Velká Fatra: Mekka pravých tuláků

06.05.2019 - Martin Janoška

Velká Fatra stále neztrácí nic ze svých krás a půvabů. Z celého Slovenska zřejmě právě tady nejsilněji působí romantický duch Karpat, což člověk intenzivně vnímá především při několikadenním toulání s batohem na zádech

<p>Pod Rakytovem (1567 m)</p>

Pod Rakytovem (1567 m)


Reklama

Třídenní přechod Velké Fatry patří ke klasickým dálkovým túrám v zemi našich východních sousedů. Spát se dá v horských chatách a hotelích, většina tuláků však dává přednost volné přírodě nebo noclehům v salaších. Správa národního parku určila několik míst, kde se jednodenní bivakování a táboření toleruje. To se ale člověk nesmí bát medvědů, kterých se po Velké Fatře potuluje opravdu hodně. Na výskyt hnědých huňáčů dokonce upozorňují výstražné tabule s informacemi, jak se chovat při setkání s touto šelmou.

Lesem k Harmanecké jeskyni

Z jižní strany je obvyklým nástupním místem do hor Harmanecká dolina. Prochází tudy silnice první třídy i železnice, která spojuje Banskou Bystrici s Žilinou. Trať vede vysoko ve skalnatých srázech nad dolinou a v tunelech vytváří velkolepé oblouky, díky nimž nabírá potřebnou výšku. Převýšení na trati činí 350 metrů a celková délka tunelů je úctyhodných 12 kilometrů. Už úvodní jízda vlakem je tedy nevšedním zážitkem. Ten lze dále umocnit návštěvou nepříliš známé Harmanecké jeskyně.

Harmanecká jeskyně patří krásou krápníkové výzdoby i mohutností podzemních prostor k nejvelkolepějším na Slovensku, ale moc lidí sem nechodí. Hlavní příčinou je 240 výškových metrů, které dělí vchod do jeskyně od parkoviště. Náročný výstup lesem trvá téměř 45 minut, což velkou část netrénovaných mototuristů rychle odradí.

Zima i v parném létě

Harmenecká jeskyně, známá taky pod názvem Izbica, je veřejnosti zpřístupněná déle než půl století. Někdy se jí kvůli sněhově bílé sintrové výzdobě říká Bílá jeskyně. Zdejší největší zpřístupněnou prostorou je Dóm pagod specifický mohutnými pagodovitými útvary. Symbolem jeskyně je oslnivě bílá kamenná váza, která údajně splní přání každému, kdo se do ní trefí mincí.

Prohlídka trvá přibližně hodinu, přičemž teplota pod zemí se i v největších letních vedrech pohybuje okolo 6 °C. Bundu si tedy rozhodně vezměte s sebou, i když vám při výstupu od parkoviště bude spíš na obtíž. Součástí vstupu do jeskyně jsou i dvě upravené skalní vyhlídky na hlubiny Harmanecké doliny, ale taky na travnaté hřebeny nejvyšších vrcholů Velké Fatry, kam směřují naše další kroky.

Kolem tunelů ke Kráľovej studni

Nejkratší cesta k hřebenům Velké Fatry vede z Harmanecké doliny po zelené značce. Dolinou Túfna pod sedlem Malý Šturec projdete kolem portálu nejdelšího železničního tunelu na Slovensku (délka 4 698 m). Tunelovité portály mají také jeskyně Horná a Dolná Túfna, kolem nichž zeleně značená trasa zpovzdálí prochází. Nutné je rovněž zmínit přírodní rezervaci Harmanecká tisina, která ochraňuje největší a nejzachovalejší porost tisu ve střední Evropě.

V úvodu zajímavý, postupem času však spíše nudný a zdlouhavý pochod po šotolinové lesní cestě navečer končí u horského hotelu Kráľova studňa. Budova pojmenovaná podle vydatného pramene vody se krčí těsně pod travnatou linií hlavního hřebene. Hotel je nově zrekonstruovaný, cenově vstřícný, avšak pro tuláka s batohem použitelný asi jen v situaci opravdové nouze. Skromnější, ale autentičtější alternativou hotelového pokoje je zhruba 20 minut vzdálená koliba nad Kráľovou studňou s povoleným bivakovacím místem a ohništěm. Kousek níže po zelené značce směrem do Blatnické doliny stojí další vhodný objekt k noclehu – salaš Smrekovica.

Za doprovodu zvonců

Druhá etapa přechodu Velké Fatry z jihu na sever začíná asi hodinovým výstupem po holé pláni na vrchol Krížna (1 574 m n.m.). Tento bod je nejenom důležitou křižovatkou turistických tras, ale také jedním z nejhezčích výhledových bodů Slovenska. Liptov s Tatrami, Turiec s Malou Fatrou i Podpolanie s Poľanou jsou odtud vidět jako na dlani. Za dobré viditelnosti se ukazuje i beskydská Lysá hora. K neodmyslitelné siluetě Krížné patří vojenský radar uvnitř nepřístupného oploceného areálu.

Na Krížné se směr pochodu láme a hřebenovka pokračuje přímo na sever. Mohutné kopce s oblými travnatými vrcholy dosahují nadmořských výšek přes 1 500 metrů, takže i v době velkých letních veder je tady příjemně. Cesta ubíhá rychle bez velkých ztrát výšky a brzy se dostáváme na nejvyšší velkofatranský vrch pojmenovaný Ostredok (1 592 m n. m.). Výhledy z něj na záplavu kopců a lesů všude kolem dokola jsou stejně úžasné jako z kteréhokoli jiného místa na této hřebenovce.

Zvuky cinkajících zvonců vás upozorní, že na hřebenech Velké Fatry se navzdory existenci národního parku a na rozdíl od mnoha jiných slovenských hor stále pase dobytek. V okolí Ostredku a Borišova se k zelené pastvině sklání krávy, jinde však narazíte i na ovce. Lidé tady zřejmě správně pochopili, že bez pastevectví nelze typickou podobu karpatské krajiny udržet a uchránit před zarůstáním a postupným znehodnocováním. Právě velké plochy luk a pastvin v nejvyšších hřebenových polohách ke krajinnému koloritu Velké Fatry neodmyslitelně patří.

Turčianský a Liptovský hřeben

Místem, které na Velké Fatře rozhodně nesmíte minout, je Chata pod Borišovem. Krčí se na úbočí překrásné hory, chybí jí veškeré moderní civilizační vymoženosti a vše potřebné k jejímu provozu je třeba vynést na zádech, podobně jako na chaty ve Vysokých Tatrách. Sousední majestátní hora Ploská (1 532 m n. m.) se strmými lavinovými kotly a malebná mozaika lesů a pastvin v bezprostředním okolí vytváří doslova idylickou scenérii, kvůli níž se vyplatí na chatě pobýt, něco si dát a chvilku relaxovat.

Zde se také musíte rozhodnout, jakou další cestu zvolíte, neboť hřeben Velké Fatry tu na dvě rovnoběžné větve rozděluje dlouhá Ľubochnianská dolina. Tzv. Turčianský hřeben je převážně zalesněný, velmi členitý, náročný a představuje v podstatě divočinu s minimálním turistickým provozem. Naopak Liptovský hřeben je více odlesněný, civilizovanější, pro pochod pohodlnější a pro většinu návštěvníků zřejmě i hezčí. Obě volby jsou správné, pokud jste však na Velké Fatře poprvé a je hezké počasí, volte spíše druhou variantu.

Náročná Rakytovská idyla

Při postupu přes Liptovský hřeben budete hned po překonání hory Ploská odměněni roztodivně tvarovaným skalním masívem Čierny kameň (1 479 m n. m.) s pralesovými porosty na úbočích. Krásné zpětné pohledy na pokřivený a díky lesnímu pokryvu skutečně „tmavý“ kopec se otevírají především z následujícího Minčolu, který turistický chodník obchází přes lavinovou strž.

No a snad úplně nejhezčí pohled na koncentraci krás Velké Fatry nabízí pyramida osamocené hory Rakytov (1 567 m n. m.), jejíž zdolání patří – zvláště po celodenním putování horami – k velmi hodnotným sportovním výkonům. Litry ztracených tekutin lze potom doplnit na Močidle v hotelu Smrekovica, kam se z Rakytova dostanete už více méně setrvačností. Na loukách v okolí hotelu jsou vhodná a povolená místa ke stanování nebo bivakování.

Divočina na závěr

Poslední etapa přechodu Velké Fatry má – alespoň dle zběžného pohledu do mapy – ráz pozvolného sestupu z hor do civilizace. Tak tomu ovšem není, pokud v Nižném Šiprúnském sedle zaměníte obvyklý směr sestupu do Ružomberoku za červeně a následně modře značenou hřebenovou cestu do Ľubochně. Jestliže vrcholky kopců Velké Fatry až doposud nabízely spíše horskou kulturní krajinu a luxus dobře udržovaných a pohodlných, v terénu promyšleně a úsporně vedených chodníků, od tohoto okamžiku se jejich charakter dramaticky mění. Stezka mizí v trávě a křoví, tempo pochodu klesá na polovinu, výdej energie stoupá na dvojnásobek a okolní přírodní prostředí se mění na východoevropskou divočinu. Přestože značky se objevují a trasa existuje, téměř nikdo po ní nechodí. Kdo absolvoval některé méně frekventované „značené stezky“ v rumunských nebo ukrajinských horách, dobře ví, o čem je řeč.

TIP: Příběh výjimečné fotografie: Teplo medvědího dechu v Tatrách

Avšak i tato zdánlivě méně zdařilá etapa má svá pozitiva. Milovníky drsné přírody jistě potěší nejenom naprostá absence turistů, ale i nedotčené horské pralesy, kde zjitřelá fantazie stále více ztrhaného poutníka očekává za každým dalším vývratem čelní srážku s vyhladovělým medvědem. Pokud zrovna nepotřebujete stihnout poslední vlak směrem domů, pak ani tato etapa hřebenového putování Velkou Fatrou nemá chybu!

Lesy, vápence a medvědi

NP velká Fatra Vznikl v roce 2002 na rozloze 403,71 km². Na jeho území převládají lesy (88 % plochy), hřebenové partie jsou však převážně odlesněné. Západní a jižní okraj hor lemují bizarní vápencové masívy prostoupené dlouhými krasovými dolinami. Velké zastoupení vykazují převážně bukové pralesy s hojným výskytem tisu. Rozsáhlé lesy Velké Fatry jsou domovem velké populace medvěda hnědého.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Martin Janoška

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stoupající hladiny způsobí ve městech škody, jejichž očekávaná výše dosáhne do konce století desítek trilionů korun.

Zajímavosti
Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907