Observatoř Gaia odhalila stopy dávného setkání s cizí hvězdou. Mohla spustit kometární déšť trvající miliony let
Pozorování observatoře Gaia naznačují, že přiblížení hvězdy HD 7977 před 2,5 miliony let mohlo vyvolat „kometární déšť“, který dodnes zkrápí vnitřní části Sluneční soustavy.
Dlouhoperidická kometa C/2006 P1 (McNaught) na snímku z roku 2007. (foto: ESO, Sebastian Deiries, CC BY-SA 4.0)
Díky evropské observatoři Gaia víme spoustu nových věcí o pohybech hvězd v Mléčné dráze a není proto divu, že její data jsou zřídlem mnoha nových objevů. Nathan Kaib z Institutu planetárních věd v arizonském Tusconu a Sean Raymond z Univerzity Bordeaux díky pozorováním observatoře Gaia odhalili možný zásah cizí hvězdy do Sluneční soustavy.
Velmi těsné přiblížení
Hlavní podezřelou je v tomto případě hvězda HD 7977, žlutý trpaslík spektrální třídy G, který je velmi podobný Slunci, jen je o něco starší. HD 7977 se momentálně nachází v souhvězdí Kassiopeii, ve vzdálenosti asi 247 světelných let, před 2,5 miliony lety se ale podle vědců nacházela mnohem blíž.
Není úplně jasné o jak těsné přiblížení k naší mateřské hvězdě se tehdy jednalo. Data observatoře Gaia naznačují průlet ve vzdálenosti 4 000 až 25 000 astronomických jednotek (AU, vzdálenost mezi Sluncem a Zemí). Kaib s Raymondem spočítali, že dráhy dlouhoperiodických komet nejlépe odpovídají scénáři, kdy se hvězda HD 7977 přiblížila na vzdálenost 6 000 až 10 000 AU od Slunce. Své výsledky uveřejnili na preprintovém serveru arXiv.
Mají-li badatelé pravdu, pak by takové přiblížení určitě rozpoutalo záplavu nových komet, které by zamířily do vnitřní části Sluneční soustavy. I když zatím máme jen nepřímé důkazy, ve vzdálenosti cca 2 000 až 200 000 AU obklopuje Slunce ze všech stran Oortovo mračno, masa mnoha miliard ledových těles, která tam zbyla po vzniku Sluneční soustavy.
Kdyby hvězda HD 7977 skutečně minula Slunce v uvedené vzdálenosti, svou gravitací by zamíchala Oortovým mračnem, jako vařečka polévkou. Její vliv by rozhýbal množství ledových objektů, jejichž pozici do té doby určoval vliv gravitačních polí Mléčné dráhy a z mnoha by se staly dlouhoperiodické komety. Podle Kaiba by to znamenalo, že právě prožíváme pozdní fázi poměrně vzácného a velmi intenzivního „kometárního deště“.