Výchova na dvoře nejkatoličtějším: Jak vypadalo dětství a mládí Ferdinanda I.?

25.07.2020 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Politiku budoucího českého, uherského a římského krále Ferdinanda I. silně ovlivnilo dětství, které strávil na španělském královském dvoře a v Nizozemsku

<p>Ferdinand strávil dětství ve Španělsku</p>

Ferdinand strávil dětství ve Španělsku


Reklama

Pozdější císař Svaté říše římské – Ferdinand I. Habsburský se narodil 10. března 1503 na zámku Alcalá de Henares u Madridu jako mladší syn kastilského krále Filipa Sličného a Jany I. Kastilské, dědičky španělského trůnu.

Ve španělském prostředí, v němž byl vychováván, se údajně těšil značné oblibě, ba co více, stal se i pevnou součástí rodiny svých královských prarodičů, v níž vyrůstal. Ke dvoru dědečka, jenž vládl v Aragonii a Kastilii, byl po smrti svého otce Filipa odvezen už jako čtyřletý, neboť král Ferdinand II. Aragonský měl v úmyslu vychovat z vnuka svého následníka. Mezitím Karel, bratr malého Ferdinanda, vyrůstal na dvoře své tety Markéty Habsburské, místodržitelky v Nizozemí.

Zmíněné skutečnosti částečně narušují tradiční konstrukci, dle které starší bratr z titulu prvorozenectví od počátku bral všechny dostupné hodnosti, zatímco mladší potomek stál odsunut stranou. Do mocenské hry totiž po smrti otce obou bratrů zásadně vstupovali jejich dědečkové Maxmilián I. a Ferdinand Aragonský. Z dnešního pohledu se zdá být rovnice velmi jednoduchá: o dva trůny, tedy španělského a římského království, se ucházeli dva pretendenti. Podle soudobých mocenských záměrů jednotlivých stran však otázka takto vůbec nestála, mimo jiné i kvůli tomu, že se Habsburkové ani zdaleka nemohli považovat za jediné uchazeče o říšský trůn.

Uvolněte místo pro krále!

Řešení dosud zcela nevyjasněných nástupnických otázek uspíšila smrt Ferdinanda II. Aragonského roku 1516. Dědička španělského trůnu a Ferdinandova dcera Jana již kvůli své rozvinuté psychické chorobě nebyla schopna vlády, na trůn tedy nastoupil její syn Karel. Během jeho příjezdu do Španělska došlo k mírně paradoxní situaci, neboť kvůli složitým smlouvám uzavřeným dědečky obou bratrů musel zemi současně s Karlovým vstupem na španělskou půdu jeho třináctiletý bratr Ferdinand opustit a odebrat se do Burgundska na bratrovo místo.

O dospívajícího Ferdinanda se v Nizozemí postarala teta Markéta, dcera Maxmiliána I. a Marie Burgundské. Mladý Habsburk však nezůstal na jejím místodržitelském dvoře osamocený, neboť Markéta se stala poručnicí většiny ze šesti nezletilých dětí, které zůstaly po smrti jejího bratra Filipa, protože jejich matka byla kvůli své psychické chorobě k péči o děti nezpůsobilá.

Markéta byla vzdělaná žena s bohatou knihovnou a velkou znalostí španělských reálií, díky čemuž se s ní Ferdinand dokázal rychle sblížit. V Nizozemí se také druhorozenému následníkovi otevřel svět renesanční vzdělanosti, zcela odlišný od upjaté a strnulé katolické kultury ve Španělsku. Budoucí vladař se tak mohl setkat například s produkcí proslulého humanisty Erasma Rotterdamského.

Tři roky, které Ferdinand strávil na Markétině dvoře, jej zásadním způsobem zformovaly a ovlivnily celý jeho život. Stal se z něj neobyčejně vzdělaný mladý muž, který plynně ovládal několik jazyků. Němčina, pro jeho budoucí uplatnění zcela zásadní jazyk, však mezi nimi zatím chyběla, vcelku pochopitelně – ještě ji nepotřeboval. Ferdinandův rozhled po soudobé Evropě, kterou právě v této době, roku 1517, nábožensky „rozlomil“ Martin Luther svou nekompromisní kritikou církve, se stal jedním z klíčových vkladů umožňujících, aby posléze oba habsburští bratři v relativní shodě spravovali jim svěřená území.

Kde bude vládnout druhorozený?

Po smrti císaře Maxmiliána I. roku 1519 se hlavou habsburského domu stal Karel V. Jedním ze základních rysů jeho osobnosti byla sebekázeň, vlastnost právě u Habsburků silně vyvinutá. Díky ní dokázal ve veřejném i osobním životě stavět na první místo závazky k rodu, nikoli své vlastní ambice. Co může tuto charakteristiku demonstrovat lépe než fakt, že se Karel vzdal sňatku s českou a uherskou princeznou Annou ve prospěch Ferdinanda, aby se ten následně mohl etablovat ve střední Evropě? 

Nicméně trvalo určitou dobu, než se vzniklá mocenská asymetrie mezi oběma bratry urovnala. Posuďte sami: Karel se stal jako Karel I. roku 1516 španělským králem a posléze roku 1520 jako Karel V. králem římským. Od dětských střevíčků nosil titul burgundského vévody, ale v letech 1519–1521 byl i rakouským arcivévodou. Za této situace nezůstávalo Ferdinandovi stojícímu na prahu dospělosti nic, o co by se mohlo opírat jeho světské panování.

TIP: Bití, týrání hladem a ponižování: Tak vypadala výchova princů a princezen

Tyto třecí plochy vznikly částečně i proto, že císař Maxmilián I. za svého života jasně neurčil, kdo se má stát jeho nástupcem. Jeho dcera Markéta Habsburská navíc na římský trůn prosazovala svého chráněnce Ferdinanda, ale to starší Karel docela briskně odmítl s poukazem na nedělitelnost moci v habsburském domě. Ovšem tak jako tak musel s ohledem na rodovou stabilitu a do té doby nevídaný rozsah území, které coby panovník spravoval, svému mladšímu bratrovi poskytnout „nějaké“ majetky, nad kterými by mohl samostatně vládnout.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V mělkých tůních a loužích na jihu Afriky se letos namnožily sinice. Pro zhruba 330 slonů to bylo fatální.

Věda

Kosmická loď Crew Dragon přepsala historii – stala se prvním soukromým plavidlem, které vyneslo na Mezinárodní vesmírnou stanici astronauty. Šlo o dosavadní vrchol Muskovy kariéry.

Zajímavosti

Vídeňské setkání Vladislava Jagellonského s císařem Maxmiliánem

Historie

Umělecké ztvárnění dvojhvězdy Sirius A a B. Jasnost této nejzářivější hvězdy noční oblohy se bude příštích 60 tisíc let ještě zvyšovat.

Vesmír
Zajímavosti

 Mi-28 při odpalu klamných cílů, které mají zmást tepelně naváděné rakety

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907