Záhadné planetky: Binární systémy i největší asteroid Sluneční soustavy

11.02.2018 - František Martinek

Astronomové považovali asteroidy neboli planetky dlouho jen za slabé bodové zdroje světla na obloze. Povrch těchto těles zůstával záhadou, kterou se podařilo rozkrýt teprve nedávno díky detailním snímkům z kosmických sond

<h3>První fotografie planetky</h3><p>Planetka <strong>Gaspra</strong> objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda <strong>Galileo</strong> směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje <strong>rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km.</strong> Planetka odráží 20 % dopadajícího světla.</p>

První fotografie planetky

Planetka Gaspra objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda Galileo směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km. Planetka odráží 20 % dopadajícího světla.

<h3>Binární systém Ida a Dactyl</h3><p>První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později <strong>Ida</strong>. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno <strong>Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne.</strong> Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa.</p>

Binární systém Ida a Dactyl

První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později Ida. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne. Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa.

<h3>Místo neplánovaného přistání</h3><p>Planetka <strong>Eros</strong> dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a <strong>teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C.</strong> Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu.</p>

Místo neplánovaného přistání

Planetka Eros dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C. Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu.

<h3>Zrozena splynutím</h3><p>Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda <strong>Hajabusa</strong>, planetka <strong>Itokawa</strong> má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: <strong>Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles.</strong> Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek.</p>

Zrozena splynutím

Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda Hajabusa, planetka Itokawa má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles. Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek.

<h3>Zárodečný materiál</h3><p>Pozorování odhalila, že planetka <strong>Lutetia</strong> o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak <strong>některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce.</strong></p>

Zárodečný materiál

Pozorování odhalila, že planetka Lutetia o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce.

<h3>Model vzniku Země zpochybněn</h3><p>Jak vyplývá z průzkumu sondy <strong>Dawn</strong>, patří planetka <strong>Vesta</strong> s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. <em>„Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“</em> vysvětluje planetolog Harold Clenet a dodává: <em>„Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“</em> Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země.</p>

Model vzniku Země zpochybněn

Jak vyplývá z průzkumu sondy Dawn, patří planetka Vesta s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. „Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“ vysvětluje planetolog Harold Clenet a dodává: „Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“ Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907