Vypouštěné zlaté rybičky devastují ekosystémy amerických jezer

22.07.2021 - Stanislav Mihulka

Z roztomilých akvarijních rybiček se na řadě míst světa stává nepříjemný invazní druh, který rozvrací místní ekosystémy

<p>Přerostlá akvarijní rybička z jezera Keller v Minnesotě.</p>

Přerostlá akvarijní rybička z jezera Keller v Minnesotě.


Reklama

Karasi zlatí, čili zlaté rybky, pocházejí z východní Asie, kde byli chováni před více než tisícovkou let. Dnes jsou jedněmi z nejběžnějších akvarijních ryb a bývají k vidění na většině míst světa. Problém je v tom, že lidé mívají sklony je z různých pohnutek vypouštět „na svobodu“. Z akvarijní ryby se pak stává časovaná bomba, která může zničit celé vodní ekosystémy.

V poslední době mají se zlatými rybkami či spíše rybami potíže v amerických jezerech. Úřady města Burnsville, jižně od Minneapolisu, nedávno důrazně žádaly místní obyvatele, aby přestali vypouštět zlaté rybky do zdejších jezer. Karasi zlatí v domácích akváriích dorůstají velikosti kolem 5 centimetrů. Po vypuštění do rybníku či jezera ale mohou dosáhnout až téměř půlmetrové délky a váhy 2 kilogramů. 

TIP: Invaze krasavců: Proč jsou perutýni ohniví v oceánu tak úspěšní?

Z milých akvarijních rybek se tak stává nepříjemný invazní druh. Přerostlí karasi zlatí ryjí na dně rybníku či jezera. Zakalují vodu a likvidují vodní rostliny. Svou přítomností rozvracejí potravní vztahy mezi organismy. Problém je i v tom, že ve volné přírodě často přežijí velmi dlouhou dobu, až 25 let. Jejich specialitou je, že díky speciálnímu metabolismu vydrží až 5 měsíců bez přísunu kyslíku, takže přečkají i v malých zamrzlých tůních. Společně s rychlým množením to dělá ze zlatých rybek agresivního dobyvatele rybníků a jezer po celém světě. 

 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907