskanou Volhu s neurčitým rokem výroby. Před výlohou luxusního butiku žebrají babičky a polehávají toulaví psi. O kousek dál se vedle upoutávky na nejnovější hollywoodský trhák vyjímá billboard oslavující rudoarmějce a hrdiny Velké vlastenecké války. 

Krátká historie 

Severovýchod Ukrajiny už od středověku protínaly důležité obchodní trasy spojující Moskvu a ruská knížectví s Krymem, Balkánským poloostrovem či Kavkazem. Pozůstatky skythského a sarmatského osídlení však sahají až do doby bronzové. Historie Charkova jako města je nicméně poměrně krátká. První sídla se v rovinaté stepi, poblíž soutoku řek Uda, Lopan a Charkov, datují do roku 1654. Tehdy v oblasti probíhalo kozácké povstání za nezávislost Ukrajiny na Polsku, jemuž velel národní hrdina a velmi krutý válečník Bohdan Chmelnický. V místě dnešního Charkova vznikla pevnost, jež měla bránit jižní hranice Ruské říše. Kolem později vyrostlo město, které pod ochranou moskevských knížat prosperovalo z čilého obchodního ruchu. 

V dalších staletích se Charkov rozvíjel obdivuhodným tempem. V roce 1765 se stal hlavním městem ruské části Ukrajiny. O čtyřicet let později zde byla založena první univerzita na ukrajinském území, od roku 1812 vycházely první národní noviny s názvem Charkovský týdeník. V 19. století se objevila železnice, tramvaje či moderní kanalizace a vyrostlo množství továren i průmyslových podniků. 

Bašta sovětského pokroku 

Nicméně zároveň Charkov podléhal silným rusifikačním vlivům a později především sovětizaci. Mezi lety 1919 a 1934 byl hlavním městem Ukrajinské sovětské socialistické republiky (USSR), poté však Stalin přesunul centrum moci do Kyjeva. Čistky a velký hladomor počátkem 30. let si vybraly krutou daň i na charkovském obyvatelstvu, přestože následky nebyly tak devastující jako jinde. Na rozdíl od ostatních částí země zde totiž Sověti potřebovali lidskou sílu na nohou, aby zachovala v provozu životně důležité uhelné doly a továrny – zejména Malyševovy závody produkující lokomotivy, turbíny, motory a tanky. 

Během druhé světové války zasáhly město čtyři mohutné bitvy a proměnily ulice v sutiny. Nacistická okupace mezi říjnem 1941 a únorem 1943 si vyžádala desítky tisíc životů. Po skončení konfl iktu vyrostl Charkov znovu téměř od základů. Stavební boom přitom posloužil coby vzorný příklad sovětského pokroku. Výzkumná střediska a továrny se rodily jako houby po dešti a z města se stalo třetí nejvýznamnější vědecko-technické a průmyslové centrum SSSR, přirozeně po Moskvě a Leningradu. Díky proudícím financím se ukrajinská metropole dočkala mimo jiné dvou letišť, metra (dnes má tři trasy a 29 stanic) a několika vysokých škol. 

Také po vzniku nezávislého státu si Charkov udržel výsostné postavení a bouřil se, když musel výrazně doplácet do státního rozpočtu na chudší regiony. Mimo jiné to pak ovlivnilo nepokoje, které město zachvátily počátkem roku 2014: atentátník postřelil oblíbeného starostu, rozvášněný dav zaútočil na radnici, bývalou premiérku Julii Tymošenkovou osvobodili revolucionáři z místní vězeňské nemocnice… 

Železobetonový unikát 

Centru Charkova dnes dominuje náměstí Svobody – jedno z největších na světě. Nachází se zde řada hotelů, barů a restaurací, radnice, dvě univerzity, knihovna, park a nezbytný monumentální pomník V. I. Lenina. V severozápadní části se pak tyčí Palác průmyslu a budova Deržpromu. Železobetonová stavba z časů Stalina má daleko k označení architektonický skvost, přesto se jedná o světové unikum: Na rozlehlém konstruktivistickém komplexu dokončeném v roce 1928 pracovalo pět tisíc dělníků. S výškou 63 m držela budova primát v celém SSSR, na její konstrukci se spotřebovalo přes 9 000 t oceli a 40 000 m² skla. Za války se nacisté pokusili vyhodit pýchu sovětského stavitelství do povětří, ale bez úspěchu: kolos zaujímající celkem 10 760 m² se nehnul ani o píď. 

Náměstí i celé centrum protíná Sumská ulice, pulzující třída s bujarým nočním životem. V ukrajinské metropoli však neuvadá ani život duchovní: například v roce 2007 zde vietnamská komunita nechala vybudovat vůbec největší buddhistický chrám v Evropě. Milovníkům kultury pak Charkov nabízí sedm velkých operních a divadelních sálů, šest muzeí a osm desítek knihoven. 

Věže, kříže, kupole 

Co se týče pravoslavných svatostánků, lákají všechny bedekry do Pokrovského chrámu: byl dokončen roku 1689 jako součást tehdejšího městského opevnění, a to ve stylu tzv. kozáckého baroka s mnoha specifickými prvky, například dekorativními štíty, pilastry a portály. Jeho zlaté kupole zalité sluncem a malebně zdobený interiér dodnes nabízejí úchvatnou podívanou. U východu se navíc prodává lahodné pečivo, jehož vůně se line do širokého okolí. Blagoveščenská katedrála z konce 19. století pak představuje nejvyšší ortodoxní chrám na světě – její zvonice se tyčí do výšky 80 m. Uspenská katedrála a chrám Nanebevzetí panny Marie zase vábí pozlacenými kupolemi a prosluly především skvělými varhanními koncerty. 

V Charkově najdete bezpočet parků a lesíků. Nejznámější je park Gorkého, který nabízí mnohé pouťové atrakce včetně ruského kola, ale ukrývá i řadu malebných jezírek, a láká tak k romantické procházce. Zamilované páry potkáte také v parku Vítězství u Zrcadlové fontány, která figuruje na seznamu UNESCO a neodmyslitelně patří k symbolům města. V létě se můžete vypravit pár kilometrů jižním směrem na předměstí Bezljudivka k Nahorivskému jezeru, které vás překvapí čistou teplou vodou a písečnými plážemi. 

Ať se stoly prohýbají! 

Chcete-li podlehnout svodům místní gastronomie, vyzkoušejte boršč a v létě přijde vhod i studená okroška – polévka z kefíru, smetany, koření, zeleniny a ryb či hovězího. Jako hlavní chod doporučujeme vareniky, tedy taštičky plněné bramborami, zelím, sýrem, houbami – zkrátka čím je libo. Jako dezert se pak na stole objevují třeba mlynci (ruské bliny) neboli palačinky: nejčastěji se podávají zavinuté do taštiček a plní se čímkoliv od ovoce až po kaviár. Nezapomeňte ochutnat i populární kvas – sladkokyselý šumivý nápoj hnědé barvy, bohatý na vitamin B. Ovšem pozor: rychle zalepí žaludek, takže jej nelze pít po litrech jako klasické pivo. Stejně tak se nevyplatí přehánět to s „gorilkou“, čímž nemyslíme laškování s lidoopem menšího vzrůstu, ale konzumaci nadměrného množství ukrajinské kořalky.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: 100+1 zahraniční zajímavost

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Autory názvu kakao jsou Aztékové. Ti pro ně používali slovo cacahuatl čili „hořká voda“.

Historie
Zajímavosti
Věda
Zajímavosti

Leonardo da Vinci, pravděpodobný autoportrét, kolem roku 1512.

Věda

Ponorka č. III před novým spuštěním na Dunaj

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907