Za kamennými kuriozitami: Němý hlas čedičových varhan

15.07.2020 - Radmila Matulová

Když stojíte těsně pod stěnou, jímá vás závrať z velkoleposti kamenných hranolů, tolik připomínajících píšťaly kostelních varhan. Uvědomíte si, jak jsme titěrní proti tomu, co nám zde příroda vytvořila a čas dosud zachoval

<p>Čedičová stěna u obce Hlinky působí velmi celistvým dojmem.</p>

Čedičová stěna u obce Hlinky působí velmi celistvým dojmem.


Reklama

Člověk měl vždy tendenci připodobňovat neživé přírodní útvary k předmětům nebo tvorům důvěrně známým. Proto máme v naší přírodě tolik míst s názvy, které připomínají různá zvířata nebo postavy – například Baba, Čertova skála, Jelení vrch, Holubí hlava apod. Velmi často jsou kořenem názvu předměty a věci, kterými jsme obklopeni – Třístoličník, Peřina, Kotel, Bábovka atd. V druhém případě to určitě souvisí s nějakou alespoň vzdálenou podobou hory nebo skály s konkrétní věcí. Zrovna tak je to u jednoho typu zvláštního čedičového útvaru, odkrytého povětšinou těžbou stavebního kamene, u nějž se na první pohled nabízí přirovnání ke známému hudebnímu nástroji.

Vzpomínka na školní léta

Rotava je malé městečko v Krušných horách, pár kilometrů od hranic s Německem. Patří k hornické a průmyslové sokolovské oblasti a při vší své smůle (spousta bývalých šachet po dolování železné rudy, Škodovka s její ocelárenskou výrobou a nakonec i socialistické sídliště místo nízkých domečků, vhodnějších pro tento kopcovitý kraj se sněhem po celou zimu) měla jeden obrovský dar – okolí s nádhernou přírodou. V nepříliš velké vzdálenosti najdete výrazné kopce, hluboké kaňony, jehličnaté lesy, rašeliniště nebo koryta rychlých horských potůčků a říček.

Na východ od (mého rodného) městečka kdysi rostly na jednom z okolních kopců velké kolonie prhy arniky. Vyvýšenině nikdo z místních neřekl jinak než Varhany. Své jméno kopec nedostal náhodou, z jeho východní strany se totiž příchozímu otevírá velkolepý pohled na štíhlé hranoly čedičové horniny. 

Když „udeří“ dvakrát do stejného

Podobných útvarů jako jsou rotavské Varhany v republice mnoho nemáme. Jako nejznámější podobné místo se většinou uvádí Panská skála u Kamenického Šenova, ale také Radobýl u Českého Středohoří nebo Zlatý vrch v Lužických horách.

Pěti- či šestiboké kamenné hranoly vzniknou celkem snadno pochopitelným geologickým procesem – jako názorný příklad obdobného děje se uvádí odpařování vody z bahna, kdy vysycháním dojde ke zmenšování objemu a tím pádem k rozpraskání hmoty na jednotlivé „kry“. Podobné je to s čedičovou vyvřelinou, která na vzduchu začne chladnout a vertikálně se oddělí na jednotlivé sloupce.

U „kolébky“ rotavské přírodní památky pravděpodobně stály dvě samostatné sopečné činnosti, které proběhly těsně vedle sebe. Důkazem dvou různých vulkanických dějů je odlišnost rozpadu horniny ve východní a západní části celého tělesa. V té východní došlo k téměř dokonalé sloupcovité odlučnosti, vzniklé hranoly mají délku až 12 metrů a šířku do 15 centimetrů. Kvůli erozi, a v malé míře asi i vandalství, části některých hranolů leží dole pod obnaženou skalní stěnou. Na kraji u jižní části stěny se u hranolů ztrácejí ostré hrany – sloupcovitá odlučnost horniny se nenápadně mění na kůlovitou. Z temene kopce se otvírá pohled k západu na město Rotava a jeho jižní okolí.

Jako obří skalka

Varhany jsou rozhodně hlavním přírodním „tahákem“ tohoto mísa, ale bez zajímavosti není ani zdejší vegetace. Kopec s výškovou kótou 640 m n. m. původně pokrývaly bučiny a reliktní bory, které jsou dnes nešikovně nahrazeny smrkovou monokulturou s tu a tam vtroušenou borovicí, případně nějakým listnatým stromem. Nevýhoda takového porostu se naplno projevuje při silných větrech a v okamžiku sněhových kalamit. Několik statných borovic zůstalo i na temeni kopce, v podrostu mají náletové dřeviny a keře.

Pozoruhodný porost dnes najdete i na převážně kolmé skalní stěně. Nejrůznější rostliny postupně vyklíčily na kdejaké, třeba i miniaturní plošce a ve skalních štěrbinách. Objevíte zde mateřídoušku, zvonek, jitrocel, smetánku, jestřábník, kapradiny, kopřivu, nejrůznější traviny atd. Podle naučné tabule lze na čedičovém suku najít i dnes už ojedinělé ostrůvky prhy arniky (Arnica montana), dvě mikrolokality bohatého porostu kapradinky skalní (Woodsia ilvensis), hrachor horský (Lathyrus linifolius), mochnu jarní (Potentilla tabernaemontana) a řimbabu chocholičnatou (Pyrethrum corymbosum).

Varhany pod Hůrkou

Mně důvěrně známé rotavské Varhany nejsou v Karlovarském kraji jediným útvarem s výraznou čedičovou odlučností. V rámci CHKO Slavkovský les najdete hned dvě další přírodní památky s podobným jevem. Severovýchodně od Bečova, při samém okraji chráněné krajinné oblasti u obce Hlinky je k vidění další stěna s výraznými čedičovými hranoly. Objevila se opět při těžbě stavebního kamene v bývalém lomu, založeném na severovýchodním svahu vrchu Hůrka (817 m n. m.).

Celé čedičové těleso vzniklo výlevem lávy, následným tuhnutím a rozpadem čediče na dlouhé hranoly. V případě zdejších varhan se jedná o lávový proud třetihorního olivinického nefelinitu (celistvá nebo jemnozrná hornina, ve které lze najít mikroskopická ložiska minerálů pyroxenu a nefelinitu se zastoupením žlutozeleného olivínu).

Samotná více než půl hektaru zabírající přírodní památka leží východněji a asi 50 metrů níže od vrcholové kóty. Hranoly zde nejsou tak dlouhé, jak je tomu v případě rotavských Varhan, ale zato jsou lépe dostupné. Nedaleko odtud mezi obcemi Hlinky a Přílezy totiž vede silnice. Od ní dojdete po rovince přímo až k odtěžené čedičové stěně. Z hmyzí říše jsem zde za tu chvilku pobytu bez důkladnějšího hledání zahlédla jen okáče bojínkového (Melanargia galathea). Botanicky lokalita příliš bohatá není, najdou se zde rostliny běžné pro tuto oblast Slavkovského lesa.

Další kamenná náruč pro květy

Pro mne přece jen zajímavější než varhany na Hůrce je čedičový suk Homolka. Našli byste jej několik kilometrů jižně od Bečova nedaleko obce Chodov. Celý útvar s vrcholovou kótou ve výšce 685 metrů tvoří pomalu se rozpadající čedičové hranoly, jeho existence se vysvětluje výlevovou činností malé izolované sopky.

Protože jsou svahy Homolky hodně poznamenané erozí, dá se zde najít množství rozmanitých rostlin, jež měly čas „obydlet“ maximum alespoň trochu vhodného prostoru ploch, plošek a škvír. Na severním a východním svahu převládá vlhkomilnější vegetace – z těch výrazných namátkou kapradiny, jahodník, náletové dřeviny, tu a tam mezi tím svízel povázka (Galium mollugo), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) a lilie zlatohlavá (Lilium martagon).

Na osluněných místech roste termofilní vegetace: mochna jarní (Potentilla tabernaemontana), tařice kališní (Alyssum alyssoides), porosty jetele rolního (Trifolium arvense), pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias), doplňují je např. pamětník rolní (Acinos arvensis), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides). Ve škvírách se místy uchytil sleziník severní (Asplenium septentrionalis) a sleziník červený (Asplenium viridescens).

Nástroj bez hudebníka

Po úzké cestičce se lze po úbočí Homolky vyšplhat až k vrcholu, odkud se otevře výhled na hluboké lesy a lesní paseky v okolí Bečova. Sednete si opatrně na jeden z hranolů, a když se dostatečně vynadíváte na vše okolo, začnete si všímat, co žije v podrostu zdejší vegetace – objevíte sarančata, nejrůznější brouky a hlavně nápadné motýly. Během té krátké chvíle, kterou jsem zde strávila, jsem zahlédla saranče promněnlivou (Gomphocerippus rufus), hrobaříka (Nicrophorus vespilloides), babočku paví oko (Inachis io) a vřetenušku obecnou (Zygaena filipendulae).

Sestupem dolů se obrazně řečeno vrátíte z oblak na pevnou zem. Obklopí vás stín jehličnatého lesa a dusné parno, které po chvíli pohltí i mechem a vegetací obrostlé šedé hranoly s horními konci zalitými letním sluncem. Po chvíli už byste ani neřekli, že se ve zdejším lese někde mezi smrky ukrývá taková impozantní skalní stěna.

TIP: Kamenné Špičáky: Vyceněné zuby Krušných hor

Pokud do podobných opuštěných končin zabloudíte, třeba někde naleznete i ztraceného obra – varhaníka, který kdysi některé z kamenných varhan dovedl bravurně rozeznít prehistorickou přírodní tokátou za doprovodu harmonie zvuků okolní divoké a neporušené přírody. A třeba na tohoto kouzelníka varhany stále čekají, aby je novým chorálem vysvobodil z věčného kamenného zakletí.

Kdy Varhany spatřily svět

Lokalita rotavských Varhan byla lidským zrakům odkryta při těžbě čedičové horniny. Odtěžování bylo naštěstí včas zastaveno a těžba se přesunula víc na jih. Už v roce 1953 byly Varhany prohlášeny za přírodní památku (v roce 1988 došlo k novelizaci) – ochrana se týká území o velikosti zhruba půl hektaru.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bohové Perun a Dažbog (ruské pojmenování Svarožice) v představě M. Presňjakova z roku 1998.

Zajímavosti
Zajímavosti

Rekonstrukce centrosaura.

Věda

Starship SN-5 během středečního testu.

Vesmír

Vyřazený sherman nedaleko Monte Cassina.

Válka

V nejslavnějším gagu nazvaném Zabte rozhodčího používal Slivers pouze několik rekvizit: bizarní masku chytače připomínají ptačí klec a mohutnou koženou lapačku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907