Waddenské moře patří k nejdůležitějším cílům vodních stěhovavých ptáků na světě. Tamní písčité i bažinaté plochy, v nichž se mísí slaná voda se sladkou, totiž nabízejí nepřeberné množství potravy. Opeřenci tam proto s oblibou odpočívají během migrací, a někteří v místě i přezimují
Letecký pohled na území německého národního parku Schleswig-Holsteinisches Wattenmeer.
Waddenské moře neboli Waddenzee se rozkládá na severu Nizozemska, mezi pevninou a Frískými ostrovy, odkud se přelévá za hranice Německa až do Dánska. Celkově se táhne v délce asi 500 km a zabírá plochu 11 434 km². Velkou část jeho rozlohy vyplňují přechodové zóny mezi souší, mořem i sladkovodním prostředím, a v místě tak najdeme písečné louky, mokřady, slané močály, ústí řek, pláže či duny. Vzniká tím domov pro rozmanitou faunu i flóru: Ve slaných bažinách se vyskytuje přibližně 2 300 druhů rostlin a živočichů, zatímco v oblastech mořských a brakických, kde se mísí slaná a sladká voda, žije dalších 2 700 druhů.
Waddenzee je plytké a proměnlivé: Zásadně jej totiž ovlivňuje příliv a odliv. Při odlivu se z velké části mění v souš a na pevninském břehu i u Fríských ostrovů se objevují souvislé bahnito-písčité pláže bohaté na bentos – unikátní soubor populací rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů. Jedná se přitom o živnou půdu pro množství vodních a mokřady obývajících ptáků.
Badatelé moře považují za klíčovou oblast pro vodní stěhovavé opeřence, a to nejen ty, kteří přilétají z východního Atlantiku, ale i pro druhy migrující mezi Afrikou a Eurasií. Do místa jich každoročně zavítá asi 10–12 milionů: Trvalým či přechodným domovem se region stává především pro statisíce kachen, hus, ale i racků či rybáků.
Unikátní biotopy a křehké ekosystémy zůstávají do značné míry neporušené. Roli v tom nepochybně hraje i fakt, že na ochraně lokality již od roku 1978 úzce spolupracují všechny země, do jejichž území vodní plocha zasahuje.
PřírodaTučňák císařský (535 m)
Zástupce ptačí říše si obvykle s ponorem do velkých hloubek nespojujeme, přesto i mezi nimi najdeme skutečného mistra. Je jím tučňák císařský (Aptenodytes forsteri), obyvatel ledové Antarktidy a největší ze všech současných tučňáků. Kromě skvělého přizpůsobení mrazu disponuje také hydrodynamickým tvarem těla a předními končetinami přeměněnými na účinná pádla, která z něj činí skvělého plavce i potápěče. Tučňáci se při lovu potravy v podobě ryb, korýšů a hlavonožců často potápí do více než stometrové hloubky. V některých případech pak provádí ponor až ke dnu mělčích moří a dostávají se tak do hloubek několika set metrů. Absolutním zaznamenaným rekordem je zatím 535 metrů, kterého dosáhla mladá samička v oblasti zvané McMurdo Sound.
S překvapivým zjištěním o nevšedních potápěčských dovednostech tučňáků přišel roku 1971 americký fyziolog Gerry Kooyman. Ten připevnil tučňákům na tělo malé zařízení, registrující hloubku ponoru. Výsledkem bylo zjištění, že tučňákům nečiní problém ponořit se do hloubek kolem 265 metrů na dobu až 18 minut.
HistorieZámek Valtice
ZajímavostiStalin si dobře zapamatoval slabost carské policie, která lidi „jen“ posílala do exilu. Své protivníky pak rovnou střílel.
VědaHexakoptéra Acecore Noa s „filmařskou“ výbavou
VesmírLoď Crew Dragon vynesla do kosmu raketa Falcon 9.
