Želvušky: Nezničitelní vodní medvědi okem elektronového mikroskopu

29.05.2021 - Marek Telička

Želvušky patří k nejodolnějším organismům na Zemi. Mimo jiné dokážou přežít obrovské dávky radiace a na své vzkříšení z hibernace umí čekat až deset let.

<p>Na snímku z elektronového mikroskopu je dravý druh želvušky <em>Paramacrobiotus craterlaki</em>, který se živí hlísty a vířníky. Vzorek mechu, v němž byla tato želvuška objevena, pochází z jezera Naivasha v Keni</p>

Na snímku z elektronového mikroskopu je dravý druh želvušky Paramacrobiotus craterlaki, který se živí hlísty a vířníky. Vzorek mechu, v němž byla tato želvuška objevena, pochází z jezera Naivasha v Keni


Reklama

Želvušky (Tardigrada) jsou kmenem, jenž patří mezi prvoústé (Protostomia). Latinský název Tardigrada lze přeložit jako „pomalochodci“, ale v anglické literatuře se těmto primitivním organismům říká water bears (vodní medvědi) nebo také moss piglets (mechová selátka). Žijí mezi lišejníky a mechy a jejich potravou jsou buňky rostlin, řasy, bakterie a malí bezobratlí tvorové. 

TIP: Těžký život na hraně extrému: Kdo jsou nejodolnější organismy na Zemi?

Želvušky nejsou obvykle větší než půl milimetru, ale přes svoji nepatrnost jsou považovány za jeden z nejodolnějších organismů na Zemi. Dokážou totiž přežít radiaci o intenzitě až tisíckrát vyšší, než jaké by odolal člověk. Smrtícímu záření takto vzdorují ve stavu anabiózy, která je jakousi formou hibernace. K životu totiž potřebují vodu a v případě, že se ocitnou v suchém prostředí, zjednodušeně řečeno samy naprosto vyschnou. V tomto stavu vydrží až deset let a k životu je probere zase jen voda.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907