Záhadné planetky: Binární systémy i největší asteroid Sluneční soustavy

17.06.2022 - František Martinek

Astronomové považovali asteroidy neboli planetky dlouho jen za slabé bodové zdroje světla na obloze. Povrch těchto těles zůstával záhadou, kterou se podařilo rozkrýt teprve nedávno díky detailním snímkům z kosmických sond

<h3>První fotografie planetky</h3><p>Planetka <strong>Gaspra</strong> objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda <strong>Galileo</strong> směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje <strong>rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km.</strong> Planetka odráží 20 % dopadajícího světla. <em>(foto: NASA/JPL/USGS, CC0)</em></p>

První fotografie planetky

Planetka Gaspra objevená už v roce 1916 se o 75 let později stala prvním cílem našich kosmických průzkumníků: 29. října 1991 ji při průletu studovala sonda Galileo směřující k Jupiteru. Gaspra představuje asteroid typu S (obsahuje silikáty bohaté na kovy), který obíhá blízko vnitřního okraje pásu planetek mezi drahami Marsu a Jupitera. Těleso dosahuje rozměrů 18,2 × 10,5 × 8,9 km a kolem vlastní osy se otočí jednou za sedm hodin. Na jeho povrchu pokrytém asi metrovou vrstvou regolitu se podařilo objevit 600 kráterů, přičemž největší měří v průměru 1,5 km. Planetka odráží 20 % dopadajícího světla. (foto: NASA/JPL/USGS, CC0)

<h3>Binární systém Ida a Dactyl</h3><p>První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později <strong>Ida</strong>. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno <strong>Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne.</strong> Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa. <em>(foto: NASA/JPL, CC0)</em></p>

Binární systém Ida a Dactyl

První objevenou planetkou s měsícem se stal vesmírný objekt nazvaný později Ida. Na fotografiích ze sondy Galileo astronomové brzy rozeznali jeho malého průvodce o průměru 1,4 km, který poté dostal jméno Dactyl: kolem rodného tělesa krouží ve vzdálenosti 90 km a jeden oběh dokončí za 1,54 dne. Planetka o rozměrech 53,6 × 24 × 15,2 km má nepravidelný tvar a kolem Slunce obíhá s periodou 4,84 roku, přičemž kolem své osy se otočí jednou za 4,63 hodiny. Patří rovněž mezi asteroidy typu S a její povrch pokrývají impaktní krátery a regolit. V roce 1884 ji objevil astronom Johann Palisa. (foto: NASA/JPL, CC0)

<h3>Místo neplánovaného přistání</h3><p>Planetka <strong>Eros</strong> dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a <strong>teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C.</strong> Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu. <em>(foto: NASA/JPL/JHUAPL, CC0)</em></p>

Místo neplánovaného přistání

Planetka Eros dostala jméno podle řeckého boha lásky. Těleso o velikosti 34,4 × 11,2 × 11,2 km má nepravidelný tvar, kolem své osy se otočí jednou za 5,27 hodiny a teplota na jeho povrchu dosahuje ve dne 100 °C, zatímco v noci klesá až k −150 °C. Planetku se podařilo objevit v roce 1898: patří mezi tzv. blízkozemní asteroidy typu Amor, které se zvnějšku přibližují k dráze Země. Z orbity ji studovala sonda NASA nazvaná NEAR neboli Near Earth Asteroid Rendezvous, jež v roce 2001 dokonce neplánovaně přistála na jejím povrchu. (foto: NASA/JPL/JHUAPL, CC0)

<h3>Zárodečný materiál</h3><p>Pozorování odhalila, že planetka <strong>Lutetia</strong> o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak <strong>některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce.</strong> <em>(foto: ESA, CC0)</em></p>

Zárodečný materiál

Pozorování odhalila, že planetka Lutetia o průměru 130 km představuje fragment stejného materiálu, z něhož v rané fázi vývoje Sluneční soustavy vznikla Země, Venuše či Merkur. Vlastnosti zmíněného asteroidu se totiž nápadně podobají jednomu vzácnému typu meteoritů nacházených na naší planetě – tzv. enstatických chondritů, jež pravděpodobně vznikly ve vnitřní části Sluneční soustavy. Většina těles z vnitřních oblastí se v průběhu milionů let postupně stala součástí rodících se planet, avšak některé z velkých objektů o průměru kolem 100 km byly naopak vymrštěny na oběžné dráhy ve větších vzdálenostech od Slunce. (foto: ESA, CC0)

<h3>Zrozena splynutím</h3><p>Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda <strong>Hajabusa</strong>, planetka <strong>Itokawa</strong> má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: <strong>Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles.</strong> Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek. <em>(foto: JAXA, CC0)</em></p>

Zrozena splynutím

Jak v roce 2005 odhalila japonská sonda Hajabusa, planetka Itokawa má zvláštní tvar, přičemž na délku měří 540 m. Zmíněný průzkumník pak dopravil na Zemi vzorek materiálu z jejího povrchu. Detailní pohled do komplikovaného nitra planetky vyvolal také řadu spekulací o jejím zrodu: Mimo jiné mohla vzniknout splynutím dvou těles. Na základě extrémně přesných měření totiž astronomové zjistili, že má těleso v různých částech odlišnou hustotu. Odhalení vnitřní struktury Itokawy astronomům nejen poskytuje informace o jejím vzniku, ale může jim také pomoct při porozumění dějům, k nimž dochází při srážce dvou planetek. (foto: JAXA, CC0)

<h3>Model vzniku Země zpochybněn</h3><p>Jak vyplývá z průzkumu sondy <strong>Dawn</strong>, patří planetka <strong>Vesta</strong> s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. <em>„Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“</em> vysvětluje planetolog <strong>Harold Clenet</strong> a dodává: <em>„Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“</em> Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země. <em>(foto: NASA/JPL/MPS/DLR/IDA/Björn Jónsson, CC0)</em></p>

Model vzniku Země zpochybněn

Jak vyplývá z průzkumu sondy Dawn, patří planetka Vesta s průměrem 525 km k největším planetárním embryím neboli zárodkům planet. Závěr zní přitom jednoznačně: její kůra je třikrát silnější, než jsme předpokládali. „Velmi pozoruhodná je absence specifického minerálu – olivínu – na jejím povrchu,“ vysvětluje planetolog Harold Clenet a dodává: „Znamená to, že kůra planetky neměří třicet kilometrů, jak naznačovaly modely, ale více než osmdesát.“ Uvedené objevy přitom částečně zpochybňují modely, jež popisují vznik Vesty, a tudíž i kamenných planet Sluneční soustavy včetně Země. (foto: NASA/JPL/MPS/DLR/IDA/Björn Jónsson, CC0)

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia CommonsCC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel DyanCC BY 2.0)

Zajímavosti

Krajina na Marsu, na snímku robotické laboratoře Curiosity

Vesmír

Světelná show Tribute in Light je pastí pro ptáky přelétající nad New Yorkem. (foto: Wikimedia Commons, King of HeartsCC BY-SA 4.0)

Příroda

Masivní závrt u chilského měděného dolu Alcaparrosa. (foto: Profimedia (Johan Godoy, AFP)

Věda

Zasahující hasiči Rubal a Torres. (foto: Brinnon Fire Department)

Revue

Emauzský klášter na přelomu 19. a 20. století. (foto: Wikimedia Commons, Deport & Panzer, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907