Železní a neúprosní: Kdo byli muži, kteří budovali bohatou Ameriku?
Spekulovali na burze, stavěli železnice, přehrady, ocelárny. Na to, že jejich cesta za úspěchem je lemována mrtvolami, se často zapomíná. Byli to totiž oni, kdo udělali ze Spojených států bohatou a prosperující zemi…
V roce 1870 se poprvé v žurnálu The Atlantic Monthly objeví slovní spojení Robber Baron čili loupeživý rytíř a okamžitě se ujme. Všichni dobře vědí, o kom je řeč.
„Počínali si stejně jako středověcí loupeživí rytíři, kteří s mečem a kopím plenili celé kraje, tyli z práce nemajetných poddaných a vysávali z nich život…“ píše o třicet let později žurnalistka Lida F. Baldwinová a doplňuje: „Ale i ti středověcí lapkové a neúprosní feudálové byli ve svém počínání daleko upřímnější, než celá ta nová aristokracie tvořená smečkou švindlujících milionářů.“
Muž, který si koupil Ameriku
Němec Johan Jakob Astor (1763-1848) procestoval svět, než konečně zakotvil ve Státech. Přijel sem s jasnou vizí: ovládnout perspektivní trh s kožešinami. V novém prostředí se výtečně zorientoval a obratnými fintami brzy vyšachoval kanadskou společnost Hudson´s Bay Company, která do té doby držela na trhu monopol. Tím, že založil pobočku v New Yorku, získal i vynikající lodní spojení s Evropou. Brzy už obchodoval i se vzdálenou Čínou.
Ve správný čas ale pochopil, že je zapotřebí přesedlat na jiný byznys, a pustil se proto do obchodu s nemovitostmi. Za chvilku mu patřila třetina pozemků na Manhattanu. Že se o domy vůbec nestará? O nájemníky přesto nemá nouzi: kdo chce pracovat u Astora, musí u něj i bydlet. Občas také bez úroků půjčoval americkým prezidentům a dál tak stabilizoval svou pozici. V roce 1848 je nejbohatším mužem USA a jen jeho majetek uložený v pozemcích má dnes hodnotu 110 miliard dolarů.
Charita na poslední chvíli
Andrew Carnegie (1835–1919) se vypracoval od nuly. Skotský emigrant se nejprve naučil tvrdé práci v pensylvánské textilce. Pracoval tu za dolar týdně, jenže takhle se budoucí miliony střádají těžko. Začal proto pomáhat na stavbě železnice. Ne jako předák, ale telegrafista. Ostré lokty, nesmlouvavé postoje a dobré kontakty mu brzy pomohly k malému jmění. Carnegie se rozhodl investovat je do ropných polí. Špatné rozhodnutí? Kdepak, trefil přesně do černého! Na dividendách vyrobil ze 40 000 dolarů za rok jeden million.
Že je po válce Severu proti Jihu Amerika v troskách? Carnegie má dost peněz na to, aby ji postavil znovu. A jeho ocelárny u toho nesmějí chybět. Na stará kolena se ale rozhodne své ohromné jmění rozprodat a věnovat na filantropii. Lidé mu tak nakonec odpustí to i střílení do stávkujících dělníků v Homesteadu…
Lodičky jako celoživotní láska
Zakladatel jedné z nejbohatších amerických rodinných dynastií Cornelius Vanderbilt (1794–1877) se také vypracoval od píky. V šestnácti letech si vypůjčil peníze od kamarádů a pronajal si malou loďku, kterou pojmenoval Swiftsure tedy v překladu „rychle-jistě“. Převážel zboží a pasažéry mezi Staten Island a Manhattanem a zanedlouho si mohl dovolit více lodiček, lodí i parníků.
TIP: Když ješitnost prodává: Na čem zbohatl vydavatel Albert Nelson Marquis?
„Celý život jsem vlastně dělal to samé, jen pořád ve větším,“ přiznal muž, který si kvůli skromným začátkům ponechal přezdívku Komodor.
Transport zboží v New Yorku je zlatý důl, tak proč to nezkusit i někde jinde? Vanderbilt vsadil na páru, a tak záhy jezdí po celých Státech jeho parníky, aby vyložily zboží do jeho vlaků a dovezly náklad nejlépe do jeho továren. Nás jistě zaujme, že daroval celý milion dolarů na kostel Moravských bratří. Proč mu ale zaměstnanci nemohou přijít na jméno? Jeho citát to možná osvětlí: „Proč bych se s někým soudil, když je v mých silách vynést rozsudek i trest osobně.“
