Zakázané město Hue: Sídlo parfémových císařů

26.06.2020 - Tomáš Kubuš

Vietnam si obvykle spojujeme s válečnými hrůzami, nebo s bistry rychlého občerstvení. O jeho obyvatelích či přírodních a architektonických pokladech však máme jen mlhavé povědomí. Hue, zakázané město císařů s palácem, chrámy a Parfémovou řekou, vám otevře obzory

<p>Parfémová řeka je klíčovým prvkem celého komplexu. Právě kvůli ní zde císař nechal vystavět své paláce.</p>

Parfémová řeka je klíčovým prvkem celého komplexu. Právě kvůli ní zde císař nechal vystavět své paláce.


Reklama

Město Hue představuje krásnou ukázku východoasijského chaosu obklopeného nádhernými pomníky historie. Vyrostlo na břehu Parfémové řeky a v 19. století se stalo císařským sídlem vládnoucí dynastie Nguyen. Jeho význam však neupadl ani ve století dvacátém, protože až do roku 1945, kdy jej vystřídala Hanoj, bylo Hue vietnamským hlavním městem. Později se země rozdělila na severní a jižní část a mezi metropolemi obou nových soupeřů – Saigonen a Hanojí – vypukl bratrovražedný boj. Hue se v tomto zápase nacházelo přesně uprostřed, nedaleko demilitarizované zóny.

Zakázané město

Podobně jako čínský Peking, i Hue má své Zakázané město. Ani jeho zákoutími nesměl svého času projít běžný smrtelník, ale dnes se starobylé brány otevírají všem. Metropolí pomalu protéká Parfémová řeka a rozděluje ji na novou a starou část. Nejde zrovna o rekordní veletok, měří pouhých třicet kilometrů. Ovšem na podzim, když do vody padají květy z okolních stromů a keřů, se z řeky line nádherná vůně – a odtud také pochází její poetické jméno.

Nedaleko se z rovinaté krajiny vynořují mohutné kamenné hradby obklopené vodním příkopem, jež se vinuly v délce úctyhodných dva a půl tisíce metrů a chránily Zakázané město. Málokdo dokáže odhadnout, kolik staveb a chrámů za nimi najde, a fantazie tak pracuje naplno. Stačí pár kroků a za tmavou bránou se najednou rozprostře svět jako z vietnamských pohádek. Město začal budovat Nguyen Phuc Anh, který v roce 1802 převzal nad Vietnamem kontrolu a prohlásil se za císaře. Jen pár měsíců po usednutí na trůn si lokalitu nedaleko řeky zvolil za svou rezidenci a nařídil tam vybudovat komplex se stovkami budov, na němž pak pracovaly tisíce lidí.

Ryby a draci

Jako první dojem ze Zakázaného města převládá nadšení i překvapení z toho, jak je okolní prostor obrovský. Za jednoduchou bránou zdobenou čínskými znaky se rýsuje první palácová stavba. Turistů tu není mnoho a převažují návštěvníci ze sousedních zemí a z Číny, jimž je místní architektura velmi blízká. Okrasná jezírka se hemží stovkami ryb – stačí jim hodit nějaké to sousto a téměř vyskakují nad hladinu.

Sídlo Thai Hoa dostalo přezdívku Palác harmonie a jistý soulad tu skutečně pocítíte. Podlouhlé zašpičatělé stříšky zdobí kamenní draci jako ochránci, před paláci se rozprostírají barevné záhony a z keramických květináčů vyrůstají bonsaje. Osmdesát lakovaných sloupů podpírá střechy, pod nimiž se ukrývají soukromé komnaty císaře. Většinu stěn krášlí barevné fresky: na první pohled působí jednoduše, ale jejich krása tkví v jemných detailech, ornamentech, kaligrafii a geometrických vzorech. V jedné z místností stojí i trůn, na kterém prý sedával samotný císař. Nosíval opulentní róbu prošívanou zlatem a zdobenou vzácným jadeitem a na hlavě klobouk s devíti draky.

Město bran

Jednotlivé oblasti Zakázaného města od sebe oddělují zdi s nádhernými branami, díky nimž dostalo Hue přezdívku Město bran. Ve vnitřním areálu paláce se nachází několik menších altánků, kde se dalo příjemně odpočívat. Za starou bránou se ozývají tóny orientální hudby – to jistá skupinka Vietnamců v tradičních oděvech hraje na dobové nástroje. Přesně taková muzika se nejspíš linula do uší císaře i před sto lety.

Také k významnému svatostánku The Mieu se vchází kamennou bránou s mytickými ptáky, rybami a mincemi, přičemž se jedná zřejmě o nejkrásnější portál v celém Hue. Chrám nechal v první polovině 19. století postavit císař Minh Mang a hlavním cílem tu není jen buddhistické rozjímání, ale rovněž uctění památky předků a oslava rodokmenu. Před vstupem se nachází devět obrovských tepaných bronzových uren, jež patřily prvním císařům dynastie Nguyen.

Mezi nejkouzelnější místa celého areálu se řadí i malé dřevěné budovy stojící přímo na jezírcích. Mají jednoduché vybavení a voní v nich jasmínový čaj. Typická vůně Hue se vám tak dostane hluboko pod kůži a bude vás s císařským městem spojovat navždy.

S chutí Pho Bo

V dnešním Hue, jako v každém větším vietnamském městě, panuje na silnicích chaos. Okupují je proudy motorek, a kdykoliv naskočí na semaforu zelená, rozlijí se prostorem jako dravá řeka. Mezi nimi se pohybují tuk-tuky a rikši, cyklisté s typickými zašpičatělými klobouky i obchodníci táhnoucí své vozíky se zbožím či pojízdným občerstvením. Kdo hledá rušný život, přijde si jistě na své v některé z uliček starého města. Jedna z nejživějších čtvrtí vyrostla u soutoku řek Huong a Nhung.

Mezi největší speciality místních jídelen patří tradiční polévka Pho Bo – hovězí vývar dochucený zázvorem, čerstvými klíčky, bylinkami a chilli. Vietnamci se zastaví, sednou si, hůlkami snědí všechno tuhé, zbytek vypijí a už se opět proplétají na motorce dál. Večer se pak oba mosty ve starém městě rozsvítí a ruch ulice neutichá, naopak – s přibývajícími hodinami pulzuje život stále silněji.

TIP: Tankodrom na motorce: Cestou necestou po Ho Či Minově dálnici

Na některých budovách dodnes uvidíte válečná hesla, protože místní nezapomněli na smutný rok 1968, kdy se o Hue bojovalo při severovietnamské ofenzivě Tet. Krvavé střety si vyžádaly tisíce mrtvých, přičemž na straně Jižního Vietnamu stáli i Američané a přišli o dvě stě svých vojáků. Mnozí však někdejšímu spojenci nemohou přijít na jméno, protože americká armáda masivně bombardovala i Zakázané město a velká část jeho pokladů tak nenávratně zmizela. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Civilizace Arratu zřejmě budovala zikkuraty, které byly větší než ty mezopotámské (na snímku).

Zajímavosti

Křídla ambopteryxe připomínají netopýří. A nebyla moc funkční

Věda
Historie
Vesmír

Typickým obyvatelem stromových dutin byl v minulosti sýček obecný (Athene noctua

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907