Archeologové objevili u slovenských Šuranů velký římský pochodový vojenský tábor. Jsou v něm narychlo pohřbení vojáci Marka Aurelia

Šurany na jihozápadě Slovenska jsou osídlené minimálně od neolitu, což dokládá množství archeologických nálezů z různých období. Teď tam plánují postavit průmyslový park, který se bude rozkládat na velké ploše. Pro archeology to znamená rychle zvládnout rozsáhlý průzkum, aby se pokusili zachránit, co se dá. 

Odborníci Archeologického ústavu Slovenské akademie věd (SAV) ve spolupráci se společností MH Invest v místě odkryli rozsáhlý římský pochodový vojenský tábor o rozloze přibližně 7,4 hektaru, který pravděpodobně využívala vojska císaře Marka Aurelia během bojů s germánskými kmeny v Markomanských válkách na konci 2. století našeho letopočtu. Nález odborníky překvapil nejen svým rozsahem, ale především neobvyklými pohřby vojáků, jejichž ostatky byly ve spěchu uloženy do příkopů, mělkých jam i studní.

Vojenský tábor z Markomanských válek

„Máme jedinečnou příležitost prozkoumat prakticky celý římský pochodový tábor, což je v evropském měřítku velice výjimečné,“ uvedl ředitel Archeologického ústavu SAV Matej Ruttkay. „Vše nasvědčuje tomu, že zkoumáme místo, které zaniklo bezprostředně po vojenském střetu mezi Římany a Germány.“

V letech 166 až 180 n. l. vedla Římská říše sérii konfliktů s germánským kmenem Markomanů, kteří obývali území severně od Dunaje na dnešním Slovensku a v České republice. Císař Marcus Aurelius, vládnoucí v letech 161 až 180, tehdy osobně velel římským vojskům, jejichž cílem bylo ochránit severní hranici říše před vpády barbarů. Po smrti slavného vojevůdce války skončily a jeho syn Lucius Aurelius Commodus uzavřel s Markomany mír.

Nově objevený tábor vykazuje všechny typické znaky římského vojenského opevnění. Archeologové identifikovali pět vstupních bran, obranné valy i charakteristický systém příkopů a náspů se zaoblenými rohy, který byl běžný u pochodových i legionářských táborů.

Největším překvapením se stal mimořádně vysoký počet lidských ostatků. Kostry, ale i jednotlivé části těl, byly nalezeny v příkopech, studních i mělkých hrobech vyhloubených zjevně ve spěchu. Badatelé zatím nevědí, zda vojáci zemřeli v boji, podlehli epidemii, nebo je postihl jiný osud. Stejně záhadné je, proč jejich těla nikdo neoloupil, přestože byla pouze naházena do zásobních jam a studní. Více by mohl objasnit budoucí detailní výzkum.