Vypouštěné zlaté rybičky devastují ekosystémy amerických jezer

22.07.2021 - Stanislav Mihulka

Z roztomilých akvarijních rybiček se na řadě míst světa stává nepříjemný invazní druh, který rozvrací místní ekosystémy

<p>Přerostlá akvarijní rybička z jezera Keller v Minnesotě.</p>

Přerostlá akvarijní rybička z jezera Keller v Minnesotě.


Reklama

Karasi zlatí, čili zlaté rybky, pocházejí z východní Asie, kde byli chováni před více než tisícovkou let. Dnes jsou jedněmi z nejběžnějších akvarijních ryb a bývají k vidění na většině míst světa. Problém je v tom, že lidé mívají sklony je z různých pohnutek vypouštět „na svobodu“. Z akvarijní ryby se pak stává časovaná bomba, která může zničit celé vodní ekosystémy.

V poslední době mají se zlatými rybkami či spíše rybami potíže v amerických jezerech. Úřady města Burnsville, jižně od Minneapolisu, nedávno důrazně žádaly místní obyvatele, aby přestali vypouštět zlaté rybky do zdejších jezer. Karasi zlatí v domácích akváriích dorůstají velikosti kolem 5 centimetrů. Po vypuštění do rybníku či jezera ale mohou dosáhnout až téměř půlmetrové délky a váhy 2 kilogramů. 

TIP: Invaze krasavců: Proč jsou perutýni ohniví v oceánu tak úspěšní?

Z milých akvarijních rybek se tak stává nepříjemný invazní druh. Přerostlí karasi zlatí ryjí na dně rybníku či jezera. Zakalují vodu a likvidují vodní rostliny. Svou přítomností rozvracejí potravní vztahy mezi organismy. Problém je i v tom, že ve volné přírodě často přežijí velmi dlouhou dobu, až 25 let. Jejich specialitou je, že díky speciálnímu metabolismu vydrží až 5 měsíců bez přísunu kyslíku, takže přečkají i v malých zamrzlých tůních. Společně s rychlým množením to dělá ze zlatých rybek agresivního dobyvatele rybníků a jezer po celém světě. 

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907