Reklama


Z divočiny na talíř: Jak kdysi vypadala kukuřice, banány či mrkev?

14.04.2019 - Vilém Koubek

Současný strašák ve formě geneticky upravených organismů zcela bledne vedle pokroků, jakých dosáhli šlechtitelé běžnými metodami: Například pšenici vypěstovali z obyčejné trávy a předky hlávkového zelí našli na britském pobřeží

<h3>Pobřežní samotářka</h3><p><strong>původ:</strong> britské ostrovy | <strong>kultivace:</strong> britské ostrovy</p><p>Předchůdce dnešních kultivarů hlávkového zelí sice neznáme, nejspíš se však jednalo o divokou brukev zelnou, která rostla na pobřeží britských ostrovů: V daném prostředí se totiž uplatnila její odolnost vůči soli a zároveň tam mohla „uspokojit“ své vysoké nároky na volný prostor. <strong>Vodu a živiny si rostlina ukládala do šťavnatých listů, díky nimž ji zřejmě kolem roku 1000 př. n. l. začali jíst a šlechtit Keltové</strong>.</p>

Pobřežní samotářka

původ: britské ostrovy | kultivace: britské ostrovy

Předchůdce dnešních kultivarů hlávkového zelí sice neznáme, nejspíš se však jednalo o divokou brukev zelnou, která rostla na pobřeží britských ostrovů: V daném prostředí se totiž uplatnila její odolnost vůči soli a zároveň tam mohla „uspokojit“ své vysoké nároky na volný prostor. Vodu a živiny si rostlina ukládala do šťavnatých listů, díky nimž ji zřejmě kolem roku 1000 př. n. l. začali jíst a šlechtit Keltové.

<h3>Zlato z Mexika </h3><p><strong>původ:</strong> Mexiko | <strong>kultivace:</strong> Mexiko</p><p>Za domov kukuřice se považuje jih dnešního Mexika, odkud se zhruba před šesti tisíci lety začala šířit nejprve do Jižní Ameriky a posléze také na sever. Klasy původní rostliny měřily jen 2,5 cm a vždy se urodil pouze jeden. Indiáni však pečlivou selekcí plodinu nakonec vyšlechtili tak, že unesla víc plodů, a navíc delších. Když roku 1492 dorazili k americkým břehům <strong>španělští dobyvatelé, považovali konzumaci kukuřice za jednu z příčin zaostalosti indiánů – mysleli si, že není tak výživná jako pšenice</strong>. Přesto rostlinu přivezli do Evropy, a stáli tak u počátků jejího rozmachu.</p>

Zlato z Mexika 

původ: Mexiko | kultivace: Mexiko

Za domov kukuřice se považuje jih dnešního Mexika, odkud se zhruba před šesti tisíci lety začala šířit nejprve do Jižní Ameriky a posléze také na sever. Klasy původní rostliny měřily jen 2,5 cm a vždy se urodil pouze jeden. Indiáni však pečlivou selekcí plodinu nakonec vyšlechtili tak, že unesla víc plodů, a navíc delších. Když roku 1492 dorazili k americkým břehům španělští dobyvatelé, považovali konzumaci kukuřice za jednu z příčin zaostalosti indiánů – mysleli si, že není tak výživná jako pšenice. Přesto rostlinu přivezli do Evropy, a stáli tak u počátků jejího rozmachu.

<h3>Co je uvnitř, to se počítá</h3><p><strong>původ:</strong> severovýchodní Afrika | <strong>kultivace:</strong> Evropa a zbytek světa</p><p>Melouny pocházejí ze severovýchodu Afriky a patří mezi nejdéle šlechtěné plodiny: <strong>Pěstovali je už dávní Egypťané a na černém kontinentu jde dodnes o jeden z nejdůležitějších přírodních zdrojů vody</strong>. Do Evropy rostlinu přinesla tzv. nuragská civilizace přes Sardinii a melouny se tam těšily velké popularitě, ačkoliv měly oproti těm dnešním podstatně méně dužiny. Evropští dobyvatelé pak sladké plody přivezli do Ameriky, kde si je oblíbily mnohé domorodé kmeny. </p>

Co je uvnitř, to se počítá

původ: severovýchodní Afrika | kultivace: Evropa a zbytek světa

Melouny pocházejí ze severovýchodu Afriky a patří mezi nejdéle šlechtěné plodiny: Pěstovali je už dávní Egypťané a na černém kontinentu jde dodnes o jeden z nejdůležitějších přírodních zdrojů vody. Do Evropy rostlinu přinesla tzv. nuragská civilizace přes Sardinii a melouny se tam těšily velké popularitě, ačkoliv měly oproti těm dnešním podstatně méně dužiny. Evropští dobyvatelé pak sladké plody přivezli do Ameriky, kde si je oblíbily mnohé domorodé kmeny. 

<h3>Sladký a bez semen</h3><p><strong>původ:</strong> jihovýchodní Asie | <strong>kultivace:</strong> tropy a subtropy Asie a Afriky </p><p>Předchůdci současných banánovníků – Musa acuminata a Musa balbisiana – vzešli z jihovýchodní Asie, kde je začal člověk přizpůsobovat svým potřebám snad již kolem roku 8000 př. n. l. <strong>Původní plody obsahovaly nejedlá semena, jichž bylo pod slupkou dokonce víc než dužiny</strong>. Během tisíců let šlechtění však vymizela a banány se zároveň prodloužily: Původně měřily třeba jen 2,5 cm.</p>

Sladký a bez semen

původ: jihovýchodní Asie | kultivace: tropy a subtropy Asie a Afriky 

Předchůdci současných banánovníků – Musa acuminata a Musa balbisiana – vzešli z jihovýchodní Asie, kde je začal člověk přizpůsobovat svým potřebám snad již kolem roku 8000 př. n. l. Původní plody obsahovaly nejedlá semena, jichž bylo pod slupkou dokonce víc než dužiny. Během tisíců let šlechtění však vymizela a banány se zároveň prodloužily: Původně měřily třeba jen 2,5 cm.

<h3>Dřevnaté kořeny</h3><p><strong>původ:</strong> Írán, Afghánistán | <strong>kultivace:</strong> Asie</p><p>Prapředci mrkve zřejmě pocházejí z oblastí dnešního Íránu a Afghánistánu, kde dosud roste její divoká předchůdkyně Daucus carota: Dvouletá rostlina se pěstovala pro své aromatické listy a semínka. Kořen, jenž dnes tvoří její hlavní přednost, byl původně menší, hořký a dřevnatý. <strong>Také jeho barva kolísala mezi žlutou, fialovou či bílou – oranžová mrkev se zrodila teprve v 17. století</strong>. Současné odrůdy dozrávají tři měsíce po zasetí a jsou relativně sladké.</p>

Dřevnaté kořeny

původ: Írán, Afghánistán | kultivace: Asie

Prapředci mrkve zřejmě pocházejí z oblastí dnešního Íránu a Afghánistánu, kde dosud roste její divoká předchůdkyně Daucus carota: Dvouletá rostlina se pěstovala pro své aromatické listy a semínka. Kořen, jenž dnes tvoří její hlavní přednost, byl původně menší, hořký a dřevnatý. Také jeho barva kolísala mezi žlutou, fialovou či bílou – oranžová mrkev se zrodila teprve v 17. století. Současné odrůdy dozrávají tři měsíce po zasetí a jsou relativně sladké.

<h3>Od trávy ke chlebu</h3><p><strong>původ:</strong> Střední východ, Turecko | <strong>kultivace:</strong> Evropa a zbytek světa</p><p>Pšenici lidé Středního východu šlechtili možná již kolem roku 9600 př. n. l. Klasy divokých trav byly výrazně kratší a zrnka z nich vypadávala mnohem snáz. Farmáři proto sázeli pouze plody, jež se udržely na stéblech, a výsledkem jejich úsilí je dnes nejpěstovanější plodina světa: <strong>Pšenice roste zhruba na 215 milionech hektarů půdy</strong>. Na druhou stranu je „závislá“ na člověku, protože se bez uvolňování semen sama nerozmnoží.</p>

Od trávy ke chlebu

původ: Střední východ, Turecko | kultivace: Evropa a zbytek světa

Pšenici lidé Středního východu šlechtili možná již kolem roku 9600 př. n. l. Klasy divokých trav byly výrazně kratší a zrnka z nich vypadávala mnohem snáz. Farmáři proto sázeli pouze plody, jež se udržely na stéblech, a výsledkem jejich úsilí je dnes nejpěstovanější plodina světa: Pšenice roste zhruba na 215 milionech hektarů půdy. Na druhou stranu je „závislá“ na člověku, protože se bez uvolňování semen sama nerozmnoží.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lovci mamutů se vyhýbali studeným jeskyním – naopak si stavěli teplé domy, kde mohli chodit polonazí.

Zajímavosti

Jed vylučovaný ropuchou coloradskou, která dorůstá až do délky 19 centimetrů a živí se mimo jiné i malými hlodavci, způsobuje intenzivní psychedelické stavy.

Věda

Škola má být zábava

A pokud není, zábavná by měla být alespoň cesta do ní. Není pochyb, že mladí studenti z nejmenovaného místa v Súdánu si vzrušení na rozbitých silnicích užijí až až. Jedna z nejchudších zemí subsaharské Afriky přesto úspěšně bojuje s negramotností: za posledních deset let se podařilo do škol dostat o třetinu více dětí. Nyní dostane základní vzdělání alespoň 80 % z nich.

Revue

Ultrafialové ultra hluboké pole z roku 2014

Vesmír

Královský pár často navštěvoval místa poškozená bombardováním, tentokrát si však vzali Němci na mušku jejich palác.

Válka

Římský palác Farnese na dobové rytině. Takhle mohl vypadat, když si ho chodil prohlížet Ferdinand August na své druhé kavalírské cestě.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907