Záplava žahavých „lampiček“: Medúzky v českém lomu

26.05.2021 - Alena Voráčková

Sedím na břehu a sleduji malé, pomalu se pohybující bělavé skvrnky pod hladinou. Čeká mě ponor, na který se celý rok těším. V jednom nevelkém lomu v jižních Čechách se totiž pravidelně koncem léta objevují sladkovodní medúzky v množství, jaké jsem nikde jinde neviděla…

<p>Levitace v záplavě pro člověka zcela neškodných sladkovodních medúzek je nezapomenutelný zážitek. Klobouk medúzky lemuje v dospělosti 200–400 žahavých chapadélek.</p>

Levitace v záplavě pro člověka zcela neškodných sladkovodních medúzek je nezapomenutelný zážitek. Klobouk medúzky lemuje v dospělosti 200–400 žahavých chapadélek.


Reklama

Sestupuji podél kolmé stěny do hloubky asi pěti metrů a všude okolo mě pulzují desítky průsvitných tělíček. Jen 2–3 centimetry velké medúzky vertikálně stoupají vodou, aby pak zvolna padaly zpátky do hloubky. Během pádu loví drobný zooplankton. Musí se nějak vzájemně vnímat, protože si v celém vodním sloupci udržují poměrně pravidelné rozestupy. Jakoby měly nějaká mini-teritoria. Snažím se zůstat maximálně v klidu a splynout s tím klidem a nádherou, kterou mi pobyt pod vodou přináší. Mezi stovkami drobných „lampiček“ si připadám jako návštěvník neexistující filmové planety Pandora z filmu Avatar. 

Primitivní kosmopolita

Medúzka sladkovodní (Craspeducta sowerbyi) se s výjimkou Antarktidy objevuje na všech světových kontinentech. Popsána byla v roce 1880 v Anglii. Přestože dává přednost stojatým vodám, u nás byla poprvé odchycena v roce 1930 ve Vltavě. Původ tohoto živočicha je údajně v jihovýchodní Asii. Rozšířila se ale, díky člověku a ptákům, do Evropy, Ameriky a také například do afrických jezer. Přestože je takový „světák“ její výskyt je nepředvídatelný a sporadický. 

Stavbou těla a dalšími vlastnostmi se medúzka sladkovodní výrazně neliší od svých mořských sester. Má s nimi například společné, že se její tělo skládá z 99 % z vody. Nemá hlavu, kostru, dýchací, ani vylučovací soustavu. Primitivní oči u základny ramen dokážou rozlišit světlo a tmu.

Čekání na „úrodné“ období

„Naše“ medúzka se rozmnožuje především nepohlavně – pučením. K pohlavnímu rozmnožování dochází zřídka, neboť samčí a samičí jedinci se na jedné lokalitě vyskytují vzácně. Sexuální reprodukce je podle vědců pro medúzky důležitá z hlediska vylepšení genetických kvalit. Z oplozeného vajíčka se vyvíjí plovoucí larvička, která brzy přisedá na dno a vyroste z ní nepatrný polyp. Takto může přežívat i několik let.

TIP: Podvodní říše našich tůní: Prozkoumejte tajemnou džungli sladkých vod

V případě příznivých podmínek, především teploty vody, se polyp promění v dospělou medúzku. Výskyt u nás je nejčastěji monitorován v záplavových lomech na Blansku, Opavsku a ve středních Čechách.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Alena Voráčková (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907