Velká migrace bez diváků: Pandemie koronaviru sráží Afriku na kolena

15.10.2020 - Max Bearak

Pandemie koronaviru ochromila turistický průmysl nejen vyspělých zemí. Tvrdě dopadla také na státy, které ještě nedávno vnímaly turismus jako cestu k prosperitě. Do afrických národních parků se tak vrací pastevectví i pytláctví

<p>Dewal Sengenyová (vlevo) a její matka až do letošního roku spoléhaly na peníze z turistického ruchu.</p>

Dewal Sengenyová (vlevo) a její matka až do letošního roku spoléhaly na peníze z turistického ruchu.


Reklama

Nejslavnější světová savana se nachází v Keni a na jejím území se každoročně odehrávají dvě migrace neuvěřitelných rozměrů: Během první z nich se statisíce pakoňů, zeber a gazel ženou za dešťovými mraky ve snaze nalézt oblasti, kde by se mohly pást. Druhá masa se v posledních letech objevuje v závislosti na té první – jde o nesčetná „stáda“ džípů, z nichž trčí objektivy fotoaparátů. Nicméně v důsledku omezení kvůli koronavirové pandemii cestovatelé zmizeli. A s nimi také miliardový turistický průmysl, který zaměstnává obrovské množství lidí a podporuje symbiózu afrických domorodců s divokou zvěří

Živá je výhodnější

Chráněné oblasti zabírají 11 % rozlohy Keni a fungují následovně: Komunitní akcionáři – většinou pastevci dobytka – dostávají za pronájem své půdy peníze z turismu. Zároveň si vydělávají coby strážci parku a provozní hotelů. Díky zmíněnému propojení je divočina cennější živá než mrtvá, a klesá tak motivace pytlačit. Nicméně nyní, když turistický ruch takřka ustal, přišla většina pracovníků ve 167 komunitních rezervacích o živobytí. Odměny pro víc než milion akcionářů se výrazně zredukovaly nebo klesly až na nulu. Domorodci proto zvažují návrat k původnímu životu, což by v podstatě vymazalo desítky let práce ochránců přírody. 

„Díky chráněným oblastem jsme vytvořili fungující systém společné existence člověka a divočiny,“ tvrdí Dickson Kaelo, ředitel Keňské asociace pro ochranu přírody. „Dřív stát životní prostředí chránil tím, že z pozemků vyhnal původní obyvatele. Dnes si však uvědomujeme, že právě domácí komunity hrají v zachování přírody nepostradatelnou roli a bez nich nemáme šanci uspět.“ 

Turismus na kolenou

Omezení cestovního ruchu, která trvala od března do července a nyní se na řadě míst zavádějí znovu, takřka zastavila mezinárodní turismus. Analýza odvětví tvrdí, že pro cestovní kanceláře je rok 2020 naprosto „odepsaný“: Globální ztráty šplhají v přepočtu ke 48,3 trilionu korun, výdělek je o 80 % nižší, cestujících o miliardu méně a přes sto milionů lidí přišlo o práci. Mnohé aerolinky, hotely i půjčovny aut balancují na pokraji bankrotu. 

V Keni tvoří turismus 8 % ekonomiky a podle předpokladů klesne tamní HDP o 5 %. V jiných zemích žijících z cestovního ruchu, k nimž patří třeba Jamajka či Thajsko, spadne dle OSN hrubý domácí produkt možná o víc než 10 %. Keňská letiště se sice 8. srpna otevřela, přesto africký stát neočekává nával turistů, protože ve zbytku světa nejrůznější omezení dál platí. S nižší frekvencí spojů a strachem z kvality zdravotní péče, který ve spojení s černým kontinentem vytane na mysli, může návrat počtu návštěvníků k normálu trvat roky. „Momentálně se snažíme přežít,“ dodává Jimi Kariuki z Národní keňské turistické centrály. „O dosažení stavu před koronavirem zatím nemůže být řeč.“ 

Koronavirus tu není!

Zatímco během poslední dekády se mluvilo o globálním turistickém přetlaku, nyní se předpokládá, že lidé zůstanou blíž svým domovům a budou se vyhýbat letadlům. Obří parkoviště tak zejí prázdnotou, ať už se nacházejí před Disneylandem, nebo u pyramid v Gíze. Asii a Evropu zasáhl nedostatek turistů nejsilněji, některé africké země však na cestovním ruchu závisejí mnohem víc – především právě Keňa, Botswana, Namibie a Tanzanie. 

Přestože Afrika zaznamenala méně než 5 % celosvětově nakažených, hospodářské následky pandemie pocítí zřejmě nejvíc. Žádný stát černého kontinentu však zatím neohlásil, že by hodlal na turismus zcela zanevřít. Tanzanský prezident John Magufuli například nechal znovu otevřít hranice, aby podpořil chuť cestovatelů objevovat jeho zemi. Zároveň ovšem začal popírat, že by se v Tanzanii vůbec vyskytovali nějací pacienti s covidem-19, i když veškeré důkazy hovoří proti. 

Vyhozené miliony

Podle keňského ministerstva turismu zaznamenaly letos místní cestovní kanceláře přepočtenou ztrátu 16,4 miliardy korun. A přes 80 % z nich potvrdilo, že jejich zaměstnanci museli čerpat neplacené volno. „Celý sektor je bez práce,“ dodal ministr Najib Balala. „Pandemie nás srazila na kolena.“ 

Do původně rostoucího průmyslu zamířily peníze z půjček, jež se zřejmě nikdy nepodaří splatit. „V oblasti Mara vyrostly nové kempy a luxusní stany. Do infrastruktury se s vidinou blížící se sezony investovaly miliony a miliony,“ vysvětluje Jimmy Lemara, který se v zemi patnáct let živil jako průvodce. „Teď je všechno pryč. Klidně to tady můžeme zbourat.“

Co nám zbývá?

Africká zvěř si rozměry krize nedovede představit, ale ani jí se následky paradoxně nevyhnou. Komunity, které dřív pronajímaly své pozemky ochranářům, nyní dostávají stěží polovinu původního výdělku – a to pouze díky masivní příspěvkové kampani, do níž se zapojila mimo jiné americká Agentura pro mezinárodní rozvoj. „Turisté zmizeli a jen tak se nevrátí. Obávám se, že tohle znamená konec chráněných oblastí, jak je známe,“ dodává smutně Dickson Kaelo.  

Na trhu s dobytkem v jedné vesnici se již místní připravují na návrat k pastevectví: Staří býci míří na jatka, zatímco mladí pomáhají rozšiřovat stáda. „Zeptejte se tady, koho chcete, a odpoví vám totéž,“ vysvětluje starší Masaj Ole Muli Tipatet, který stejně jako téměř všichni ostatní vlastnil akcie chráněné oblasti. „Pokud nám ochranáři nedovedou zaplatit, tak je nepotřebujeme. Proč se držet bezcenných akcií? Prostě se vrátíme k pastevectví, co jiného nám zbývá?“

Pronajměte si akr

Manažer kempu Jimmy Lemara představuje ztělesnění úspěchu: Pochází z malé vesnice, má 28 sourozenců a na keňské poměry vydělává slušné peníze. „Za všechno, co mám – nový dům či krávy – vděčím turismu. Dokonce i za své terénní auto,“ ukazuje na džíp, který pojme až osm lidí. On a celá jeho rodina, spolu s většinou Masajů žijících nedaleko lokality Mara, patří k akcionářům chráněné oblasti. Za 0,6 km² své pronajaté půdy dostává v přepočtu necelých devět tisíc korun měsíčně, což asi o čtvrtinu převyšuje běžný příjem v zemi. 

„Potrvá možná i roky, než opět dokážeme vyplácet podíly v plné výši,“ dodává Mohanjeet Brar, ředitel safari společnosti Gamewatchers. Podobně jako další investoři teď stojí před neřešitelným problémem: Pro zachování jeho firmy by bylo nejlepší ji po dobu pandemie zcela uzavřít. Pokud by se však k podobnému kroku odhodlal, musel by vrátit půdu původním vlastníkům a ti by na ní začali pást dobytek…

Publikum na internetu

Prudký pokles zbrzdil kariéru mnoha průvodců, kteří snili o stejném životě, jaký vede Lemara – a nechybějí mezi nimi ani jeho sourozenci. Realita je obzvlášť krutá proto, že se v Keni potvrdilo méně než čtyřicet případů nákazy koronavirem. Také Jimmy však nedostatkem turistů trpí: Místo aby vozil návštěvníky po krajině, pořádal pro ně luxusní hostiny a vyprávěl jim historky ze savan, vyráží do buše sám a v časech vhodných pro americké publikum streamuje záběry z divočiny na Facebook či Instagram. 

Američané obecně představují největší a nejlukrativnější procento keňských turistů. A virtuální safari je má nalákat, aby se po odeznění krize do země vrátili. „Jde o způsob, jak divákům připomenout krásu naší přírody,“ vysvětluje Lemara. Nicméně místo aby si účtoval poplatky za sledování, raději propaguje iniciativu „adoptuj si akr“, v jejímž rámci mohou zájemci jednoduše přispět na fungování chráněné oblasti. V době psaní tohoto článku se takto podařilo získat v přepočtu přes 4,4 milionu korun a „adoptovat“ oblast o rozloze 23 km², tedy asi 5 700 akrů. Lemara ani Brar nečekají, že se počty turistů vrátí k normálu před rokem 2023. „Pro nás jde o ponaučení. Spousta Masajů se plně spolehla jen na cestovní ruch, a teď nemají nic,“ míní Jimmy.   

Půlka nestačí

Představitelé chráněných oblastí se ze všech sil snaží dát dohromady peníze pro akcionáře, nikdo však netuší, jak dlouho budou mít majitelé půdy s nižšími platbami trpělivost. „Včera jsem strávil čtrnáct hodin na síti Zoom ve snaze získat finance,“ vysvětluje Daniel Sopia, ředitel organizace, která zahrnuje patnáct chráněných lokalit rozesetých okolo národní rezervace Masai Mara a dokázala získat dost peněz, aby mohla akcionářům zhruba rok vyplácet alespoň půlku běžné sumy. „Letos jsme jim plánovali přerozdělit sedm a půl milionu dolarů. Teď nám nezbývá než se modlit, aby svou půdu neprodali.“ 

Spousta společností zaměřených na cestovní ruch nyní bedlivě sleduje, jak se s nově otevřenými hranicemi vyvine situace v Tanzanii. Keňští provozovatelé se však obávají, že pokud se v sousedních táborech začnou objevovat ohniska koronaviru, šance na obnovu odvětví ještě klesnou. Návštěvníci by totiž mohli kempy vnímat jako rizikové destinace, což by vrhlo špatné světlo na turistický průmysl v celé Africe. 

Černý kontinent skrz displej

„Turismus pro nás znamená vývozní artikl, podobně jako káva nebo čaj,“ vysvětluje Kariuki. Právě proto se Lemara upíná k virtuálnímu safari, které streamuje přes telefon. Chce tak potenciální turisty přesvědčit, aby na svůj první „postkoronavirový“ výlet zamířili do některé z afrických chráněných oblastí. 

TIP: Turisté zmizeli a lvi si vzali Krugerův národní park zpět

Nedávno za svítání vytáhl mobil, spustil přenos a komentoval jej: „Máme tu další nádherné ráno z Mary.“ Pak namířil kameru na nebe, kde sluneční paprsky ještě nepřezářily hvězdy. O pár minut později narazil na dva pářící se lvy, jimž dělala pozadí dramatická obloha se sluncem visícím nad obzorem. V USA se tou dobou blížila půlnoc a úchvatná podívaná se připojeným Američanům zobrazovala na displejích chytrých zařízení. 

Jenže záběry z mobilu nedovedou zachytit, jak živě působí savana. Nepřenesou ani všudypřítomnou vůni divokých květin. A stejně tak finanční příspěvky nikdy nenahradí dolary z kapes nekonečných zástupů turistů, prahnoucích po dobrodružství. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dole snímek Arsia Mons, v horní části zhroucená část padesátimetrového lávového tunelu na úbočí Arsia Mons, zachycený kamerou HiRISE

Vesmír

Alexandr Veliký si získal oddanost vojáků svým kouzlem osobnosti.

Zajímavosti

Bitva u Stalingradu skončila německou potupnou porážkou a zajetím několika desítek tisíc mužů.

Válka

Červené a oranžové podzimní zbarvení nasvědčuje tomu, že v listech je obsaženo větší množství antokyanů.

Příroda

Událost, známá jako železniční neštěstí v Montparnassu, se objevila i v trikové scéně Scorseseova filmu Hugo a jeho velký objev či na obalu jednoho alba hardrockové skupiny Mr. Big.

Historie

O transport amerických speciálů na Takur Ghar se staraly vrtulníky MH-47E Chinook.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907