Vzdálená hvězda na devět měsíců pohasla: Astronomové u ní nyní odhalili obří mračno kovových par
Astronomové objevili obří mračno odpařených kovů, které na měsíce utlumilo světlo vzdálené hvězdy. Detailní pozorování navíc naznačují, že toto mračno je gravitačně vázané na dosud neznámý objekt.
Astronomové narazili na mimořádně neobvyklý jev: obrovské mračno odpařených kovů (prvků těžších než helium), široké zhruba 200 milionů kilometrů, které na dlouhé měsíce utlumilo světlo vzdálené hvězdy. Ještě podivnější ale je, že patrně nejde o „volně plující“ mračno. Podle astronomů se zdá, že by mohlo být gravitačně vázané k prozatím neznámému tělesu.
Vše začalo v září 2024, kdy Slunci podobná hvězda J0705+0612, vzdálená asi 3 000 světelných let od nás, náhle potemněla. Její jas byl až čtyřicetkrát nižší proti běžnému stavu. Toto snížení jasnosti trvalo devět měsíců a skončilo až v květnu 2025, kdy se hvězda vrátila ke své běžné jasnosti. Tak dramatické a dlouhé ztemnění je u Slunci podobných hvězd extrémně vzácné.
„Hvězdy jako Slunce jen tak nepřestanou zářit bezdůvodně,“ potvrzuje astronomka Nadia Zakamska z Univerzity Johnse Hopkinse. Spolu s kolegy proto zahájila detailní pozorování pomocí několika špičkových observatoří, včetně Gemini South na chilské hoře Cerro Pachón, 3,5metrového dalekohledu na observatoři Apache Point a 6,5metrovými Magellanovými dalekohledy na chilské observatoři Las Campanas.
Planeta, nebo malá hvězda?
Kombinace nových měření a archivních dat přivedlo vědce k závěru, že hvězdu dočasně zakryl pomalu se pohybující oblak plynu a prachu. Získaná data ale naznačují, že se toto mohutné mračno nepohybuje volně. Zdá se, že je drženo pohromadě gravitací a spojeno se sekundárním objektem obíhajícím kolem hvězdy daleko od středu planetární soustavy.
Toto těleso se zatím vědcům identifikovat nepodařilo, musí být ale dostatečně hmotné. Z pozorování vyplývá, že jeho hmotnost musí být několikanásobně větší než hmotnost Jupiteru a mohlo by být i větší. Mezi další zvažované možnosti patří planeta, hnědý trpaslík nebo hvězda s extrémně nízkou hmotností. Pokud se ukáže, že neviditelný objekt je hvězda, oblak by byl klasifikován jako cirkumsekundární disk, což znamená disk materiálu obíhající kolem menšího člena binární soustavy. Pokud by se jednalo o planetu, struktura by byla cirkumplanetárním diskem.
Kovové mračno v detailu
K určení složení mračna vědci využili vysoce citlivý spektrograf GHOST na dalekohledu Gemini South. Během dvouhodinového pozorování, kdy se mračno nacházelo přímo před hvězdou, se jim podařilo nejen rozluštit jeho chemické složení, ale i odhalit vnitřní pohyb plynu.
Ukázalo se, že oblak je bohatý na prvky těžší než vodík a helium. Detekovány byly například železo a vápník, a to ve formě vířících větrů z plynného kovu. Poprvé v historii tak astronomové dokázali trojrozměrně zmapovat pohyb plynu v disku, který obíhá sekundární objekt, ať už planetu, nebo malou hvězdu. Mapování rychlosti a směru těchto „kovových větrů“ navíc potvrdilo, že se mračno pohybuje nezávisle na hlavní hvězdě – další důkaz, že je skutečně vázáno k záhadnému průvodci.
Pozůstatek planetární srážky?
Zajímavou otázkou je, jak takový oblak vlastně vznikl? Podle vědců by mohlo jít o důsledek srážky dvou planet, které kdysi obíhaly hvězdu J0705+0612. Takový náraz by do okolního prostoru vyvrhl obrovské množství prachu a kovového materiálu, jenž by se následně mohl zformovat do pozorovaného disku.
Podobné kolize jsou běžné v mladých a chaotických planetárních systémech, což ale není případ systému u hvězdy J0705+0612. Jeho stáří totiž vědci odhadují na zhruba dvě miliardy let.
„Tato událost nám ukazuje, že i ve vyspělých planetárních systémech může docházet k dramatickým srážkám,“ říká Zakamska. „Je to živá připomínka toho, že vesmír zdaleka není statický – je to pokračující příběh stvoření, ničení a transformace.“
