Mozek při odpuštění nezapomíná. S bolestivými vzpomínkami dělá něco mnohem překvapivějšího

Psychologové už dlouho vědí, že odpuštění je zásadní pro hojení narušených vztahů a udržování sociálních vazeb. Lidová moudrost nám dokonce radí „odpustit a zapomenout“. Z toho je možné odvodit, že když někomu odpustíme, měla by nepříjemná vzpomínka prostě zmizet. Ve skutečnosti to tak ale nefunguje.

Už nějakou dobu je jasné, že odpuštění vlastně nevede k zapomnění. Pokud někomu odpustíte jeho provinění, na samotnou událost nezapomenete. Ale jakmile odpustíte, příslušná vzpomínka už mnohdy není tak nepříjemná. Dřívější studie to skutečně potvrzovaly, ale nebylo jasné, jak přesně k tomu v mozku dochází.

Experiment s odpouštěním

Psycholožka Meghan Meyerová a její kolegové to nedávno otestovali v jednoduchém experimentu s odpuštěním a současném snímání mozku magnetickou rezonancí fMRI. Šlo o to, že dobrovolníci sledovali sérii obrázků, většinou nepříjemných, které údajně vybírala jiná osoba, co je poté požádala o odpuštění a oni jí měli odpustit. 

Výsledky výzkumu, které uveřejnil odborný časopis Emotion, ukázaly, že informace z okamžiku odpuštění se začleňují do vzpomínky na danou událost. Podle badatelů si můžeme představit odpouštění nikoliv jako proces „odpustit a zapomenout“, ale spíše „odpustit a aktualizovat (vzpomínku)“.

Jak se zdá, při odpuštění se zapojuje přirozený systém učení a paměti v mozku. Odpuštění vnáší do našich vzpomínek více empatie a kontextu. Sice člověka nepřiměje úplně zapomenout na utrpěné příkoří, může ho ale učinit méně bolestivým. To by mohlo vysvětlovat, proč se lidé po upřímném odpuštění často cítí uvolněnější a klidnější.