Z hloubi českých dějin: Historie nejstarších kamenných hradů u nás sahá do 12. století
Které české kamenné hrady patří mezi nejstarší a co se z nich dochovalo do dnešních dní?
Zatímco v západní Evropě vznikaly kamenné hrady již v raném středověku, v našich končinách máme zachované podobné typy opevněných sídel až od 12. století. K první zakladatelské vlně pak došlo dokonce až na počátku století následujícího.
Pevnost „nějakých Němců“
Za nejstarší známý kamenný hrad u nás bývá obvykle považována Přimda na severním okraji Českého lesa. Předpokládá se, že nějaká dřevěná tvrz zde stála již dříve, podle Kosmovy kroniky však v roce 1121 „postavili nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdu, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále“.
Pravděpodobným stavitelem se stal markrabě Děpolt II. z Vohburgu, již brzy po do dokončení však Přimdu dobylo vojsko českého krále Vladislava I. Ta v následujících letech sloužila panovníkům jako stráž obchodní cesty do Norimberka, příležitostně potom jako vězení – po své vzpouře proti otci Václavu I. zde byl nějaký čas vězněn například Přemysl Otakar II.
V pozdějších letech byl hrad opakovaně zastavován královským věřitelům a od poloviny 16. století jej drželi Švamberkové a po nich Kolowratové. V té době však již středověký objekt nutně zastarával, nebyl zájem jej udržovat, a s tím i postupně chátral. Nejpozději od 17. století šlo již o neobývanou zříceninu a takto si nejstarší hrad na našem území mohou návštěvníci prohlédnout dodnes.
Přemysl Otakar, nebo Barbarossa?
O tom, kdy byl založen hrad Loket v severozápadních Čechách, se vedou diskuze už dlouho. Podle německé tradice za jeho stavbou stáli ministeriálové císaře Friedricha I. Barbarossy, kteří zdejší kraj kolonizovali rolníky z říše. To by znamenalo, že k jeho stavbě došlo někdy v 60. až 80. letech 12. století, s čímž pracují také zdroje, které jeho založení připisují českému králi Vladislavu I.
Většina současných badatelů však jeho založení připisuje až Přemyslu Otakaru I., a to někdy na přelomu 12. a 13. století – písemně je poprvé zmíněn roku 1227, tehdy se zde jistý dominikánský mnich snažil tohoto krále přimět k účasti na šesté křížové výpravě.
Někdy v této době také pod Loktem vzniklo podhradí, které bylo později povýšeno na královské město. Hrad sloužil českým panovníkům až do 16. století, kdy se stal majetkem měšťanů, a v pozdějších letech fungoval jako vězení. Od roku 1968 jej spravuje Památkový ústav, který jej též zpřístupňuje veřejnosti.
Nové panovnické sídlo
Kníže Vratislav I. – později jako první český král Vratislav I. se v druhé polovině 11. století rozhodl přesídlit z Pražského hradu na protější břeh Vltavy – na Vyšehrad. Spolu s přesunem panovnického dvora začala také rozsáhlá přestavba dávného přemyslovského hradiště na správní a obchodní centrum země. Vyrostla zde rotunda a dvě baziliky – Vratislav údajně sám nanosil pod dohledem papežského legáta dvanáct nůší kamene na základy chrámu Petra a Pavla – modernizace se dočkal obytný palác a někdy v této době byla vybudována také kamenná hradba.
Vznikla tím nová „výstavní“ akropole, která se udržela jako vládnoucí centrum přes půl století až do roku 1140, kdy kníže Soběslav vrátil sídlo panovníků zpět na Hrad. Z románské zástavby se na Vyšehradě do dnešních dní dochovala pouze rotunda svatého Martina.
Opora biskupské moci
Jeden z nejstarších kamenných hradů – Roudnice – se tyčí na skalním ostrohu nad řekou Labe. Založil jej v 80. letech 12. století pražský biskup a pozdější kníže Jindřich Břetislav z přemyslovské dynastie a na další staletí se hrad stal významnou oporou biskupského stolce. Původní románská stavba byla ve 14. století zejména za arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana Očka z Vlašimi přestavěna v gotickém stylu a právě v této době vznikla i kaple, zasvěcená Maří Magdaléně a světcům Vítu, Václavovi, Vojtěchovi a Zikmundovi, jejíž výzdobu korunoval slavný Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, dnes uložený v Národní galerii.
Během husitských válek se Roudnice stala opěrným bodem arcibiskupa Konráda z Vechty, čelila dvěma obléháním, ale odolala. Později se v jejím držení vystřídala řada významných šlechtických rodů, které někdejší hrad přizpůsobovaly svým potřebám, a v 17. století jej Lobkovicové nadobro přebudovali na barokní zámek. Z původní románské stavby tak jsou dnes k vidění pouze sklepy a část přízemí.
Hrady na hranici
Do sporů o průběh česko-rakouské hranice vstoupil roku 1179 císař Fridrich I. Barbarossa, když přiřknul Vitorazsko a části dnešního Novobystřicka našemu jižnímu sousedovi. Území kolonizovali němečtí rolníci a nová správa země se mimo jiné měla opírat o kamenný hrad Markl – česky Pomezí – vybudovaný někdy na konci 12. století.
Zřejmě jako jeho protiváha vznikl na druhé straně hranice mohutný Landštejn založený nejspíše králem Přemyslem Otakarem I. Zatímco rakouský hrad již ve 13. století zničil úmyslně založený požár, jeho českému protějšku se dařilo – jeho správci a později majitelé, páni z Landštejna, se ve středověku zařadili mezi přední šlechtické rody. Osudným se hradu stal až požár z roku 1771, který jej výrazně poničil, a jeho trosky začali místní rozebírat na stavební materiál. Po rozsáhlé rekonstrukci v druhé půli minulého století je impozantní hrad na hranicích Čech, Moravy a Rakouska opět přístupný veřejnosti.
