Výprava maličkých: Proč vyrazili bojovat s nevěřícími zrovna děti?

27.01.2019 - Robert Vlk

Když se otrhanému chlapci Štefanovi z Cloyes zjevil Ježíš a vyslal ho osvobodit Jeruzalém, zprvu ho nikdo nebral vážně. Shromáždil však na třicet tisíc následovníků…

<p>Dětská křížová výprava</p>

Dětská křížová výprava


Reklama

Od dobytí Jeruzaléma během první křížové výpravy uběhlo už více než 100 let. Během nich se uskutečnily další tři výpravy, všechny však ztroskotaly. Od roku 1187 byl navíc Jeruzalém opět v rukou muslimů. Nic na tom nezměnila ani nákladná třetí výprava z roku 1189, natož čtvrtá z roku 1204, která se namísto muslimského panství zaměřila na byzantskou říši a barbarským plundrováním jejího hlavního města Konstantinopole znesvětila celý účel i smysl kruciát. Nebylo se tedy co divit, že sílily kritické hlasy namířené proti hříšnosti mocných tehdejšího světa, a naopak vyzdvihující pokoru a prostotu těch nejchudších, jímž mělo ostatně patřit království nebeské.  

Štěpán velí bojovat za Jeruzalém

Tyto hlasy vyslyšel v polovině roku 1212 mladý francouzský chlapec Štefan z Cloyes. Podle jeho vlastních slov se mu v podobě poutníka zjevil sám Ježíš a vyzval jej, aby šel osvobodit Jeruzalém. S tímto poselstvím neochvějně zamířil za francouzským králem Filipem II. Augustem, na něhož však proroctví chudého otrhaného chlapce nijak nezapůsobilo. V Saint Denis se však našlo dost oddaných posluchačů, a brzy jej na jih následovali převážně mladí lidé. Podle některých – nepochybně přehnaných údajů jich mělo být až 30 tisíc.

Středověk byl světem zázraků, kde se realita mísila se snem, světem, kde Bůh vstupoval do každodenního života urozených i prostých lidí. Ti z kronikářů, kteří se o této křížové výpravě vyjadřovali s obdivem, v ní viděli naplnění evangelijního výroku, že království nebeské patří dětem. Z toho usuzovali, že jedině nevinným a neozbrojeným se může dostat pomoci od samotného Boha. Ne všichni ovšem smýšleli podobně. Fanatismus chudého ale zřejmě velmi charismatického vůdce Štěpána nenakazil francouzského krále, který ještě na svém území část výpravy rozptýlil.

Přesto se některým podařilo dorazit až do přístavu v Marseille. Tam se jich ujali dva místní kupci. Slíbili vyhladovělým a vyčerpaným dětem pomoc a nechali přivézt sedm lodí, na něž dětské poutníky nalodili. Zřejmě však usoudili, že jejich šance na úspěch jsou mizivé, a tak místo aby je vyslali proti Saracénům bojovat, raději je rovnou prodali. Dvě lodi se u Sardinie potopily a cestující zahynuli. Zbytek dětí, které dorazily do Alexandrie a k alžírskému pobřeží, skončilo na trzích s otroky. Čtyři sta z nich měl koupit místní chalífa. Zvláštní péče se u něj dostalo jen klerikům. Pár z nich se po 18 letech vrátilo zpět do Evropy a mohlo tak poreferovat o nešťastném osudu celé výpravy. Bůh dětem nepomohl…     

Desetiletý Mikuláš slibuje zázraky

Zcela nezávisle na francouzském tažení se začaly podobné věci dít i v Německu. Na jaře roku 1212 jistý chlapec jménem Mikuláš, podle některých zpráv sotva desetiletý, v Porýní začal kázat o novém křížovém tažení. Všem sliboval zázrak. Křižáci nebudou potřebovat žádné lodě, neboť až dojdou k moři, Bůh zajistí, že se před nimi rozestoupí. Dav nezletilých chlapců, žen a dívek se proto vydal z Kolína přes porýnská města směrem k brennerskému průsmyku a překročil Alpy. Ti, co neumrzli či neumřeli hladem, se v srpnu objevili v Janově a dalších severoitalských městech.   

Byla to však pouhá hrstka z původního počtu. Podle jednoho janovského kronikáře mělo dojít do přístavu sedm tisíc neozbrojených mužů, žen a dětí, kteří nesli rance, kříže a trumpety. Ty měly suplovat biblické polnice, pomocí níž měl být Jeruzalém dobyt. Ale ani tentokrát Bůh nezasáhl ve prospěch zúčastněných. Moře se nerozestoupilo, a tak rozčarovaným „maličkým“ nezbývalo nic jiného než se pokusit o návrat domů. Část z nich sice ještě pokračovala dál na jih do Říma, kde jim papež Inocenc III. na jejich prosbu udělil rozhřešení, zbytek se však vydal na cestu zpět. 

Děti nejsou tím, čím se zdají být 

Jedna z největších historických záhad dětské křížové výpravy spočívá v otázce, zda oni maličcí poutníčci byli skutečně dětmi. Dlouho se o tom nepochybovalo, ale věc není tak jasná, jak se zdá. Oříškem a zároveň klíčem k pochopení, co se vlastně v roce 1212 odehrálo, leží v označení, které kronikáři pro tuto událost používali. Latinsky se jedná o sousloví peregratione puerorum, což se nejčastěji překládá jako pouť chlapců.

Poutí se ve středověku označovaly křížové výpravy a křižákům se dlouho neříkalo jinak než poutníci. Kdo však byli oni chlapci? Latinské slovo pueri má mnoho významů. Krom „chlapec“ ho lze také překládat jako chudého, nuzného člověka mladšího věku, bez vzdělání a rodiny. Tedy příslušníka té nejnižší vrstvy středověkých zemědělců. Slovo puer tak může daleko více ukazovat na sociální původ než na věk. 

Proč vlastně?

Historikové nemají zcela jasno ani v příčinách této zvláštní křížové výpravy. Na rozdíl od všech předešlých ji nevyhlásil papež. Církev ji tudíž ani nepropagovala a v kostelích ani kazatelnách se o ní nikdo nemohl dozvědět. Byla první výpravou, která vznikla z vlastní iniciativy zúčastněných. Ve stejné době se vedly ještě dvě křížové výpravy. Jedna proti Maurům na pyrenejském poloostrově a druhá proti albigenským katarům v jižní Francii. Ani jedna však s dětskou křížovou výpravou neměla nic společného, naopak prostota dětí byla často kladena do protikladu ke kruciátám dospělých hříšníků. 

TIP: Křížová výprava do Jeruzaléma: Kdo byl první křižácký panovník v Levantě?

Na poutě a křížové výpravy se lidé přidávali nejen ve snaze osvobodit Svatý hrob, ale také pro odpuštění svých hříchů. I to bylo možným důvodem účasti. Její hlavní příčinu však zřejmě musíme hledat v problémech doby. Ve vrcholném středověku došlo totiž k nárůstu obyvatelstva. Na zemědělských usedlostech bylo najednou těsno. Na nejmladší potomky nezbývalo vůbec žádné dědictví a živili se často jako prostí pastýři. Historikové vývoj ve společnosti označují za ekonomickou revoluci a o těch nejchudších se vyjadřují jako o jejích obětech. 

Vznikl tak jakýsi zemědělský proletariát, sestávající z mladších synů, kteří neměli majetek, byli vyřazeni z dědického práva a jako takoví se nemohli ani oženit. To oni měli převážně tvořit podstatné jádro křížové výpravy z roku 1212. Vydali se na dalekou pouť do Jeruzaléma, protože neměli co ztratit. Alespoň ve svých představách.

  • Zdroj textu:

    100+1 historie

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Zajímavosti

Současný prototyp zpracuje 100 kg plastů za hodinu a vyrobí z nich 100 litrů ropy. V rafinerii následně ze syntetické ropy vznikají benzin, nafta a polymery.

Zajímavosti
Historie

Snímek malé části oblohy zachycuje několik tisíc galaxií

Vesmír

Pocházejí zabavené sloní kly z nedávno uloveného zvířete? Na to dá odpověď metoda zjišťující množství radiouhlíku v dané tkáni.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907