Jurský park se mýlil: Nově objevené fosilie ukazují, že mláďata tyranosaurů byla velká jen jako kočky

Filmový trhák Ztracený svět: Jurský park z roku 1997 nabízí nezapomenutelnou scénu, v níž lovci uloví mládě tyranosaura, aby jím vylákali jeho rozzuřené rodiče do připravené pasti. Jenže podle nové studie by ve skutečnosti podobný plán nejspíš vůbec nefungoval.

Čerstvě vylíhlý Tyrannosaurus rex totiž zřejmě nebyl několik desítek kilogramů vážící mladý predátor, ale drobný tvoreček velký přibližně jako domácí kočka. A co víc – pravděpodobně neležel v hnízdě sám. Kolem něj se nejspíš hemžily dvě až tři desítky stejně malých sourozenců. Ztráta jednoho či dvou mláďat tak pro rodiče možná nepředstavovala katastrofu.

Výjimečný objev z muzejních sbírek

Právě takový obrázek vykresluje mimořádně vzácný paleontologický objev. Vědcům se totiž poprvé podařilo podrobně prozkoumat fosilie čerstvě vylíhlých tyranosaurů. Výsledky nejen přepisují naše představy o dětství nejslavnějšího dinosaura, ale zároveň nabízejí nové poznatky o tom, jak se tito obří predátoři rozmnožovali a pečovali o své potomky.

Fosilie čerstvě vylíhlých dinosaurů patří k vůbec nejvzácnějším paleontologickým nálezům. Kosti takto mladých jedinců jsou drobné, křehké a jen výjimečně se zachovají. Často také končí uložené v muzejních sbírkách bez větší pozornosti, protože paleontologové se tradičně soustřeďují především na velké a dobře zachované kostry dospělých dinosaurů.

Právě na tento problém se zaměřil tým vedený Nickem Longrichem z Univerzity v anglickém Bathu. Vědci procházeli zásuvky muzejních depozitářů s očekáváním, zda narazí na pozůstatky drobných dinosaurů. Tato „inventura“ nakonec přinesla mimořádný objev – vědci objevili vůbec první přesvědčivé fosilie čerstvě vylíhlých tyranosaurů.

Rozhodujícím nálezem se stala malá záprstní kost nohy (třetí nártní kost) teropodního dinosaura. Na první pohled působila nenápadně, při bližším zkoumání však vědce zaujala její mimořádně porézní struktura. Hustá síť drobných kanálků je typická pro velmi mladé jedince, jejichž kostra se teprve vyvíjí.

Porovnání s dalšími známými fosiliemi ukázalo, že kost nepatřila žádnému malému druhu dinosaura. Nejlépe odpovídala tyranosaurovi. Podle autorů jde o nejmenšího dosud známého jedince druhu T. rex.

Tím ale práce badatelů ani zdaleka neskončila – nález vedl k novému prozkoumání dalších drobných kostí a zubů uložených ve sbírkách. Ukázalo se, že řada z nich pravděpodobně rovněž pochází z čerstvě vylíhlých tyranosaurů.

Malí predátoři

Přestože byla mláďata možná až nečekaně drobná, jejich anatomie nápadně připomínala dospělé jedince. Kosti nohou nesly stejné charakteristické znaky jako kosti mnohatunových tyranosaurů. Také zuby měly robustní tvar typický pro drcení kostí.

Některé nalezené zuby navíc vykazovaly známky opotřebení, což naznačuje, že mláďata už velmi brzy po vylíhnutí okusovala kosti stejně jako dospělí jedinci, kteří byli schopni rozdrtit kostru velkých býložravých dinosaurů.

Výzkumníci zároveň vyloučili, že by nalezené fosilie patřily drobnému příbuznému známému jako Nanotyrannus nebo že by šlo pouze o embrya. Anatomické znaky podle nich jednoznačně ukazují na čerstvě vylíhlé tyranosaury.

Na základě nalezených kostí vědci odhadují, že nejlépe zachovaný zkoumaný exemplář mohl na délku měřit přibližně 75 centimetrů a vážit kolem 2,5 kilogramu. Samotné čerstvě vylíhlé mládě ale mohlo vážit ještě méně – jen okolo 1,7 kilogramu.

To představuje výraznou změnu oproti dřívějším představám, podle nichž mohla mláďata T. rexe měřit při vylíhnutí kolem jednoho metru. Nové odhady tedy ukazují, že tyranosauří mláďata byla podstatně menší, než se dosud předpokládalo.

Z velikosti mláďat vědci dopočítali i přibližnou velikost vajec, ze kterých se líhla. Ta musela být vzhledem k obrovským rozměrům dospělých samic překvapivě malá.

Právě to vedlo badatele k závěru, že tyranosauři mohli klást mnohem více vajec, než se dříve předpokládalo – podle odhadů přibližně 20 až 30 do jedné snůšky. Přitom dosud nebylo objeveno jediné nepochybně identifikované vejce druhu Tyrannosaurus rex.

Nový pohled na rodičovskou péči

Objev má význam i pro pochopení rozmnožovací strategie tyranosaurů. V biologii se často rozlišují dva základní přístupy.

Takzvaní R-stratégové („ruderální“) produkují velké množství potomků, přičemž počítají s tím, že značná část z nich nepřežije. Typickým příkladem jsou hlodavci nebo mnozí plazi.

Na opačném konci stojí K-stratégové („konkurenční“), kteří mají potomků méně, ale investují výrazně více energie do jejich ochrany a péče. Patří mezi ně například velryby, lidé nebo většina velkých savců.

Protože velcí živočichové i dnešní ptáci obvykle investují do menšího počtu potomků více péče, paleontologové předpokládali, že podobně se chovali i tyranosauři. Nové nálezy ale naznačují složitější obraz.

Malá mláďata a početné snůšky připomínají spíše strategii plazů než moderních ptáků. To však neznamená, že by tyranosauři své potomky zcela opouštěli. Podle autorů studie představovali přechodnou evoluční fázi mezi klasickými plazy, jako jsou krokodýli či želvy, a dnešními ptáky.

Přechod mezi dvěma evolučními světy

Podle autorů studie se právě během jury a křídy napříč mnoha skupinami živočichů výrazně proměňovaly strategie rodičovské péče. Tyranosauři představují jeden z nejzajímavějších příkladů tohoto evolučního přechodu – měli už větší a méně početná mláďata než většina plazů, zároveň však jich stále produkovali poměrně mnoho.

Podobný evoluční posun směrem k menšímu počtu potomků a vyšší rodičovské investici lze podle autorů sledovat také u savců, plesiosaurů nebo některých skupin hmyzu.

Nově objevené fosilie tak nepřinášejí pouze první spolehlivý pohled na nejranější životní stadium nejslavnějšího dravého dinosaura, ale i cenné vodítko k tomu, jak se během druhohor postupně vyvíjely rozmnožovací strategie a rodičovské chování mnoha skupin živočichů.