Jak velké mohou být sluneční skvrny? Některé historické záznamy odhalují skutečné obry
Sluneční skvrny nejsou jen tmavými flíčky na povrchu naší hvězdy. Za jejich vznikem stojí mohutná magnetická pole a v dobách zvýšené sluneční aktivity se mohou objevovat útvary, které stojí za mimořádnou pozornost.
Sluneční skvrny představují tmavší oblasti na povrchu Slunce – jsou chladnější než okolní fotosféra, neboť tam silné magnetické pole omezuje tok tepla z nitra hvězdy. Přestože na snímcích často připomínají malé „tečky“ na slunečním disku, ve skutečnosti mohou velikostí předčit i Zemi.
Typicky se jejich průměr pohybuje od několika tisíc po desítky tisíc kilometrů: Ty malé mohou měřit kolem 1 000 km, zatímco u velkých exemplářů, vznikajících v období vysoké sluneční aktivity, se může jednat o 50 000–100 000 km.
Obří skvrna z roku 1947 předčila svým průměrem Jupiter. (foto: NASA, CC BY 4.0)
Jedna z rekordmanek zaznamenaných v moderní historii, AR 10486 z roku 2003, měla odhadovaný průměr přes 120 000 km, a dala se tudíž pozorovat pouhýma očima.
Její předchůdkyně ze 7. dubna 1947 byla přitom ještě větší, s rozměry okolo 300 000 km. Ani v jednom případě však nešlo o dílčí skvrny, nýbrž o jejich kompaktní skupiny.
