Z heretika exponátem: Pohnutý osud ostatků Galilea Galileiho
V kostelech, klášterech a dalších církevních institucích můžeme nalézt tělesné ostatky svatých zvané relikvie. Tradice uchovávání těl i předmětů zesnulých osob se ale objevuje i ve světské rovině. Například ostatky vědce Galilea Galileiho začali takřka sto let po jeho smrti obdivovat zámožní kupci.
Astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei (1564 až 1642) byl za šíření svých vědeckých názorů v roce 1633 odsouzen inkvizičním soudem k doživotnímu domácímu vězení, ve kterém 8. ledna 1642 ve věku 77 let zemřel. Jeho poslední přání, aby byl umístěn do rodinného hrobu v bazilice Santa Croce ve Florencii, nebylo vyslyšeno. Na příkaz církevních autorit došlo k uložení těla do malé ohrady poblíž tamější kaple svatého Kosmy a Damiána, tedy do hrobu určeného pro heretika mimo vysvěcený prostor. Až v roce 1737, po 95 letech od úmrtí Galilea Galileiho, byly ostatky přesunuty přímo do mauzolea baziliky Santa Croce poblíž ostatků Michelangela. Přičinil se o to toskánský velkovévoda Gian Gastone Medicejský.
Do sbírek bohatých Florenťanů
Při této exhumaci Galileova těla se starožitník Anton Francesco Gori, anatom Antonio Cocchi a markýz Vincenzo Capponi rozhodli odejmout tři prsty z pravé ruky (palec, ukazovák a prostředník), zub i obratel. V případě vystavování a prodávání částí těl svatých měly mít relikvie zázračnou moc, světské ostatky renesančního génia nicméně taktéž disponovaly silným symbolickým významem, a to zejména pro vědecké badatele a sběratele historických kuriozit. Zároveň bylo možné je (stejně jako v případě relikvií svatých) dobře zpeněžit.
Jednotlivé odejmuté ostatky se tak staly součástí soukromých sbírek bohatých florentských rodin. Obratel byl v roce 1823 dárcem Domenicem Thienem svěřen univerzitě v Padově, kde od té doby zůstal. Pravý prostředník figuroval několik desetiletí v dědictví knihovníka Angela Maria Bandiniho, až ho jeho rodina v roce 1841 nakonec věnovala do muzea La Specola ve Florencii. Odtud se v roce 1927 přesunul do tamějšího Galileova muzea, dříve institutu a muzea dějin vědy.
Poslední dva prsty i zub se dlouhou dobu nacházely v soukromých sbírkách, načež se v roce 1905 ztratily a znovu se objevily až v roce 2009 v rámci dražby. Tehdy je zakoupil neznámý kupec, který je posléze poskytl Galileově muzeu ve Florencii. Tam se dnes tím pádem s výjimkou obratle nalézají všechny odejmuté části z těla slavného vědce.
Forenzní analýza ostatků prokázala, že se skutečně jedná o jemu náležející relikty. Napomohla tomu dochovaná schrána s ostatky Galileiho těla v bazilice Santa Croce.
