Záhadné planetky: Binární systémy i největší asteroid Sluneční soustavy

11.02.2018 - František Martinek

Astronomové považovali asteroidy neboli planetky dlouho jen za slabé bodové zdroje světla na obloze. Povrch těchto těles zůstával záhadou, kterou se podařilo rozkrýt teprve nedávno díky detailním snímkům z kosmických sond

<h3>První fotografie planetky</h3><p>Planetka <strong>Gaspra</strong> objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda <strong>Galileo</strong> směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje <strong>rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km.</strong> Planetka odráží 20 % dopadajícího světla.</p>

První fotografie planetky

Planetka Gaspra objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda Galileo směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km. Planetka odráží 20 % dopadajícího světla.

<h3>Binární systém Ida a Dactyl</h3><p>První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později <strong>Ida</strong>. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno <strong>Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne.</strong> Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa.</p>

Binární systém Ida a Dactyl

První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později Ida. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne. Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa.

<h3>Místo neplánovaného přistání</h3><p>Planetka <strong>Eros</strong> dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a <strong>teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C.</strong> Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu.</p>

Místo neplánovaného přistání

Planetka Eros dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C. Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu.

<h3>Zrozena splynutím</h3><p>Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda <strong>Hajabusa</strong>, planetka <strong>Itokawa</strong> má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: <strong>Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles.</strong> Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek.</p>

Zrozena splynutím

Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda Hajabusa, planetka Itokawa má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles. Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek.

<h3>Zárodečný materiál</h3><p>Pozorování odhalila, že planetka <strong>Lutetia</strong> o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak <strong>některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce.</strong></p>

Zárodečný materiál

Pozorování odhalila, že planetka Lutetia o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce.

<h3>Model vzniku Země zpochybněn</h3><p>Jak vyplývá z průzkumu sondy <strong>Dawn</strong>, patří planetka <strong>Vesta</strong> s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. <em>„Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“</em> vysvětluje planetolog Harold Clenet a dodává: <em>„Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“</em> Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země.</p>

Model vzniku Země zpochybněn

Jak vyplývá z průzkumu sondy Dawn, patří planetka Vesta s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. „Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“ vysvětluje planetolog Harold Clenet a dodává: „Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“ Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií: NASA, Wikipedie



Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ještě v červenci 1942 bylo naživu 80 % budoucích obětí holocaustu. O 11 měsíců později však byl tento poměr přesně opačný. Čím méně se Němcům dařilo na východní frontě, tím více zvyšovali své úsilí ve věci tzv. konečného řešení židovské otázky.

Zajímavosti

Čtyři a půl metru dlouhá ankylorhiza s tlamou plnou zubů děsila vše živé v oceánu období oligocénu.

Věda

Extrémně velký

Název: Extrémně velký dalekohled (Extremely Large Telescope, ELT)
Průměr: 39,3 m
V provozu od roku: 2025

Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla může teleskop soustředit a tím víc podrobnějších informací získat… Evropští astronomové se rozhodli postavit dalekohled, který hned tak něco nepřekoná. Původní představy dokonce počítaly s průměrem 100 m, což se však ukázalo být nad současné technické i finanční možnosti. Vedení Evropské jižní observatoře (ESO) dalo zelenou konstrukci menšího, ale přesto mimořádně velkého dalekohledu ELT – Extremely Large Telescope.

Projekt počítá s přístrojem o průměru 39,3 m. Primární zrcadlo se bude skládat ze 798 šestiúhelníkových segmentů o průměru 1,4 m a tloušťce pouhých 50 mm. Do optické soustavy se začlení zrcadla systému adaptivní optiky, kvůli kompenzaci neostrosti snímků způsobené neklidem atmosféry. Jedno z nich bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů, tzv. aktuátorů, s úkolem „zakřivovat“ zrcadlo v závislosti na stavu ovzduší 1 000krát za sekundu, čímž se dosáhne mimořádně kvalitního obrazu.

V roce 2010 vybrala ESO pro budoucí umístění observatoře horu Cerro Armazones v chilské oblasti Antofagasta, v nadmořské výšce přes 3 000 m. Teleskop má chránit otáčivá kopule o průměru 86 m. Stavební úpravy terénu započaly v červnu 2014 a o tři roky později, 29. května 2017, byl slavnostně položen základní kámen obřího teleskopu.

Německá firma SCHOTT ve své továrně v Mainzu loni v lednu úspěšně odlila prvních šest segmentů primárního zrcadla, které po procesu pomalého chladnutí čeká ještě řada tepelných úprav. Následně budou vybroušena do správného tvaru a pokovena s přesností 15 nm na celé optické ploše. Obojí zajistí francouzská společnost Safran Reosc, jež se ujme rovněž testování zrcadel.

ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze, a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit celou řadu vědeckých záhad, jež mohou pomoct osvětlit naše vlastní kořeny, včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo sledování raných stadií vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nedokážeme ani odhadnout. První pozorování by se mělo uskutečnit v roce 2025.

Vesmír

Klášter s dvojím prvenstvím

Břevnovský klášter

Nejen mečem a bojem živ je Přemyslovec. Čeští panovníci a později i mocní šlechtici rádi trávili čas budováním četných klášterů. Ostatně očekávali, že si tím zajistí spásu nejen pro sebe, ale i pro své rodiny. Nejstarší mužský klášter v Českých zemích je ten na pražském Břevnově. Založit jej nechal v roce 993 kníže Boleslav II. A jaké druhé prvenství klášter má? Nejdelší tradici vaření piva v celé republice! 

Historie

Přestože se ofenziva nevyvíjela podle plánu, von Hindenburg s Ludendorffem obdrželi vysoká vyznamenání.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907