V zemi rudého krále: Bydlí v chýši, nesmí vlastnit televizi, telefon ani boty

03.12.2020 - Lenka Hrabalová

Casamance, polozapomenutá jižní část Senegalu, nabízí podivuhodné zelené scenérie, šťavnaté ovoce i setkání s kulturními a náboženskými tradicemi. Spojuje se tam svět pouště a beduínů s černou Afrikou, zatímco francouzský vliv na pobřeží se mísí s islámem

<p>Král Diolů dělá smírčího soudce a spojuje lid s jeho božstvem, nesmí však vlastnit telefon ani boty. Rudá je barvou krále a jeho rodiny, nikdo jiný v regionu ji oblékat nesmí.</p>

Král Diolů dělá smírčího soudce a spojuje lid s jeho božstvem, nesmí však vlastnit telefon ani boty. Rudá je barvou krále a jeho rodiny, nikdo jiný v regionu ji oblékat nesmí.


Reklama

Každý kout této krajiny je jiný. Senegal totiž utvářejí desítky etnik, s vlastními zvyky a kulturou. Jde o zemi mnoha rozdílů, kde se však budete vždy cítit vítáni. Přesto ji trápí některé problémy, přičemž ty největší se ještě donedávna odehrávaly na jihu. 

Přetnutý na půlky

Gambie svým absurdním tvarem, který si vynutili Britové na Francouzích během koloniální vlády, „krájí“ Senegal téměř napůl. Hranice tak rozdělila rodiny, kmeny i kultury a vyvolala řadu obtíží, mimo jiné společenských. Nejvíc jimi patrně trpí jihosenegalský region Casamance, odříznutý od metropole Dakaru, a tudíž poměrně zapomenutý – i když neprávem. 

Úrodná zelená krajina poskytuje ohromné množství plodin, jako třeba vyhlášená manga. Vesničané je však nemohou vyvážet, protože cesta přes Gambii je kvůli dlouhým čekáním náročná. A než by protáhlé hranice objeli, ovoce shnije. Manga se tedy válejí na hromadách a soukromníci si je přijíždějí sbírat do pytlů. Nelze se jim divit: Do zralého plodu s úžasnou chutí stačí zasunout brčko a vnitřek vysát. Kus stojí několik haléřů a procházející vesničan vám ho často vloží do ruky jen tak.

Dlouhé roky nepokojů

Casamance obývají především Diolové, ale v etnicky roztříštěném Senegalu představují pouze 4 % populace. Oblast se navíc od zbytku státu nábožensky a etnicky výrazně liší. Také proto v 80. letech propukaly rebelie a vzniklo separatistické Hnutí demokratických sil Casamance (MFDC), požadující nezávislost. Africké zemi navíc dominují Wolofové a do jihu investují jen málo, což u místních vyvolává pochopitelnou nespokojenost. 

Ačkoliv rebelie neznamenala krvavou válku, ale spíš nárazové útoky a nepokoje, celou oblast na dlouho ochromila. Turisté přijíždějící obdivovat úchvatnou zelenou krajinu se vytratili, investice se zastavily, možnosti vývozu se rozplynuly. Casamance zkrátka upadalo. Neklidná situace přetrvávala v letech 1985–2014, nicméně občasné výbuchy se projevují dodnes.

Náboženství a kulky

Přestože se do jisté míry jedná o problémový region, narazíte tam na relativně málo vojáků. Pokud už je ovšem potkáte, všimněte si spousty amuletů, které nosí na krku. Jde o náboženská požehnání, jež mají chránit před kulkami. 

V Senegalu tvoří amulety součást každodenní reality. Hluboce věřící země je v prvé řadě muslimská, ovládaná súfijskými řády, které si na magické předměty potrpí. Bez nich nelze prakticky ani kandidovat na politický post: Požehnání znamená schválení náboženskou autoritou. Křesťané, zejména animisté v čele s králem, pak žijí především na jihu. Prosluli svými rituály, palmovým vínem i jistou uzavřeností. A patří k nim také Diolové se svým panovníkem.

Příběhy v písních

Muž s vysokým rudým kloboukem, v rudém hávu a s holí v ruce – král z Oussouye představuje velmi důležitou postavu, protože ačkoliv vládne jen několika vesnicím, jeho slovo má váhu i za hranicemi. Muammar Kaddáfí jej kdysi dokonce zval do Libye coby spřízněného monarchu a naslouchají mu také senegalští prezidenti. Role nejvyššího duchovního a obětníka u něj následuje hned po té královské, potažmo soudcovské. 

Dějiny vladařské rodiny se píšou již po staletí, ale první záznamy se vážou k roku 1903 a pocházejí od Francouzů. Že je králův rod starší než zmíněné evropské zápisky, víme díky tradičním písním západní Afriky. Všechny vesnice, významné rodiny či panovnické dvory vždy měly svého griota – člověka s úkolem uchovávat moudrost a paměť národa. Písně tradované ústy griotů jsou někdy staré i stovky let a líčí životy mocných vládců, vzestup bohů a dávné války, které formovaly tehdejší svět. Příběhy z oblasti Oussouye pak mimo jiné popisují vznik královské tradice, jež je v místě dosud živá. 

Panovník bez bot

Po smrti krále volí rada starších jeho nástupce ze tří vznešených rodin klanu. Ceremoniál provází obětování množství zvířat, jelikož král je vládcem animistickým a uctívá duchy přírody. Jenže během nepokojů nebyly nezbytné obětiny k dispozici, a tak zůstal region v letech 1984–2001 bez panovníka. Dnešní král Sibiloumbaye Diéhiou pracoval jako mechanik, a než byl vybrán coby vládce, působil také v turismu. A podle vlastních slov – kdyby věděl, co ho čeká a nebál se o pověst své rodiny, utekl by ještě před korunovací. 

Jeho život se totiž od základů změnil. Přišel o ženu i o životní styl. Obývá chýši, kam za ním lidé chodí pro radu a modlitbu. Nesmí odejít jinam a nemůže vlastnit moderní výdobytky jako televizi či telefon, ale ani boty. Pokud náhodou za nutných okolností vyjde ven, poznáte ho snadno – obléká oděv rudé barvy, kterou mohou mezi věřícími nosit právě jen panovník a jeho rodina.

Obětovat za gól

Král z Oussouye vládne asi stovce tisíc lidí, kteří jsou však zároveň občany Senegalu a spadají pod jeho zákony. Podobná situace je nicméně v tomto koutě světa běžná. Diéhiou radí při konfliktech, dělá smírčího soudce, spojuje lid s jeho božstvem a zároveň pomáhá pečovat o chudé. Z jeho rýžových polí se denně vaří jídlo, jež dostane každý, kdo si požádá. Ačkoliv tvrdí, že byl jako prostý muž šťastnější, hraje ve společenství klíčovou roli: Symbolizuje mír i klidné soužití a propojuje Dioly s jejich minulostí, na niž jsou patřičně hrdí. 

I král ovšem přiznává, že tradice pomalu mizí. V době naší návštěvy v červnu 2018 probíhalo mistrovství světa ve fotbale, kde si senegalský tým získal mnohé příznivce svou veselostí. Přestože se však jedná o hluboce věřící region, podle panovníka nikdo nepřišel obětovat za vítězství, což ho překvapilo. Pro Senegalce znamená fotbal lásku a životní styl, samotný vládce ovšem zápas sledovat nemohl, neboť nemá televizi. Kralování zřejmě představuje mnohem těžší úděl, než by se mohlo zdát. 

Svátek krále

Každý rok pořádá panovník z Oussouye festival Humabel, k němuž neodmyslitelně patří modlitby za úrodu a poděkování bohům za déšť. Celé noci se tančí a zpívá a vrchol představují zápasy, jichž se účastní nejlepší bojovníci a bojovnice v mnoha kategoriích. Festival se koná pravidelně na přelomu září a října s koncem období dešťů a zapojují se do něj lidé z širokého okolí. Místní političtí vůdci i starší vesnic se přitom setkávají a uzavírají mezi sebou dohody.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za trochu lásky soudní proces zničil Oscaru Wildovi život, vztah, čest i pověst. Vypočítavý mladík poznal, kolik může ze zoufalého básníka vymáčknout. Pak jej neváhal odvrhnout.

Historie

Miliardy vyhozených roušek nikdo nerecykluje. Končí tak coby odpad i v řekách a oceánech.

Zajímavosti
Reklama
Věda

Skupině žoldnéřů zatčených v Harare velel Simon Mann (uprostřed), bývalý důstojník SAS a spoluzakladatel firem Exexutive Outcomes a Sandline International.

Válka

Čínská jednička: Dlouhý pochod 5

Nejvýkonnější nosná raketa lidové republiky je v provozu od letošního roku. Na výšku měří 62 m, její hmotnost dosahuje 880 tun. Středový stupeň má průměr 5 m a lze k němu připojit až čtyři boční, o průměru 3,35 m. Centrální stupeň pohání nejsilnější čínský kryogenní raketový motor YF-77, jako pohonné hmoty slouží kapalný vodík a kyslík. Dlouhý pochod 5 (Čchang-čeng 5, CZ-5) se svými parametry téměř vyrovná americké Deltě IV Heavy: Na nízkou oběžnou dráhu dopraví i 25 tun nákladu. Uplatnění najde například při vynášení lunárních či planetárních sond a při výstavbě nové čínské vesmírné stanice. (foto: CNSA, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907