Zelená tundra v únoru: Nová realita globálního oteplování v Arktidě
Na arktických Špicberkách dochází k dramatickým změnám. Teplotní anomálie se stávají novou realitou Arktidy.
Není žádným tajemstvím, že Arktida čelí větším dopadům globálního oteplování, než většina jiných oblastí na Zemi. Vědecké týmy, které tam pracují, to zažívají na vlastní kůži.
V únoru 2025 vyrazil vědecký tým vedený Dr. Jamesem Bradleym z Univerzity královny Marie v Londýně na arktickou výpravu na Špicberky. To, co mělo být běžným zimním výzkumem v jednom z nejchladnějších koutů planety, se ale rychle změnilo v něco zcela nečekaného – teploty nad bodem mrazu, dešťové srážky, roztátý sníh a vegetace rašící ze země. Vědecké vybavení připravené na extrémní mrazy se v nových podmínkách zdálo jako pozůstatek z jiné klimatické éry.
„Stát v únoru u čela ledovce po kotníky ve vodě nebo na holé, zelené tundře bylo surrealistické,“ popisuje Dr. Bradley. Během pár dní zmizela silná vrstva sněhu a s ní i původní cíl výpravy: sbírat čerstvě napadaný sníh.
Oteplující se Špicberky
Podle komentáře publikovaného v Nature Communications se Arktida, konkrétně Špicberky, otepluje několikanásobně rychleji než globální průměr. Zvláště zima – dříve považovaná za stabilní a spolehlivě mrazivé období – se stává obdobím nečekaných teplotních výkyvů a odtávání. Tento fenomén není ojedinělou anomálií, ale novým standardem.
Překročení bodu mrazu v zimních měsících zásadně mění dynamiku arktického prostředí. Tání sněhu odhaluje půdu, kde vznikají dočasná jezera. Dochází k urychlení tání permafrostu, rozkladu organického uhlíku a potenciálnímu úniku skleníkových plynů. Biologická aktivita, která se obvykle probouzí až na jaře, se nyní rozjíždí už v zimě.
Dopady ovlivňují i celé ekosystémy – narušuje se koloběh uhlíku a životní podmínky pro arktickou faunu. Tento nový typ zimy může způsobit ekologické i klimatické zpětné vazby, které proces globálního oteplování dále urychlují.
Nestačí reagovat, je třeba předvídat
Autoři vyzývají k intenzivnějšímu monitoringu Arktidy během zimy, protože právě o tomto období máme stále velmi málo dat. Nestačí již reagovat na důsledky – je třeba je předvídat a plánovat předem, zejména s ohledem na dopady na místní komunity, infrastrukturu a záchranné systémy v odlehlých oblastech.
Závěry vědců nejsou jen varováním, ale také výzvou. „Možná jsme byli až příliš opatrní v našem dosavadním vyjadřování. Nezvratné změny v Arktidě se odehrávají přímo před našima očima,“ říká spoluautor studie Donato Giovannelli z Univerzity v Neapoli.
Pod komentářem jsou podepsáni vědci z řady institucí – kromě Univerzity královny Marie také z Přírodovědného muzea v Londýně, Univerzity v Neapoli, CNR Institutu pro polární vědy v Itálii či Středozemního ústavu oceánografie ve Francii. Společný apel odborníků zní jasně: Arktida se dramaticky mění, a pokud na to nezareagujeme dostatečně rychle, ztratíme kontrolu nad jedním z nejdůležitějších klimatických regulátorů naší planety.
