Věk chudých, kteří bohatnou: Lidí žijících v extrémní chudobě ubývá

24.09.2016 - Vilém Koubek

Média neustále plní informace o tom, jak se „nůžky“ mezi příjmy bohatých a chudých dál rozevírají – a tyto zprávy jsou pravdivé. Už méně často se však zmiňuje, že se OSN daří plnit jeden z jejích hlavních cílů: zvýšit majetkovou úroveň širokých mas těch nejchudších lidí

Život v chudobě -<p>V 90. letech zabila extrémní chudoba každý rok 13 milionů dětí, které ještě neoslavily páté narozeniny</p>
Život v chudobě -

V 90. letech zabila extrémní chudoba každý rok 13 milionů dětí, které ještě neoslavily páté narozeniny


Reklama

Na základě definice Světové banky se mezi extrémně chudé řadí každý, kdo musí denně hospodařit s maximálním obnosem 1,9 dolaru. To v přepočtu odpovídá 46 Kč, což podle očekávání nepokryje jídlo ani bydlení, o vzdělání či lékařské péči nemluvě. A podle údajů z minulého roku takto strádá 9,6 % celkové populace, tedy asi 705 milionů lidí.

Jakkoliv děsivě uvedená čísla znějí, z dlouhodobého hlediska nejsou tak kritická: V roce 1990 žilo v extrémní chudobě 37 % obyvatel Země, tj. zhruba 1,9 miliardy lidí. „Hranice“ extrémní chudoby byla přitom poloviční a s pouhým dolarem denně se nejnuznější obyvatelé planety ocitali v mnohem bídnější situaci, než je ta dnešní. Pro představu: V 90. letech si extrémní chudoba mimo jiné ročně vyžádala 13 milionů životů dětí mladších pěti let, zatímco dnes jich na následky podvýživy zemře „pouhých“ šest milionů. Stále se sice jedná o závratné číslo, ale zároveň nesmíme přehlížet, že jde o radikální zlepšení – a to díky řadě nadnárodních opatření.  

Naivní cíle?

Zásadní zlom v boji proti chudobě nastal v září 2000, kdy si na summitu Organizace spojených národů (OSN) někdejších 189 členských zemí včetně České republiky stanovilo tzv. Rozvojové cíle tisíciletí. Do boje s hladem a chudobou se OSN pustila s odhodláním snížit do roku 2015 počet extrémně chudých na polovinu, eliminovat v rozvojových zemích nezaměstnanost a také zmírnit o dvě třetiny počty dětí umírajících před pátými narozeninami.

Opatření zavedená po summitu zahrnovala jak snižování dluhů rozvojových zemí, tak například pomoc v zemědělství: Pro subsaharskou Afriku byla vyvinuta odrůda rýže zvaná NERICA (z anglického New Rice for Africa neboli „nová rýže pro Afriku“), která se snadno přizpůsobila náročnému podnebí států, jako jsou Demokratická republika Kongo, Guinea, Keňa, Mali či Uganda. Tamní farmáři pak měli díky vyšším výnosům dostatek plodin nejen k vlastní obživě, ale také na prodej. 

Nečekaný zvrat

Rozvojové cíle tisíciletí nakonec v praxi zasadily chudobě zdrcující úder a počet lidí žijících pod pomyslnou hranicí nouze začal klesat: Deset let po konání zmíněného summitu sužovala extrémní chudoba už jen 16 % světové populace a loni toto množství poprvé spadlo pod 10 %. Není divu, že po završení patnáctiletého období navázala OSN na své snažení tzv. Cíli udržitelného rozvoje – a jejich prostřednictvím se chce do roku 2030 zbavit extrémní chudoby úplně. 

K úspěchu poměrně odvážného předsevzetí by mělo přispět 17 hlavních opatření rozčleněných do 169 dílčích záměrů. Ne všechny se však jeví stejně nadějně: Například snaha o dosažení kompletní zaměstnanosti, kterou zmiňovaly již Rozvojové cíle tisíciletí, působí vyloženě utopicky. Zdravá ekonomika státu totiž jistou míru nezaměstnanosti potřebuje: V opačném případě by neexistoval prostor pro změnu povolání, což by nakonec vedlo k deprivaci obyvatel a k postupnému rozkladu systému. 

Dotace versus internet

Jiné navržené postupy nejsou zase právě nejefektivnější. Jedná se třeba o nápad poskytovat finanční dary přímo nemajetným lidem. Problém tkví v obsáhlé administrativě, která by takovému předávání peněz musela předcházet, a také ve všudypřítomné korupci. S přihlédnutím ke všem komplikacím a rizikům se odhaduje, že by každý takto investovaný dolar přinesl užitek v hodnotě pětidolarovky – protože „peníze dělají peníze“ a malý obchodník, který víc vydělá, rovněž víc investuje. Ale přestože to zní dobře, stále jde o jednu z nejpomalejších cest v boji s chudobou. 

Praxe v minulosti ukázala, že nejefektivnější zbraň proti nedostatku představuje nastartovaná ekonomika. Vyšší prioritu mezi navrženými opatřeními by proto mělo získat silnější pokrytí bezdrátovými sítěmi. Díky dostupnějšímu internetu a příznivějším cenám mobilních operátorů by mohli být on-line i drobnější podnikatelé, kteří by tak pronikli na trh v globálnějším měřítku. Získali by přehled, následně by mohli upravit ceny svých produktů a začali by obstojně konkurovat ostatním. Jejich práce by byla efektivnější a rychlejší, mohli by rozšířit své pole působnosti a v důsledku toho by vznikala nová pracovní místa. 

Podle vědců z Copenhagen Consensus Centre by se každý dolar investovaný do bezdrátových sítí vrátil obyvatelům rozvojových zemí až 17×. Technologické firmy jako Google to velmi dobře vědí, a proto nyní na tamním „panenském“ trhu masivně investují. 

Podle korejského vzoru

Zdaleka nejslibnějším nástrojem v boji proti chudobě by se však mohlo stát tzv. Katarské kolo, tedy setkání vyjednávačů ze zemí sdružených ve Světové obchodní organizaci (WTO). Tato pravidelně konaná „kola“ nesou vždy název podle konkrétního státu, kde konference začala – a to současné odstartovalo před patnácti lety v katarském Dauhá.  

Během jednání se WTO snaží dohodnout odstranění bariér tak, aby se usnadnilo obchodování na globálním trhu. Pokud by došlo k pomyslnému prolomení hranic, následoval by obrovský růst – odhaduje se, že do roku 2030 by světová ekonomika vydělávala o 11 bilionů dolarů víc než v současnosti. Hrubý světový produkt přitom loni činil 73,4 bilionu dolarů. Snáz by se šířily vědomosti i technologie a z nového přísunu financí by samozřejmě nejvíc těžily rozvojové země. 

V globálním měřítku by se tak mohla zopakovat situace, v níž se ocitla Jižní Korea: V roce 1960 činil tamní hrubý domácí produkt na osobu 1 102 dolarů (v přepočtu na dnešní ceny 216 tisíc korun). Relativně chudá země však nastartovala zacílením na světový trh nezadržitelný růst a její HDP na obyvatele se loni zastavil na hodnotě přesahující v přepočtu 604 tisíc korun (pro srovnání – v ČR šlo asi o 418 tisíc korun).

Nepřekonatelná zbraň

Pokud bychom princip korejského růstu zobecnili a aplikovali na rozvojové země fungující ve světě otevřeného obchodu, lze předpokládat, že by každý jejich obyvatel vydělával do roku 2030 průměrně o 24 tisíc korun víc než dnes. Počet lidí žijících v extrémní chudobě by v návaznosti na to klesl o 160 milionů. Každý dolar investovaný do rozvolnění pravidel mezinárodního trhu by se podle Copenhagen Consensus Centre zúročil víc než 2 000× – což dělá z otevřených obchodních hranic v boji proti bídě nepřekonatelnou zbraň.

Nejchudší země světa

Pokud míru chudoby státu určujeme podle průměrného ročního výdělku na jednoho obyvatele, je nejchudší zemí planety Demokratická republika Kongo: Průměrný občan tam v roce 2013 vydělal v přepočtu 9 800 Kč. Následuje Zimbabwe se 14 700 Kč a středoafrická Burundská republika s 16 230 Kč. V globálním žebříčku 23 států, kde se průměrná roční mzda nepřehoupne přes 1 500 dolarů (36 450 Kč), přitom figuruje 19 afrických zemí.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, 100+1 zahraniční zajímavost

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mezi hlavní úkoly nindžů patřilo pronikat v přestrojení za nepřátelské linie a vynášet informace či zabíjet.

Zajímavosti

Dospělá kareta obecná (Caretta caretta) dorůstá bezmála jednoho metru a běžně váží více než sto kilogramů.

Příroda

Mládí prožila v radovánkách a nicnedělání

Historie

Povrch měsíce Europa

Vesmír

Tradice velí, že muž zajišťuje financování domácnosti. Jinak to pro muže bývá stresující.

Věda
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907