Čínské Kuang-čou bylo od konce 17. do poloviny 19. století jedním z největších středisek námořního obchodu na světě a branou k žádaným produktům Říše středu
Pro Evropany, s výjimkou Rusů obchodujících v Kjachtě na rusko-čínské hranici, byl obchod jinde v Číně zakázán. Kuang-čou se tak stal jakýmsi „zlatým ghettem“ plným bohatství, nejrůznějších národů a kultur, uzavřeným světem přísně vynucovaných pravidel i neopakovatelného kouzla.
Příjezd a odjezd plavidel do Kuang-čou určoval monzunový rytmus. Lodě připlouvaly od června do září a odplouvaly od listopadu do února. Během celého roku tu přistávala i menší plavidla cestující okolo Filipín. Evropské lodě nejprve zakotvily v přístavu v Macau. Takzvaný supercargo, obchodník najatý vlastníkem nákladu na lodi a zodpovědný za veškeré obchodní transakce (po kapitánovi byl druhou nejvýznamnější osobou na palubě), zde vykonal zdvořilostní návštěvu u portugalského guvernéra ve městě. Získal tak informace o politické a ekonomické situaci v Kuang-čou.
Lodě poté pluly na sever do místa, jemuž Číňané říkali Tygří brána (dnešní Humen) a Evropané Bocca Tigris, Tygří tlama. Šlo o úzkou soutěsku mezi ostrovy v ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, jejíž skály údajně připomínaly tygří hlavu. Na skalách se tyčilo několik čínských pevností střežících vjezd do Kuang-čou. Tady lodě čekaly na vstup do Huangpu, kotviště ležícího necelých 20 kilometrů před Kuang-čou.
Nejvýnosnějším v Kuang-čou kupovaným produktem byl po více než sto let čaj. Často přinášel až 100% zisk. Tvořil naprostou většinu nákladu a jeho dovoz v 18. století trvale rostl v závislosti na tom, jak do evropské společnosti pronikalo pití čaje. Čínský čaj v tomto období neměl konkurenci, ve velkém se v té době téměř nikde jinde nepěstoval. Kvalitní čajové lístky rostly především v oblasti mezi Nankingem a Fu-čou, horší kvalitu měly ty na horním toku řeky Jang-c'-ťiang.
Keřík čaje žije 10 až 12 let a rodí každý čtvrtý rok. První sklizeň probíhá koncem března a začátkem dubna. Tyto nejmladší lístky tvořily takzvaný císařský čaj, který byl nejlepší a nejdražší a téměř vůbec nepřišel na trh. Druhý sběr probíhal v květnu a červnu. Tehdy se sbíraly rozvité šťavnaté listy, z nichž pocházelo nejvíce běžných čajů. Poslední srpnový sběr dával hrubší, levný čaj.
Všechny druhy čaje pocházely z téže rostliny, dělil je od sebe jen stupeň a způsob fermentace. Čaj byl nejprve zavadnut proudícím vzduchem, následně se nechal za kontrolované teploty a vlhkosti zoxidovat. Poté se sušil, aby se zabránilo další oxidaci. Následně se třídil podle velikosti a kvality lístků. Do Evropy byl dovážen v bedničkách pokrytých olověnou vrstvou. Ta zajišťovala čerstvost čaje během dlouhé cesty po moři.
Až čtvrtinu dováženého zboží mohlo tvořit hedvábí, především hotové látky. Obchodní společnosti většinou podrobně specifikovaly, jaké typy, barvy, vzory a množství mají být nakoupeny, občas dávaly supercargům i vzorky látek a stanovovaly maximální nákupní ceny. Obchodníci dělali vše proto, aby zadání vyhověli, ale hedvábí byla poslední komoditou, která přicházela na kuangčouský trh, a protože evropské lodě nemohly promeškat dobu vhodnou k návratu do Evropy, supercargové často nakupovali hedvábí, které prostě bylo k dispozici.
TIP: Hedvábná stezka: Do Číny kromě zboží a zvířat putovali i slovanští otroci
Třetím nejpoptávanějším zbožím byl porcelán. Zpočátku nebyl v Evropě tolik populární, ale jeho obliba stoupala, jak se šířilo pití čaje. V Číně byl porcelán levný a často se nakupoval jako pacotill – zboží legálně dovážené námořníky a supercargy na základě smlouvy s výsadní obchodní společností. Pocházel především z provincie Kchang-si, kde se nacházely proslulé doly na kaolín. Bohatí Evropané si tak začali objednávat jídelní servisy se specifickými znaky, které byly často používány jako obchodní dary. Pokud nebyl k dispozici porcelán s předepsanými vzory nebo nebylo možné z časových důvodů zadat výrobu podle vzoru, do Evropy putoval běžný porcelán bílé a modré barvy.
VědaPazourkové pěstní klínu, objevené před 100 lety v Anglii, zřejmě vyrobili příslušníci druhu člověka heidelberského (Homo heidelbergensis). (ilustrace: University of Cambridge, Gabriel Ugueto, CC BY 4.0)
HistoriePřemyslovští králové – Vratislav II., Vladislav II., Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. (ilustrace: panovnici.estranky.cz)
RevueKruh života
Javier Murcia | Chování | 2. místo
Útok zachycený na snímku předvídal Javier Murcia dlouho před tím, než k němu došlo. Všiml si totiž zřejmě nemocného pyskouna zelenavého, jak těžkopádně plave směrem k porostu, kde se ukrýval dravý kanic písmenkový. Samotný výpad trval doslova pouhý okamžik a predátor byl poté natolik zaměstnaný polykáním kořisti, že se k němu potápěč dostal takřka na dosah ruky. (foto: Underwater Photographer Of The Year 2022, © Javier Murcia)
VesmírK prevenci psychických potíží vznikla řada opatření, jako posílání různých překvapení, dárků či oblíbených jídel. Na palubě ale nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti. (foto: Unsplash, Cash, CC0)
VálkaAmerický letoun Douglas TBD Devastator, který se účastnil neúspěšného útoku na Tulagi. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)