Vzácný modrásek bahenní: Kukačka mezi motýly
Populace modráska bahenního v Česku sice poklesla, ale stále se dá říct, že se u nás těmto motýlům relativně daří. Na několika místech tak stále můžeme pozorovat druh, který si za chůvy nastupujících generací zvolil luční mravence
Čeleď modráskovitých (Lycaenide) celosvětově čítá asi 6 000 druhů a 40 % známých motýlích druhů patří právě do této čeledi. V Česku se vyskytuje 48 modráskovitých, mezi něž se počítá i modrásek bahenní – motýl, který se mimo jiné vyznačuje neobyčejně zajímavým životním vývojem.
V Česku stále odolává
Areál výskytu modráska bahenního (Phengaris nausithous) zahrnuje dlouhý pás od západní Evropy (z Francie) po střední Sibiř (k řece Jeniseji), s několika izolovanými ostrůvky výskytu v severní části Pyrenejského poloostrova, v jižní části Balkánu (Bulharsko), ve východním Turecku a na Kavkaze.
Bohužel extrémní specializace tohoto druhu a nároky na životní prostředí přivedly modráska bahenního až na samotný práh vymření na většině lokalit západní Evropy. Je potěšitelné, že v České republice jsou stavy tohoto motýlka s rozpětím křídel pouhých 28–33 mm uspokojivé, a dokonce na území severní Moravy, v Bílých Karpatech, na Českomoravské vrchovině a v jižních a východních Čechách se můžeme pyšnit nejpočetnější populací v rámci celé Evropy. I na našem území sice jeho stavy poklesly (odborníci odhadují, že asi o 24 %), ovšem v současnosti u nás modrásek bahenní není akutně ohrožen.
Nerozlučná dvojice
Modrásek bahenní je úzce vázán na svou hostitelskou rostlinu – krvavec toten (Sanguisorba officinalis), tudíž se jeho stanovištní nároky kryjí s nároky totenu. Krvavec toten roste na vlhkých loukách a pastvinách, na okrajích pramenišť a ve vyšších polohách v travnatých porostech podél cest. Vyžaduje hluboké, vlhké, slabě alkalické až mírně kyselé půdy, chudší na dusík. V Česku byl v minulosti krvavec toten rozšířen po celém území od nížin až do podhůří, ovšem kvůli melioracím a rozorání lučin jeho stavy výrazně poklesly.
Kanibalové uvnitř květů
Imaga (dospělci) modráska bahenního létají od konce června do srpna. Tito motýli jsou monovoltinní (mají potomstvo jedenkrát ročně). Čile přeletují po lokalitách a jejich doletovou vzdálenost odhadují experti na maximálně 5,1 km (což je při jejich drobnosti úctyhodné). Populační hustota modrásků bahenních závisí na specifickém charakteru lokalit; obecně se odhaduje, že v období největšího „provozu“ létá kolem 1 000 exemplářů na jednom hektaru.
Po oplodnění kladou samičky vajíčka do okvětních hlávek krvavce totenu (cca po pěti vajíčkách do jedné hlávky), přičemž preferují starší a vyšší květní hlávky. Mezi vědci je diskutována otázka, zda samičky dávají přednost rostlinám v těsné blízkosti mravenišť. Terénní pozorování tomu nenasvědčují.
Vajíčka se líhnou zpravidla za týden a poté se housenky živí další dva až tři týdny uvnitř květu. Odborníci upozorňují, že v květech může docházet k mezidruhové konkurenci a ke kanibalismu s housenkami modráska očkovaného.
Adopce není bez rizik
Po opuštění živné rostliny se housenky rozptýlí jen do vzdálenosti několika centimetrů. Protože svým exteriérem aktivně napodobují mravenčí larvy, jsou brzy poté adoptovány lučními mravenci Myrmica rubra (někdy i Myrmica scabrinodis) a přeneseny do mraveniště. Adopce trvá jen asi 4–6 minut, ale zadaří se pouze v případě, že mraveniště je od místa nálezu vzdáleno do dvou metrů. V opačném případě housenka umírá, přičemž celková mortalita od vajíčka po adopci housenek se pohybuje mezi 20 až 40 %.
Vysoká je ovšem i mortalita housenek v mraveništích – odhaduje se na 80–90 %. Podle odborníků je vysoká úmrtnost způsobena tím, že vypadlé housenky zřejmě sbírají všichni mravenci druhu Myrmica, ale pouze u některých z nich mohou housenky dokončit svůj vývoj. Housenky v mraveništích také ohrožují parazité, u modrásků bahenních bylo zjištěno napadení lumky.
Mravenci jako hostitelé
Myrmekofilie, tedy vazba určitých živočichů k mravencům, je v čeledi modráskovitých velmi rozšířená. Má různé podoby: může jít o koexistenci, symbiózu i parazitismus.
Druhy mravenců rodu Myrmica vytvářejí svá mraveniště v zemi, někdy žijí pod kameny nebo tlejícím dřevem. Ve vlhkých a chladnějších biotopech stavějí hnízda v chomáčcích trávy, které zastřešují zbytky rostlin a kousků půdy. Tím vytvářejí jakási solária, která způsobují zvýšení teploty uvnitř mraveniště. Naopak v horkých a suchých biotopech staví hnízda v půdě k nimž vedou jen dva malé otvory – vchody.
Mravenci rodu Myrmica loví drobounký hmyz, živí se částmi rostlin a také pozůstatky mrtvých živočichů a odumřelých rostlin. Rovněž aktivně vyhledávají kolonie mšic a živí se medovicí.
Příživníci i dravci
Housenky se v mraveništích chovají jako kukaččí mláďata. Nechávají se krmit mravenčími dělnicemi a aby je přesvědčily o své „domácí příslušnosti“, vylučují sekrece sladkých výměšků. Pravděpodobně tak napodobují mravenčí feromon a zřejmě se rovněž přizpůsobily chemickému složení kutikuly svých hostitelů.
Pokud však hostitelské mraveniště neprosperuje a mravenčí kolonie je slabá, živí se housenky larvami a kuklami mravenců. Po přezimování se v hnízdech mravenců kuklí. Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. a RNDr. Jan Uřičář však upozorňují na zajímavý fakt: „Aby se omezila rizika vyhynutí motýla na stanovišti v nepříznivých letech, některé housenky prodlužují svůj vývoj v mraveništi na více let.“
Klíčové mozaiky
Modráska bahenního ohrožuje především změna obhospodařování krvavcových luk. Ve druhé polovině 20. století byly lučiny většinou zmeliorovány a intenzivně hnojeny, rozorány nebo dvakrát ročně koseny strojově. Strojové kosení přitom ničí hnízda hostitelských mravenců. Řada tradičních lokalit byla naopak nechána ladem a zarostla dřevinami, nebo byla uměle zalesněna.
Lokality s výskytem modráska bahenního je nezbytné obhospodařovat mozaikovitě, aby byla zachována členitost jeho mikrostanovišť. Kosení je vhodné provádět ručně pouze jednou ročně (v červnu nebo na podzim). Mozaikovité kosení zajišťuje motýlům stálý zdroj nektaru a bohatou nabídku různě starých květních hlávek krvavce totenu.
TIP: Šum andělských křídel: Nádherné barvy výjimečných motýlů
V případech, že není možné zajistit mozaikovité kosení, je nezbytné lokality rozdělit na několik částí kosených střídavě jednou za dva roky nebo alespoň ponechat nekosené příčné pásy a široké lemy. Citlivá péče o vhodné lokality je odměněna nejen křidélky modrásků, ale i bohatou biodiverzitou. A to za to rozhodně stojí!
