Reklama


Vlci a zubři v paměti Vysočiny: Krajinou posledního vlka

19.02.2018 - Jaroslav Monte Kvasnica

Blankytné nebe klenoucí se nad Českomoravskou vrchovinou vyzývá k dalekým toulkám. Lesy však nejsou jen náhodným shlukem stromů. Jsou to místa s pradávnou pamětí. Je proto možné putovat nejen prostorem, ale i časem

<p>1. ledna 1830 nedaleko Zubří v lokalitě Český les byl poslední legendární vlk Vysočiny postřelen karasínským adjunktem Thiermanem.</p>

1. ledna 1830 nedaleko Zubří v lokalitě Český les byl poslední legendární vlk Vysočiny postřelen karasínským adjunktem Thiermanem.


Reklama

Na štítku pod dřevěnou bustou zubra stojí: „Na památku všem zubrům žijícím na těchto místech na zubří pasece, na které Martin Jíra v dubnu roku 1270 založil vesnici Zubří.“

Zvířata, která dala místu jméno, už tady dnes rozhodně nenajdete. Tichá ves s impozantním chráněným jírovcem maďalem (kaštan koňský, Aesculus hippocastanum) a nedaleko se zrcadlícím Zuberským rybníkem ale i tak určitě stojí za návštěvu. Navíc je všude kolem nádherné okolí s drsnou vysočinskou atmosférou a místy, která si říkají o krátké zastavení.

Stopy dávných časů

Českomoravská vrchovina byla až do počátku 13. století pokryta neproniknutelným hraničním pralesem, který odděloval historické země Čech a Moravy. Neprostupný hvozd protínaly jen uzoučké zemské stezky. Nejznámější z nich – stezka Žďársko–Libická – spojovala Prahu s Brnem. Úzké komunikace byly určeny jen pro pěší poutníky a pro soumary, povozy by jimi neprojely. Smíšený prales poskytoval bezpečné útočiště lesní zvěři.

V hustých lesích kdysi nežili jen zubři, ale i mnoho vlků. Do dnešních dní po nich zůstaly stopy ve jménech vesnic i míst – Vlkov, Vlčatce, Vlčí hrdlo, Vlčí kámen… Dochovalo se také množství pověstí, které si před stovkami let u dýmajících milířů vyprávěli vysočinští uhlíři, a v lesích dodnes můžete objevit stopy po vlčích jamách. Nejznámější z pastí, do nichž se obávané šelmy chytávaly, naleznete za Karasínem.

Panenská divočina se však začala dramaticky měnit již ve 13. století, kdy i do vyšších poloh a hlubokých hvozdů pronikala mohutná kolonizační vlna. Údolím proti toku Svratky postupovali noví a noví osadníci, především z nejjižnějšího cípu Moravy. V okolí nově zakládaných osad pak kácením a žďářením mizel kdysi nedotčený prales.

Vlčí derniéra

Jak mizela divočina, ztráceli se i její divocí obyvatelé. Nejdříve se z Vysočiny někdy v 16. století ztratil los, po něm zubr (poslední zmínka o zdejších zubrech pochází z doby panování Rudolfa II.). Kdy byl vyhuben medvěd nelze s jistotou určit, ale z nepřímých důkazů lze usuzovat, že na Novoměstsku žil ještě v 17. století. Osud posledního vlka Vysočiny je naproti tomu možno zrekonstruovat naprosto přesně…

Dne 1. ledna 1830 nedaleko Zubří v lokalitě Český les byl poslední legendární vlk Vysočiny postřelen karasínským adjunktem Thiermanem do levého předního běhu. O den později poraněnou šelmu dorazil revírník V. Marzik (Mařík?) ze Stříteže. Vlk byl zastřelen v rovenském revíru mitrovského panství (avšak na vojtěchovském katastru). Na scénu dramatu se dostanete po turistické značce – ze Zubří přes vrchy Kamenici a Metodku do Koníkova, Odrance a přes Studnici do Nového Města na Moravě. Lesní stezka vede hlubokými lesy po půdě zdobené bochánky bělomechu sivého (Leucobryum glaucum).

Kolem bystřin a pramenišť s romantickými kulisami kapradin se dostanete k lokalitě Vlčí kámen (722 m n. m.). Na mramorovém pomníčku pod třemi mohutnými buky je psáno: „Zde byl 2. ledna roku 1830 zastřelen revírníkem V. Marzikem ze Stříteže VLK, který vážil 88 funtů a jest na hradě Pernštejně vycpán.“ Jelikož funt (pfund) byl hmotnostní jednotkou o málo přesahující půl kilogramu (513,75 g), znamená to, že poslední vlk vážil bezmála 50 kilogramů. Na hradě Pernštejně byl vycpaný exemplář skutečně vystaven až do roku 1986, kdy byl z důvodu poškození uložen do hradního depozitáře.

Místo dávných bálů

Mnohokrát jsem přemýšlel nad posledními měsíci, týdny a dny osamělého vysočinského vlka. Jak asi tato společenská šelma prožívala samotu? Na teskné volání nepřicházela žádná odpověď, táhlé vytí pouze zažíhalo loveckou vášeň v srdcích dychtivých střelců. Tak, jako je tomu ve vlčích krajinách dodnes…

Nedaleko vlčího památníku se nachází přírodní památka Vlčí kámen. Oblast s bezzásahovým režimem byla vyhlášena v roce 1990 a chrání zbytek starého lesního porostu jedlosmrkové bučiny. Na extrémně klimaticky exponovaném balvanitém svahu ve výšce kolem 750 m n. m. je zachován zbytek starého bukového porostu s přimíšeným smrkem. Stáří buků se pohybuje v rozmezí 140–180 let a bučina s doupnými stromy je významným hnízdištěm ptactva.

TIP: Boj o vlky a proti nim aneb Těžký život beskydských psanců

Dnešní „Přírodní památka Vlčí kámen“ byla dříve mezi lesníky a šlechtici známa pod jménem Sólo. Mittrowská šlechta z Dolní Rožínky zde pořádala letní radovánky a ještě dnes je možné rozeznat uprostřed ohrady nedaleko vstupní brány rovnou čtvercovou plochu. Na čtverci o rozměrech 10 × 10 metrů se konaly taneční zábavy a slavnostně se tu ukončovaly panské hony.

Kronikář František Prudký (nar. 1877) o zmíněné lokalitě napsal do Pamětní knihy obce Roženeckých Pasek: „… Sjíždělo se tam panstvo z celého okolí z Rožínky a Bystřice, při tom jak obyčejně v lese se páchala neplecha. To trvalo tak dlouho až jednou, když byli v nejlepší zábavě, se jim objevilo nějaké zjevení a všecko se rozutíkalo.“ Letní veselice již dávno patří minulosti. Je slyšet jen šepot větru v prastarých korunách.

Daleko do kraje

Nedaleko Vlčího kamene se můžete pokochat překrásnými vyhlídkami na táhlé vlnobití vysočinských kopců. První z nich se otevírá na Kamenici (780 m n. m.), kde se nachází i „patafyzický“ památník Karafiátových Broučků.

Značená turistická stezka vás odtamtud zavede na další nádhernou vyhlídku – vrch Metodka (780 m n. m.), kde se nalézá rovněž památník, tentokrát partyzánské skupiny Miroslava Tyrše (zde zahynuli partyzáni Rufa Krasavina, František Olejník a František Lastovička). Daleké výhledy provedou vaše oči fascinujícím lovištěm posledního vlka Českomoravské vysočiny.

Rady do batohu

Nenechte si ujít

  • Asi kilometr od Vlčího kamene leží samota Kolonie Marie, kterou zde pro lesní dělníky nechala postavit hraběnka Mittrowská – Marie Baworowská. Půvabná samota u lesní mýtiny je dodnes obydlena.
  • Na žluté turistické trase se u kamenného pomníčku „U Hubáčka“ dejte po lesní cestě vlevo směrem na Koníkov. Po chvilce odbočte zarostlou lesní stezkou vpravo a dorazíte ke starému pomníku U tří srnců. Tady prý hrabě Wladimir Mittrowski v roce 1840 zastřelil jednou ranou z kulovnice tři srnce. Šlo o zázračnou náhodu, nebo mysliveckou latinu? To už se dnes nedozvíme. Pomník zde nechal postavit sám pan hrabě.
  • Ve vísce Odranec naleznete impozantní chráněný strom javor klen (Acer pseudoplatanus). Jeho kmen má ve výšce 1,3 m nad zemí obvod 525 cm, výška koruny je 24,5 m a výška stromu 28 m. Odranec je zajímavý i svou minulostí – 11. června 1619 spadly v okolí vsi tři meteority, jeden přímo do vsi, druhý za humny a třetí v blízkém lese. Meteority byly vykopány ze země a odevzdány tehdejšímu majiteli novoměstského panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Jeden se dostal do soukromé sbírky v Telecím. Všechny kameny se však později ztratily. Kuriózní událost se stala námětem pro český fantastický film „Kam zmizel kurýr“, i když scénárista příhodu umístil k Novému Městu nad Metují.

Měli byste vědět

  • K orientaci v popisovaném území dobře poslouží turistická mapa z Klubu edice českých turistů č. 48 – Žďárské vrchy (měřítko 1:50 000).
  • Mnoho místopisných zajímavostí lze získat z průvodce Pavla Svobody Novoměstsko (nakl. SURSUM 2001)
  • Historií území se zabývá kniha Pavla Svobody „Krajem kamení a jeřabin“ (nakl. SURSUM 2002)
  • Osudy posledního vlka Vysočiny i vysočinské vlčí pověsti je možno nalézt v knize J. M. Kvasnici „Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů“ (nakl. Élysion 2009).

Poslední byl vlastně předposlední

Vlk z Vlčího kamene ve skutečnosti nebyl tak docela posledním vlkem na Českomoravské vrchovině. V roce 1917 totiž válečná vřava vyštvala jednoho vlka z Karpat až k Tišnovu. U Skryjí – v kouzelném údolí říčky Loučky – však azyl nenalezl. Byl zastřelen u dvora místního mlýna, kam jej přilákala vůně zabijačky.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V době mise Apollo 12 bylo Alanu Beanovi 37 let.

Vesmír

Který z nich právě lže?

Věda

Ve výjimečných případech dorůstají roháči délky kolem 90 mm. Samičky kladou vajíčka do rozkládajícího dřeva, kterým se slepé larvy živí.

Příroda

Komerční orbitální stanice připravuje hned několik společností

Vesmír

Oliver Nicholls se svým vítězným autonomním čističem oken.

Věda

Uskupení stromů nazvané Lady Bird Johnson Grove upomíná na manželku amerického prezidenta Johnsona.

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907