Všechna kola se musí točit pro Říši: Národně socialistický motoristický sbor

26.12.2019 - Ondřej Jakubčík

Nacistická ideologie v Německu postupně prostoupila téměř každý aspekt běžného života a nejinak tomu bylo také v případě motorismu. Ten se stal klíčovým faktorem v budování armády i průmyslu, a proto postupně nabírala na významu i organizace, která automobily a vše s nimi spojené zastřešovala

<p>Dvojice příslušníků NSKK. Límcové označení prozrazuje, že patří ke Sturmu 23 spadajícího pod 68. Motorstandarte</p><p> </p>

Dvojice příslušníků NSKK. Límcové označení prozrazuje, že patří ke Sturmu 23 spadajícího pod 68. Motorstandarte

 


Reklama

Podle některých zdrojů lze kořeny Národně socialistického motoristického sboru (Nationalsozialistiche Kraftfahrkorps – NSKK) vysledovat až do roku 1922, kdy bylo v Mnichově s pomocí vydavatele novin Völkischer Beobachter zakoupeno pro potřeby útočných oddílů (SA) několik nákladních vozidel. Ty měly „hnědým košilím“ umožnit rychlé přesuny a zároveň sloužit k přepravě propagandistických materiálů. Jejich řidiči a automobiloví mechanici pak sami sebe v rámci strany začali považovat za jakousi speciální skupinu. 

Rasa především 

Teprve 1. dubna 1930 ale Adolf Hitler oficiálně založil Národně socialistický automobilní sbor (Nazionalsocialistische Automobilkorps – NSAK). Jeho členové se zavázali poskytovat svá soukromá vozidla pro potřeby NSDAP, a to zejména k přepravě významných činitelů strany a SA, dále pak ke kurýrním úkolům, výuce řízení a také k provádění školních a propagandistických jízd. Ti členové, kteří vlastnili autoservisy, pak měli ve svých dílnách udržovat vozidla NSAK v perfektním stavu. Vedení organizace, jež zpočátku neměla více než 300 členů, se ujal nejvyšší velitel SA Franz Pfeffer von Salomon, po kterém místo záhy převzal major Adolf Hühnlein – právě on se zasloužil o skutečný rozmach organizace.

Ta byla 20. dubna 1931 přejmenována na Národně socialistický motoristický sbor a jako jedna z oficiálních součástí NSDAP dostala vlastní kancelář, černo-hnědé uniformy a začala vydávat i vlastní propagační materiály. Jelikož šlo v zásadě o polovojenskou formaci, byl zaveden také speciální systém hodností. Vedení NSKK sídlilo do roku 1933 výhradně v Mnichově, pak se ale otevřela i druhá centrála v Berlíně. Krátce po noci dlouhých nožů v červnu 1934 došlo k oficiálnímu „odstřihnutí“ Národně socialistického motoristického sboru od SA a jeho ustanovení coby samostatné organizační složky NSDAP. Sbor se neustále rozrůstal, takže v roce 1941 měl již na půl milionu členů. Zájemci o vstup přitom nemuseli mít vlastní vůz, a dokonce ani řidičský průkaz, vyžadovalo se však od nich splnění rasových předpokladů. 

V míru...

NSKK postupně zastával stále pestřejší paletu úkolů. Kromě již zmíněného zajišťování přepravy prominentních straníků či výuky řidičského umění vlastních členů se organizace podílela na školení vojáků, poskytovala silniční asistenční služby, organizovala dopravní výchovu, její příslušníci v případě potřeby řídili provoz na křižovatkách a monopol měla také na motoristický sport. Důležitou roli NSKK sehrála i během berlínských olympijských her v roce 1936, a to nejen při běžných transportních úkolech, ale také v rámci propagandy, když její členové vozili zahraniční sportovní delegace po naplánovaných výletech a vyhlídkových trasách.

Zároveň nelze pominout ani tu nejtemnější stránku sboru, jehož členové se často podíleli na zločinech páchaných mateřskou stranou – zmínit lze například účast příslušníků NSKK na protižidovských pogromech během takzvané křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Adolf Höhnlein působil jako Korpsführer NSKK až do své smrti v roce 1942, kdy jej nahradil Erwin Kraus. Tehdy se už organizace ve velké míře podílela na válečném úsilí třetí říše. Již od roku 1938 poskytovala kurýrní a dopravní služby ve prospěch Organizace Todt, která stavěla pásmo opevnění známé jako Westwall a činnost těchto dvou složek se pak prolínala i v dalších letech. V rámci megalomanských stavebních projektů posléze vznikla také zvláštní standarta NSKK podřízená  dvornímu architektovi třetí říše Albertu Speerovi. V té době se NSKK geograficky dělila do pěti hlavních seskupení (Motorobegruppen) nazvaných Jih, Sever, Východ, Západ a Střed.

...i ve válce

Pracovala také se dvěma přidruženými organizacemi: mládežnickou Motor-Hitlerjugend a „námořnickou“ Marine-NSKK, která cvičila muže v údržbě a řízení plavidel určených pro říční dopravu, ale také se zaměřovala na instruktáž vojáků, zejména ženistů, v ovládání malých útočných a vyloďovacích člunů. Po zahájení frontových operací se jednotky NSKK často pohybovaly za bojovou linií a zajišťovaly přepravu mužstva, munice či zásob. V rámci Wehrmachtu přitom sbor působil jako pomocná organizace, a nikoliv jen jako přidružená část. To členům NSKK v případě zajetí poskytovalo velmi důležitá práva dle ženevských konvencí.

Po úspěšném tažení na západ vznikl i zvláštní útvar NSKK podřízený Luftwaffe, neboť na obsazená letiště bylo před úderem na Velkou Británii třeba dopravit velké množství materiálu. Tato formace se pak nadále rozrůstala, aby později zodpovídala za zásobování všech frontových letišť. Významné nasazení čekalo na příslušníky Národně socialistického motoristického sboru i v rámci operace Barbarossa, neboť říšský vůdce SS Heinrich Himmler rozhodl o zapojení devíti dopravních rot do tohoto tažení a později se sbor do bojů na východní frontě zapojoval ještě silněji. Také na tomto válčišti byla zdokumentována celá řada případů účasti členů NSKK na masakrech Židů či partyzánů, nicméně pokud padl člen sboru do zajetí právě na východní frontě, mohl coby součást stranické struktury na slušné zacházení většinou zapomenout. 

Blíží se konec 

Nepříznivý vývoj války se brzy promítl i do úkolů členů NSKK, kteří byli stále častěji nasazováni při likvidaci následků spojeneckých náletů na německá města. Za tím účelem vznikla v roce 1943 i speciální složka nazvaná NSKK-Katastrophendienst. Vzhledem k těžkým ztrátám na frontách musel sbor také přistoupit k náboru zahraničních dobrovolníků, zejména Francouzů, Belgičanů a Nizozemců. Někteří z nich přitom brali vstup k NSKK jako odrazový můstek pro přijetí k Waffen-SS.

TIP: Recept na válku: Čím oslovoval Adolf Hitler své voliče a co jim sliboval?

Postupně se ale sám sbor stal rezervoárem při hledání záloh pro stále prořídlejší řady Wehrmachtu. Jeho příslušníci tak dostávali povolávací rozkazy, procházeli výcvikem a byli buď zařazováni do již existujících útvarů, nebo se podíleli na formování nových – jedním z nich se stala i tanková brigáda 106 „Feldherrnhalle“. V posledních měsících konfl iktu pak docházelo k zařazování členů NSKK do narychlo stavěných bojových skupin nebo jednotek Volkssturmu. Když nacistické Německo kapitulovalo, Národně socialistický motoristický sbor byl rozpuštěn, zakázán a jeho majetek propadl státu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti

Koncil v Clermontu. Papež Urban II. zde využil první kruciátu k vlastnímu zviditelnění.

Historie

Král Jiří VI. na inspekci bitevní lodi Duke of York

Válka

Staré známé léky mohou překvapit

Věda

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Vesmír

Přibližná rozloha kráteru Yarrabubba v australské pustině.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907