Astronomové objevili kandidáta na superjupiter v obyvatelné zóně žhavé hvězdy, která září devětkrát více než Slunce
Astronomové objevili kandidáta na superjupiter, který může obíhat v obyvatelné zóně velmi horké hvězdy. Pokud se jeho existence potvrdí, půjde o mimořádný planetární systém a nejžhavější hvězdu s planetou v této oblasti.
Vizualizace proměnné hvězdy typu Delta Scuti. (ilustrace: NASA, CC BY-SA 4.0)
V okolí jedné z poměrně blízkých a nápadně horkých hvězd možná obíhá planeta, která by rozšířila naše představy o tom, kde všude mohou existovat planetární systémy. Astronomové totiž identifikovali kandidáta na exoplanetu označeného HD 156295 b. Jde zřejmě o masivního plynného obra, takzvaný superjupiter, který by mohl obíhat v obyvatelné zóně své hvězdy.
Pokud se existence planety potvrdí, půjde o mimořádný systém. HD 156295 je hvězda spektrálního typu A a její případná planeta by se nacházela v obyvatelné zóně vůbec nejžhavější hvězdy, u níž jsme dosud planetu v této oblasti oběhu zaznamenali.
To ovšem neznamená, že by na HD 156295 b mohl existovat život. Obyvatelná zóna označuje pouze oblast kolem hvězdy, v níž by za vhodných podmínek mohla na povrchu skalnaté planety existovat kapalná voda. HD 156295 b je podle současných odhadů několikanásobně hmotnější než Jupiter, a jde tedy o plynného obra bez pevného povrchu. Zajímavá je proto především z hlediska dynamiky planetárních systémů a jejich vývoje.
Planeta u horké a proměnné hvězdy
HD 156295 se nachází přibližně 140 světelných let od Země v souhvězdí Draka. Na kosmické poměry tedy nejde o nijak vzdálený svět. Hvězda je navíc natolik jasná, že ji lze za dobrých podmínek spatřit i pouhým okem.
Ve srovnání se Sluncem jde o podstatně žhavější hvězdu. Její povrchová teplota dosahuje přibližně 7500 °C a září zhruba devětkrát více než naše hvězda. Patří do spektrálního typu A, jehož hvězdy jsou větší, hmotnější a výrazně teplejší než Slunce.
HD 156295 je navíc proměnnou hvězdou typu Delta Scuti. Tyto hvězdy pravidelně pulzují a jejich jasnost se v průběhu času mírně mění. Právě tato pravidelnost je pro astronomy cenná – změny jasnosti mohou odhalovat vlastnosti samotné hvězdy a v některých případech pomoci odhalit také objekty, které kolem ní obíhají.
(zdroj: YouTube/NASA)
Právě data z vesmírného teleskopu NASA TESS sehrála při hledání nového kandidáta důležitou roli. Logan Wilson z Havajské univerzity a jeho spolupracovníci analyzovali pozorování téměř 16 500 hvězd typu Delta Scuti. V rozsáhlém souboru dat hledali mimo jiné nepatrné změny, které by mohly souviset s přítomností planet. Výsledky jejich analýzy zveřejnil odborný časopis The Astrophysical Journal.
Superjupiter na Jupiterově oběžné dráze
Podle dosavadních odhadů by HD 156295 b mohla mít přibližně šestkrát větší hmotnost než Jupiter. Pokud se její existence potvrdí, půjde o zástupce takzvaných superjupiterů – masivních plynných obrů, kteří výrazně převyšují hmotnost největší planety Sluneční soustavy.
Od své hvězdy by HD 156295 b měla být vzdálena přibližně čtyřikrát dále než Země od Slunce. Pro srovnání, Jupiter obíhá Slunce ve střední vzdálenosti 5,2 astronomické jednotky. HD 156295 b by tak svou vzdáleností od mateřské hvězdy připomínala planetu z vnější části naší vlastní soustavy.
Jedeno oběh kolem hvězdy by exoplaneta měla dokončit přibližně za 2200 dní, tedy asi za šest pozemských let. Přesto by na ni kvůli vysoké svítivosti HD 156295 dopadalo podle odhadů zhruba 60 procent množství záření, které ze Slunce dostává Země.
Právě tato skutečnost ukazuje, proč je tento kandidát zajímavý. Obyvatelná zóna totiž není pevně daná vzdáleností od hvězdy. Záleží především na jejím výkonu a teplotě. U mnohem jasnější hvězdy proto může ležet podstatně dál než u Slunce.
Morgan–Keenanova klasifikace rozlišuje hvězdy podle jejich spektrálního typu a svítivosti; spektrální třídy O až M přitom odpovídají teplotě od nejžhavějších po nejchladnější hvězdy. Slunce je zástupcem třídy G. (ilustrace: Wikimedia Commons, Rursus, CC BY-SA 3.0)
Zda HD 156295 b skutečně existuje zatím není jisté. Autoři studie odhadují pravděpodobnost, že jde o skutečnou exoplanetu, přibližně na 50 procent. Budoucí pozorování tak budou muset ověřit, zda se za pozorovanými signály skutečně skrývá planeta, nebo zda je způsobují jiné procesy v tomto neobvyklém hvězdném systému.
Potvrzení existence planety by tak znamenalo víc než jen další přírůstek do stále početnějšího katalogu exoplanet. HD 156295 b by zároveň poskytla astronomům vzácnou příležitost studovat planetární systém kolem hvězdy, která je výrazně teplejší a jasnější než Slunce – a ukázat, jak se planety mohou formovat a dlouhodobě vyvíjet i v tak odlišných podmínkách.